Vyberte si jazyk
Ten večer jsem prožil kouzlo pozemské magie. Ve svých 38 letech jsem snědl první kousek zeleniny, kterou jsem si sám vypěstoval. Byla to obyčejná šalotka, ale pro mě měla chuť hrdosti a úspěchu.
Kolik ministrů životního prostředí, kteří se 25. června setkají v Lucemburku, si samo pěstuje potraviny? Tuto otázku nekladu proto, že by mi můj šalotkový úspěch náhle propůjčil zelenější kredit, než mají političtí páni tohoto kontinentu. Ptám se, protože pochybuji o tom, že mnoho z nich má nějaké emocionální pouto k půdě. Soudím tak podle jejich nonšalantního způsobu, kterým ji přehlížejí.
Před třemi roky předložila Evropská komise návrh právního rámce na ochranu půdy. Po třech letech hrozí, že bude kvůli malé, ale vlivné skupině vlád členských států, která jej odmítá schválit, odhozen na hromádku kompostu. Británie, Francie, Německo, Rakousko a Nizozemí plán odmítají s tvrzením, že jeho implementace by byla příliš obtížná, a že půda je stejně záležitost, jenž by měly řešit administrativy členských států.
Zmíněné důvody pro odmítnutí návrhu jsou falešné. Náročný není. Naopak, v povinnostech vlád chránit životadárný zdroj nezachází dost daleko. Politici a úředníci z regionů s nízkou kvalitou půdy se nemusejí obávat, že by je bruselští byrokraté neustále zatěžovali obsílkami. Namísto urgentních akcí by legislativa vyžadovala pouze označit území postižené erozemi, sestavit seznam kontaminovaných míst a plány jak jejich půdu obnovit.
Tento dlouhý příběh ochrany půdy je znepokojujícím důkazem toho, jak je přístup EU k otázkám životního prostředí poznamenán rozškatulkovaným myšlením. Zatímco byla přijata legislativa upravující ochranu ovzduší a vody, Unii stále ještě chybí pravidla pro půdu. Jakékoliv bystřejší dítě by bylo schopné namítnout, že tyto věci spolu velice úzce souvisejí. Ale představitelé a politici s údajně skvělým vzděláním nejsou schopni pochopit, že pokoušet se chránit jedno a opomíjet ostatní, je bláznovství.
Odpor Británie k přijmutí plánu tak nabízí ještě další příklad planého řečnění Tonyho Blaira a Gordona Browna o změnách klimatu. Správně udržovaná půda, může fungovat jako „zásobárna uhlíku“. Je schopná zachytit okolo 20% všech emisí oxidu uhličitého, které lidstvo vyprodukuje.
Avšak místo toho, aby půda CO2 do sebe vstřebávala, jej vypouští. Každý rok ztrácí britská půda okolo 0.6% svého organického materiálu. Zvýšení emisí CO2 odpovídá množství, které by se vyprodukovalo, kdyby na silnice vyjelo dalších pět miliónů vozidel. Tento problém byl po několik desetiletí velmi akutní: mezi léty 1980 a 1995 ztratila půda v Británii 18% svého organického materiálu. V roce 2004 Agentura pro životní prostředí prohlásila, že znehodnocení půdy v Anglii a ve Walesu, dosáhlo kvůli intenzivnímu zemědělství a špatnému lesnímu hospodářství neudržitelných rozměrů.
Po celé Evropské unii existují tisíce lokalit, které byly znečištěny kvůli nezodpovědným průmyslovým praktikám. Nikdo pro nedostatek dat přesně neví jaký je přesný rozsah škod. Komise nicméně uznává, že znehodnocování půdy způsobuje ekonomice EU ročně ztrátu ve výši 38 miliard euro. A to se možná jedná jen o velmi střízlivý odhad.
Prázdná hesla půdu od dalšího znehodnocování neochrání. Je třeba přijmout srozumitelnou a účinnou strategii, která by se zabývala i zemědělskou a průmyslovou politikou i citlivějším přístupem k odpadovému hospodářství. Nejen, že taková strategie je dost vzdálená, ale naše vlády se nejsou schopné domluvit ani na těch nejzákladnějších pravidlech. Je tedy těžké nezoufat
