Zpráva Česká republika
Demonstrace extrémistů v Berouně, 2007.

Bez soucitu s extremisty

86 let vězení pro čtyři neonacisty, kteří vhodili zapálenou láhev do domu obývaného romskou rodinou. Exemplární trest poukazuje na to, že stát nemá slitování s rasově motivovanými činy, raduje se Respekt.

Zveřejněno dne 28 října 2010 v 14:48
Demonstrace extrémistů v Berouně, 2007.

Že přechod od komunismu k běžné demokracii bude dobrodružství, to se dalo vytušit už během revoluce. Že to ale bude dobrodružné ještě po dvaceti letech, to už bylo patrné mnohem méně. Mezi tyhle zážitky lze zařadit i proces s neonacisty známými pod velmi eufemistickou přezdívkou „žháři z Vítkova“. Jeho podstata spočívá zhruba v tomhle: jde o jeden z ukázkových příkladů, kdy stát ve velmi vyhrocené a široce publikované kauze příkladně splnil svůj úkol a my můžeme pozorovat, co to v české společnosti vyvolává.

Zásahu proti čtveřici neonacistů totiž nejde mnoho vytknout. Na Západě je zvykem, že když neonacista v noci, po důkladné přípravě, domluvě s jinými neonacisty a na výročí narození Adolfa Hitlera vhodí pro ten účel vyrobenou zápalnou láhev do oken domu romské rodiny, jde o rasistickou vraždu (nebo o pokus o ni), za niž padají velmi přísné tresty. A pokud jsou obětí děti, které ani jen teoreticky nemohly nikomu ublížit či se nějak bránit, padají tresty exemplární. A je opravdu potěšující, že stejný přístup zvolil i český soudce. Prostřednictvím těchto trestů (tři neonacisti dostali 22 let, čtvrtý 20 let) dal český stát najevo, že podobné chování nedovolí, a to je klíčové.

Je samozřejmě otázka, jaký bude mít tento rozsudek na neonacistické hnutí u nás vliv. V Česku se nestalo to, co v některých západních zemích (třeba v Německu), kde benevolentnost policie vůči neonacistům ovlivnily sympatie řadových policistů. Český stát poměrně rychle nabral přísný kurz, který se projevil i správným zákazem Dělnické strany spojené s neonacistickým hnutím. Lze si teď představit, že výjimečné tresty pro rasisty z Vítkova některé odradí, ale také že pro jiné se stanou úhelným kamenem pro příslušnost k tvrdému jádru neonacistické scény v Česku, která je zatím spíš jen slabým odvarem jejich západních kumpánů a do budoucna bude spíš tvrdnout.

Každopádně případ Vítkov není jediným důkazem posunu, který v Česku v poslední době v souvislosti s otevřeným rasismem nastal. Dalším příkladem je i všeobecný odsudek, kterého se na politické scéně zleva doprava dostalo před senátními volbami kandidátce na senátorku Lianě Janáčkové, autorce výroku: „Ano, jsem rasistka a nesouhlasím s tím, aby cigáni žili plošně v mém obvodě.“

Newsletter v češtině

Pravda, trochu z tohoto trendu vybočil prezident, který více než dvacetileté tresty za promyšlené, rasistické, chladnokrevně provedené zmrzačení malého romského děvčátka označil za neadekvátně vysoké. Jenže ve stejný den Klaus podobně zaníceně protestoval ještě třeba proti rušení některých leteckých linek nebo proti záměru vlády zdanit solární elektrárny. V takové frekvenci protestů se i prezident snadno přehmátne.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma