Dříve platilo, že ve světě státní správy jsou pracovní místa trvalá, definitivní, poněkud ulejvácká, s tabulkovou mzdou navyšovanou podle inflace, s třináctými a čtrnáctými platy, dlouhými dovolenými, vysokými důchody a možností si poměrně snadno vyjednat předčasný odchod do penze. Pro tři generace Evropanů se jednalo o vysněné zaměstnání přinášející zabezpečení, výhody a privilegia spojené se statutem „státního úředníka“, jinde nazývaného „civil servant“, „Regierungsbeamter“, „statale“ či „funcionario público“. Státní zaměstnanec – oproti zaměstnanci v soukromém sektoru – nemohl být nejen propuštěn, ale měl i garanci, že jeho zaměstnavatel nemůže zkrachovat. Nicméně, od té doby, co řecká krize Evropě připomněla, že zbankrotovat může i stát, se státní zaměstnanec začíná stále více podobat obyčejnému zaměstnanci. Mýtus o doživotním zaměstnání se rozplynul. Všechny evropské vlády – od liberálních Britů až po etatistické Francouze – se pustily do snižování platů, rušení odměn a snižování počtu zaměstnanců ve veřejné správě za účelem snížení kolosálních deficitů a uklidnění trhů.

Velká Británie drží prim

Rekord drží britský premiér David Cameron se zrušením více než 490 000 pracovních míst pro „civil servants“, se kterým počítá v rámci svého Spending Review (návrhu státního rozpočtu). Ve skutečnosti by počet zrušených míst mohl být ještě vyšší: podle britské profesní a vzdělávací organizace Chartered Institute of Personnel and Development (CIPD) „v případě, že se koalice bude v dlouhodobém horizontu držet svého programu, do roku 2015-2016 dojde ke ztrátě 750 000 pracovních míst.” Na místa osob, které odejdou do důchodu nepřijde nikdo nový a velký počet státních zaměstnanců dostane jednoduše vyhazov. Ve Francii Nicolas Sarkozy rozhodl zmrazit platy a nenahradit více než polovinu státních zaměstnanců, kteří odcházejí do penze. Od roku 2007 zmizelo 100 000 pracovních míst a v roce 2011 bude zrušeno dalších 31 638 pracovních pozic. V Portugalsku socialista José Socrates nejprve v roce 2010 zmrazil platy a nyní oznamuje dva další škrty: na jedné straně snížení platů o 5 % a na straně druhé pozastavení povyšování a nabírání nových pracovníků. Hlava španělské vlády José Luis Rodríguez Zapatero na začátku měsíce prohlásil, že „funcionarios“, získají nazpět svých 5 %, o kterých jim byl letos na jaře snížen plat, nejdříve za tři roky. V Irsku, kde proběhlo snížení platů ve veřejné sféře o 14 %, vláda v současné době stále vyjednává s odbory o dalším omezení výhod státních zaměstnanců.

Demonstrovali i Češi

V Řecku vláda Jorgose Papandrea snížila platy ve veřejném sektoru, přestala nabírat nové zaměstnance, zvýšila věk pro odchod do důchodu a zrušila třinácté a čtrnácté platy. Na začátku října zaměstnanci ministerstva kultury se smlouvami na dobu určitou obsadili Akropoli, kde demonstrovali proti neprodloužení jejich pracovních dohod. Připojili se tak ke skupině kontrolorů leteckého, přístavního a železničního provozu, kteří stávkují už několik měsíců. Česká republika zažila 21. září největší demonstrace od pádu komunismu. Proti vládou navrhovanému snížení platů o 10 % tehdy ulicemi pochodovalo 40 000 státních zaměstnanců. V Maďarsku předseda vlády Viktor Orbán omezil pro zaměstnance státu nákupy služebních vozů a telefonů. V Lotyšsku zaměstnanci státního sektoru přišli v průměru o 30 % svých příjmů. Úspory se dotkly všech zemí, bohaté Německo nevyjímaje. Angela Merkelová oznámila zrušení 15 000 pracovních míst ve státní správě do roku 2014. Úsporná opatření nakonec zasáhla i novou oblast veřejné správy: bohatou, kosmopolitní a závisti vystavovanou skupinu úředníků Evropské unie. Vzhledem k rozpočtovým omezením Evropská komise nabízí pracovní smlouvy na dobu určitou a upouští tak od plánu zaplnit řady eurokracie doživotními zaměstnanci. Poté, co o polovinu snížila navýšení letošních mezd, chce plat eurokratů snížit o 0,4 %.