Před třemi roky stál tehdejší předseda vlády Jorgos Papandreu v přístavu Kastelorizo, v pozadí se třpytilo Egejské moře a děti výskaly radostí. Následující období bylo pro Řecko všechno, jen ne procházka růžovým sadem. Papandreova výzva adresovaná eurozóně a Mezinárodnímu měnovému fondu udala ten den tón téměř všemu, co se v Řecku za poslední tři roky stalo. A kam až to povede, zatím není vůbec jasné.

I když věřitelskou trojku, která poskytla Řecku v posledních 36 měsících zhruba 200 miliard eur, tvořily společně Evropská komise, Evropská centrální banka a Mezinárodní měnový fond, pozornost většiny Řeků upoutala role washingtonské organizace. I dnes je 23. duben pokládán za den, kdy Papandreu „prodal Řecko MMF“. Ačkoli fond poskytl jen zlomek půjček, právě jeho kroky jsou pod největším drobnohledem. A i když stále více vyplouvá na povrch, že za těmi nejtvrdšími požadavky trojky stáli často partneři Řecka z eurozóny a ECB, pravidelným terčem kritiky je i nadále MMF.

Problém je, že tyto často nahodilé útoky odsuzující MMF jako trojského koně neoliberalismu vedou k tomu, že se nevěnuje náležitá pozornost vlastní analýze všech tří součástí trojky. V takovém oparu je těžké přijít na to, o co se opírá skutečná kritika MMF. V tomto ohledu se jako správně načasovaný a nanějvýš užitečný jeví názorový článek Mohameda El-Eriana, generálního ředitele investiční společnosti PIMCO, o slabinách MMF.

Politický nátlak

El-Erian upozorňuje na to, že klíčovou slabinou MMF je jeho sklon k politickým manipulacím. Šéf fondu PIMCO je rovněž kritický vůči roli MMF při záchraně Kypru. El-Erianova firma měla na starost audit kyperských bank před odsouhlasením úvěrového balíčku mezi Nikósií a trojkou. Podle jeho slov ukazují neuskutečněná původně dohodnutá řešení a záchranný plán v upravené podobě na „nepochopení a nedostatečnou analýzu složitosti problémů země“.

„Domnívám se, že MMF v obou případech a i v dalších podobných situacích jinde v Evropě (včetně Řecka) cítil, že nemá jinou možnost než se podvolit tlaku evropských politiků, dodává El-Erian. „Ale tím ohrozil víc než jen svou důvěryhodnost a pověst.“

Právě na tyto problémy – především otázku kredibility – se zaměřuje Gabriel Sterne, hlavní ekonom společnosti Exotix. Sterne, bývalý zaměstnanec MMF, minulý týden zveřejnil možná nejsrozumitelnější zhodnocení chyb MMF za poslední tři roky. Jeho diskuzní článek obsahuje několik pro Řecko extrémně důležitých bodů.

Sterne v úvodu upozorňuje na skutečnost, že analytická schopnost MMF, kterou El-Erian právem chválil, v případě Řecka nezafungovala.

Neveselé počty

„Řecko bylo obětí největších, ale rozhodně ne jediných chyb v prognóze. Chyb, které se dají vysvětlit neveselými počty: úvěrová krize + úsporná opatření = celkový propad výstupu,“ píše Sterne s upozorněním na fakt, že řecký program selhal nejen kvůli tomu, co se povedlo či nepovedlo v posledních třech letech v Aténách.

Trojka neustále tvrdí, že za mnohem hlubší než očekávanou recesí vězí pomalé tempo reforem. Přitom důsledně odsouvá otázku, zda rychlé tempo fiskálních úprav nepodtrhlo pod řeckou ekonomikou koberec.

Sterne soudí, že neschopnost poradit si s obřím řeckým dluhem už na začátku svědčila o nebezpečném omylu a nedodržení kréda MMF. Brzy po Papandreově projevu v Kastelorizu představil MMF prognózu, podle níž měl řecký dluh dosáhnout do konce roku 139 % HDP, ale v době zveřejnění páté čtvrtletní zprávy trojky to už bylo 160 %. A to navzdory tomu, že země získala úvěry v hodnotě více než 100 miliard eur.

„Existuje silný argument, že bailout – který prodlužuje krizi, aniž by něco jasně rozhodl – napáchal více škody než užitku, a stejně silný argument, že se to dalo čekat,“ píše Sterne a dodává, že fond „porušil v květnu 2010 podporou záchranného programu pro Řecko jedno ze svých nejzákladnějších pravidel“.

Chyby v diagnóze

Řecko a trojka by bývaly udělaly lépe, kdyby hořkou pilulku v podobě restrukturalizace dluhu spolkly už na začátku a neřešily ji až v roce 2012, domnívá se analytik. A co je zásadní, Sterne poukazuje na to, že někteří těžili od samého počátku z rozhodnutí nezabývat se řeckým dluhem, jehož většinu držely evropské banky.

Sternův závěrečný verdikt nad strategií „pretend and extend“ [předstírat a prodlužovat], která následovala po Papandreově projevu, je průkazný. „Řecká prokrastinace byla nakonec k ničemu. Soukromí věřitelé Řecka přišli o skalp. V Řecku není od poloviny roku 2011 jediná banka, která by půjčovala, nezaměstnanost mladých dosahuje 60 % a ECB musela masivně intervenovat, aby udržela evropský bankovní systém nad vodou.“

Sterne podobně jako El-Erian soudí, že se MMF podvolil politickému tlaku ze strany členských států eurozóny a v diagnóze udělal celou řadu chyb.

Tři roky od Kasteloriza toho má Řecko stále hodně před sebou. Provedlo ty nejdramatičtější fiskální úpravy v dějinách OECD, ale některé nezbytné reformy jej teprve čekají. To ovšem nic nemění na skutečnosti, že řecký program byl špatně nastavený už od samého počátku a špatně jej implementovaly všechny strany. V tomto ohledu je nutné pochopit roli, kterou sehrála každá ze tří složek trojky a v níž mohou spočívat její slabosti a tvrdohlavost. Zahájení nahodilých útoků na MMF a další trojce jen umožní skrývat se za všeobecně přijímaným přesvědčením, že nedostatky v programu se vyskytly jen kvůli pomalému tempu jeho implementace v Řecku. Pokud máme dostát poselství projevu v Kastelorizu, potřebujeme mnohem odstíněnější přístup.