Po Afghánistánu Irák. Server WikiLeaks, jehož informace převzal list New York Times, Spiegel, Le Monde a Guardian, zveřejnil přes 400 000 tajných dokumentů o americké armádě a jejím působení v Iráku od invaze v roce 2003. „Je to válka den po dni, sledovaná z pohledu ulice z kontrolního stanoviště, o níž výstižně a bez emocí podává zprávu zpravodaj z řad vojáků,“ píše Le Monde. „Je to výpověď o všednosti násilí v této válečné a okupační době.“ Francouzský deník připouští, že „zprávy vypovídají o pravdivé skutečnosti jen částečně“. Není v nich „ani zmínka o zadržení svrženého diktátora Saddáma Husajna, ani slovo o smrti šéfa Al Káidy v Iráku, Abú Músy Zarkávího.“

Spiegel na titulní straně píše, že již zemřelo 100 000 lidí a přitom „stále není mír“ a klade si otázku: „Stála válka za to?“ Volkskrant pak uvádí, že tyto dokumenty „doplňují historiografii války v Iráku, ale kompletní přepis dějin nebude nutný. Z tohoto úhlu pohledu jsou internetové senzace serveru WikiLeaks limitované.“

Spravedlnost ve svých rukou

Nizozemský deník je ostatně, podobně jako valná část evropského tisku značně kritický vůči postupu, který zvolil server vedený Julianem Assangem. „Pro tento tak trochu obskurní server bylo zveřejnění choulostivých informací samoúčelné,“ kritizuje De Volkskrant. „WikiLeaks tvrdí, že svým zdrojům zaručuje anonymitu,“ ale zároveň „prozrazuje přesná jména členů iráckých bezpečnostních jednotek [kteří se dopustili násilí], čímž je vystavuje možným represím. WikiLeaks tak bere svým způsobem spravedlnost do svých rukou.“

„WikiLeaks zajímá odhalování událostí především z jedné strany: pátrá u těch, kteří se pokoušejí vymítit tyranii v Iráku, spíš než u těch, kteří se ji pokoušejí znovu obnovit,“ kritizují The Times. Londýnský deník vyjadřuje politování nad tím, že „v egoistické sebepropagaci WikiLeaks není nikde ani slovo o tom, co organizace dělá pro irácký národ a čeho se snaží dosáhnout. Tato organizace se nechová neutrálně ve snaze sloužit veřejnému zájmu. Její členové jsou angažovaní a zasahují do bezpečnostních otázek západních demokracií a jejich spojenců, přičemž trestuhodně neberou na vědomí lidský život.“

Je toto masivní zveřejnění informací „dlouho ohlašovanou ‚pravdou o válce‘, nebo jen absurdním rekordem?,“ ptá se Frankfurter Allgemeine Zeitung. „400 000 dokumentů, noví spojenci a obrovský mediální ohlas vyvolávají otázku, jak bude WikiLeaks pokračovat,“ poznamenává konzervativní deník, který dále připomíná, že server byl rovněž kritizován za to, že „se přednostně opíral o americké zdroje a blokoval příspěvky anonymních ‚whistleblowers‘ [lidé, kteří upozorňují na různé nekalé praktiky] tím, že po několik měsíců omezoval přístup na server“.

Služba demokracii

Přes to přese všechno „WikiLeaks prokázal službu demokracii,“ soudí Berliner Zeitung, neboť se demokracie díky němu konfrontovala se svými nejtemnějšími momenty. „V Číně ostatně vládu znepokojuje ohlašovaný vznik místního WikiLeaks serveru.“ Podle Financial Times „by si vlády měly uvědomit, že informační revoluci, kterou vyvolal WikiLeaks, nelze bránit. Technologie vždy ztěžuje možnost chránit obyvatelstvo před důsledky ozbrojených konfliktů. Doby, kdy bylo možné držet ohavné činy v tajnosti, je pryč.“

„Větší průhlednost by mohla způsobit těžší vstup do války. To ale znamená, že veřejnost bude muset snést požadavky války, kterou odsouhlasí,“ upozorňuje hospodářský deník. Stejný názor sdílí dánský Politiken, podle nějž je „rozhodnutí vstoupit do války – a nemluvíme tu o válce obranné – natolik závažné a může mít tak hrůzné dopady, že musí existovat možnost testovat jej na všech úrovních“.