Poté co byla po staletí kasárnou světa, největší hegemonní mocností a poté světovým bitevním polem, Evropa „měkké síly“, ale dnes především hospodářské krize, objevuje diskrétní půvab postupného odzbrojování. Osekává výdaje na obranu, rozpouští ty nejslavnější vojenské útvary, rozebírá množství bitevních a letadlových lodí, uzavírá řadu vojenských základen a do hangárů ukládá velký počet tanků a letadel. První výstraha přišla – jako ostatně vždy – z druhého břehu Atlantiku. Několik týdnů před konáním summitu NATO v Lisabonu, který má v listopadu představit „nový strategický koncept“ Aliance, Spojené státy vyjadřují své obavy z postoje Evropanů, kteří na obranu vydávají stále méně a méně prostředků.

Nicméně tentokrát evropští představitelé obavy Američanů z rostoucího odzbrojování starého kontinentu sdílejí. „Jestliže Spojené státy na obranu vyčleňují i nadále významné objemy finančních zdrojů, vojenské výdaje Evropy nedosahují ani 2 % HDP, tedy úrovně k níž se členské státy sami zavázaly,“ uznává admirál Giampaolo Di Paola, který se ze své funkce předsedy aliančního Vojenského výboru NATO, který sdružuje náčelníky generálních štábů armád členských států NATO, pokouší projevy tohoto závodu v odzbrojování zastavit.

Čelíme přinejmenším zajímavému paradoxu: Evropa nikdy neutrácela za své ozbrojené síly tak málo a to navíc ve chvíli, kdy jsou její vojáci v terénu aktivní jako nikdy předtím v poválečném období. V současné době jsou nasazeny desetitisíce vojáků v Afghánistánu, Libanonu, na Balkánu a na řadě misí v Africe. Pro Evropu to představuje vysokou lidskou a ekonomickou zátěž. Finanční krize a poté krize státních dluhů Evropany v oblasti vojenských výdajů donutily k přijetí série drakonických úsporných opatření. V roce 2002 se všechny členské země Severoatlantické aliance zavázaly k tomu, že každým rokem na obranu vyčlení „nejméně“ 2 % HDP.

Drastické škrty v jaderném arzenálu

V roce 2009 svému závazku dostály pouze Řecko (3,1 %), Albánie (2,0 %), Francie (2,1 %), Velká Británie (2,7 %) a Spojené státy (4,0 %) oproti zemím jako Itálie a Německo (1,4 %) a Španělsko (1,2 %). Pro příští rok hrozí, že 2% hranici překonají jen Spojené státy. První úsporná opatření byla přijata hned po vypuknutí krize na Wall Streetu. Britský premiér David Cameron právě oznámil snížení vojenských výdajů na příští čtyři roky o 8 %. Londýn se chystá vzdát se, v současnosti své jediné, letadlové lodi HMS Ark Royal a čekat na dostavění dvou nových. Dále podstatným způsobem zredukuje objednávku nových amerických stíhaček JSF.

Program jaderných ponorek Trident zůstane zachován, ale královské námořnictvo projde kompletní restrukturalizací. Ve výsledku pak v sektoru obrany do roku 2015 o práci přijde 42 000 zaměstnanců. Co se týče Francie, země pro letošek své rozpočtové závazky potvrdila. Avšak armádní specialisté očekávají drastické škrty na rok 2011. Francouzi a Britové již připravili dohody, které jim umožní společně spravovat a sdílet veškeré náklady na jaderný arzenál a nové vojenské dopravní letouny Airbus A400. Německo, které v současné době přechází z konceptu armády složené z branců na profesionální armádu a tím pádem zažívá pokles stavů a nárůst nákladů, se připravuje na snížení vojenských výdajů.

Nová nizozemská vláda již oznámila, že odstupuje od nákupu JSF. I Itálie si v oblasti zbrojení utahuje opasek: rozhodla se opustit program strategické vzdušné přepravy NATO SAC (Strategic Airlift Capabilities), který počítal se společným nákupem a využíváním vojenských přepravních letounů C130, a objednala o 25 stíhaček Eurofighter méně, než původně počítala.

Platy vojáků nepodléhají škrtům

Všichni odborníci se shodují v jednom bodě: navzdory snižování rozpočtů se žádná země doposud neuchýlila ke snižování platů vojáků, kteří jsou na misi v Afghánistánu či jinde ve světě. I v této oblasti jsou však cítit omezení. Jestliže loni Evropané na americký požadavek na vyslání dalších 10 000 mužů do Kábulu zareagovali váhavě, tak to nebylo jen kvůli politické nerozhodnosti, ale také jednoduše z finančních důvodů.

Částečné odzbrojení Evropy se této chvíli v oblasti bezpečnosti prozatím neprojevilo. Avšak v případě, že by se objevila nějaká krize, Evropané by měli v současné době zajisté problém spustit větší vojenskou operaci... Návrh na vyslání stabilizační mírové síly do Somálska byl smeten ze stolu nejen z politických důvodů, ale také kvůli nedostatku prostředků. A vyslání zprostředkovatelských sil v případě uzavření mírové dohody na Blízkém východě nebude možné bez zásahu do rozpočtu na obranu.

Admirál Di Paola dále varuje, že „v ostatních částech světa probíhají velké projekty na vývoj zbraní. Naše technologická převaha by mohla být během krátkého času dohnána. Kvalitativní převaha musí být zachována stůj co stůj i za cenu částečného obětování kvantitativního aspektu.“ Úsporná opatření tak zase jednou odráží potřeby hospodářství a udržení konkurenceschopnosti „evropského systému“ spíše než jeho bezpečnosti. Existuje riziko, že vyvolají nebezpečný bumerangový efekt právě ve chvíli, kdy se Evropa jako celek usilovně snaží nahodit onen stroj hospodářského růstu.