Nahraďme krále herci

Nizozemská královna Beatrix se 30. dubna vzdala trůnu ve prospěch svého syna. Jelikož panovník nemá žádné politické pravomoci a přitom Nizozemce mnoho stojí, spisovatel Arnon Grunberg navrhuje nahradit královskou rodinu profesionálními herci, kteří státní pokladnu vyjdou podstatně levněji.

Zveřejněno dne 30 dubna 2013 v 15:44

Nizozemskou královnu Julianu vystřídala 30. dubna 1980 její dcera Beatrix. Ten den došlo v Amsterdamu k řadě násilných protestů. Pod heslem „Geen woning, geen kroning“ („Bez střechy nad hlavou žádná korunovace“) demonstrovaly skupiny squatterů a anarchistů proti korunovaci nové královny i tehdejší bytové krizi.

Bylo mi tehdy devět let a všechno jsem to s maminkou viděl v televizi. Dýmovnice a obrněná vozidla pořádkové policie na mě tehdy udělaly větší dojem, než korunovace samotná. Mého otce naopak nevzrušovaly ani squatteři, ani královna, a strávil den zabraný do své sbírky známek.

Téměř žádné skandály

Moji rodiče byli němečtí Židé, kteří do Holandska uprchli v 30. letech. Royalisty bych je nazvat nemohl, nicméně matka měla pro královské rodiny jistou slabost, a zvláště pak pro skandály, které monarchie tradičně provázejí.

A když přišlo na královnu Julianu, rozhodně si nemohla stěžovat. Královnin manžel, princ Bernhard, byl nechvalně známý záletník, který zplodil blíže nespecifikovaný počet nemanželských dětí. Navíc byl v 70. letech obviněn z přijímání úplatků od zbrojovky Lockheed, což ho donutilo vzdát se postu generálního inspektora nizozemských ozbrojených sil.

Newsletter v češtině

Naopak třiatřicet let dlouhá vláda královny Beatrix se bez skandálů téměř obešla. Největší škodu královská pověst utrpěla, když se královnin nejstarší syn Willem-Alexander, který ji v úterý na trůně nahradí, oženil s dcerou Jorgeho Zorreguiety. Ten během vojenské diktatury v Argentině zastával post náměstka ministra zemědělství a podle všeho byl dobře informován o systematických únosech a vraždách během takzvané „špinavé války“.

Pohrdání Stranou pro svobodu

Další z královniných synů, Friso – který je stále v kómatu po lyžařské nehodě v Rakousku – se oženil s Mabel Wissovou-Smitovou, dřívější blízkou přítelkyní drogového bosse Klaase Bruinsmy, který byl v roce 1991 zavražděn před amsterdamským hotelem Hilton.

Samotné Beatrix se toho příliš vytýkat nedalo. I její manžel princ Claus je považován za mravně bezúhonného. Na nizozemskou veřejnost udělal silný dojem v roce 1998, když během předávání cen třem africkým módním návrhářům vyzval „dělníky celého světa“, aby odhodili „okovy“ a „hada svírajícího jim krk“, čímž zřejmě myslel vázanku. Princ rovněž označil Nelsona Mandelu za nejlépe oblékaného muže.

Protestů jako v roce 1980 se při letošní korunovaci asi nedočkáme. Squatterů je dnes v Amsterdamu poskrovnu a pokroková levice z osmdesátých let si královského dvora stále víc považuje. Je to jistě i zásluha královnina očividného pohrdání Stranou pro svobodu, radikálně pravicové formace, kterou vedl dnes již téměř zapomenutý politik Geert Wilders. Beatrix měla pro jeho rasistické a islámofobní myšlenky pramálo pochopení.

Královna přišla o jedinou politickou pravomoc

Kromě této schopnosti veřejně kárat však královna byla nedávno parlamentním dekretem zbavena i své poslední skutečné politické pravomoci: práva pověřit jednoho z politiků sestavením vlády. Při formování nového nizozemského kabinetu už žádnou roli nehrála.

Když jeden z předních nizozemských deníků, NRC Handelsblad, nedávno královský dvůr označil za „státní divadlo“, měl k tomu dobrý důvod. Je to tak: dnešní monarchie je v podstatě pouze zvláštním druhem performačního umění, k němuž nás zavazuje ústava.

Stejný list také informoval, že podle jisté slavné herečky nizozemského divadla bylo několik jejích kolegů údajně diskrétně požádáno, aby členům královské rodiny dávali hodiny herectví. Bohužel by za své služby nebyli placeni - jde přece o vysoce prestižní úkol.

Roční plat milion dolarů

Po zrušení monarchie dnes volá jen relativně málo lidí. Socialistická strana je příliš malá na to, aby její názor bylo příliš slyšet, a Nizozemská republikánská společnost působí ospale a v podstatě zmateně. Nikoho tento fakt nejspíš nepřekvapí – proč také ztrácel čas snahou tuto zvláštní formu umění rušit?

Možná proto, že je neobyčejně štědře placená. Roční a nezdaňovaný plat budoucího nizozemského krále Viléma Alexandra činí přes milion dolarů. Navíc mu stát poskytuje penzi ve výši dalších 5,7 milionu, která hradí „náklady na personál a materiální vydání“. Jeho žena Maxima také pobírá minimální a nezdaňovaný plat 425 000 dolarů ročně, plus dalších 750 000 jna nutné výdaje.

V době, kdy dotace na divadlo prošly rozsáhlými škrty, se tyto sumy jeví jako poněkud přehnané a snaha královské rodiny vyhnout se tržním mechanismům a meritokratickým zásadám společnosti jako zastaralá.

Konkurz na role krále a královny

V době, kdy si divadla, opery a muzea už nemohou dovolit existovat bez sponzorů, možná nadešel čas, aby si Nizozemci zvykli na královskou rodinu, která během státních návštěv a oficiálních příležitostí tu a tam utrousí poznámku o tom, že „tuto návštěvu vám přinesla firma Royal Dutch Shell“. Nebo třeba Pfizer. V dnešním globalizovaném světě nemůže být nizozemská královská rodina sponzorována výhradně nizozemskými firmami.

A nebylo by dobře, kdybychom již dnes začali pořádat konkurz na role krále a královny? Jistě bychom našli kandidáty, kteří nejenže disponují větším hereckým talentem než současná královská rodina, ale byli by navíc ochotni své role hrát za pouhý zlomek jejího platu.

Protinázor

Na monarchii jsme hrdi

Často slýcháme, že královská instituce nemá v moderním státě místo, nicméně „důvěra [veřejnosti] v monarchii zůstává nedotčena“, píše Trouw v souvislosti s výsledky studie institutu pro výzkum veřejného mínění Motivaction.

Nic není pro Nizozemce takovým zdrojem uspokojení jako instituce království, ať už ve srovnání se soudnictvím, zdravotnictvím, školstvím či médii. Královně Beatrix důvěřují tři čtvrtiny dotázaných a jejímu synovi Vilému Alexandrovi [který ji dnes nahradí na trůně] a [jeho manželce] Máximě dvě třetiny. Důvěru v politiku má naopak pouze 12 % dotázaných.

Podle ředitele institutu

potřebují Nizozemci stabilitu. Zejména v době, která je podle nich poznamenaná egocentrismem a stresem, touží po jednotě a solidaritě. Královská rodina je vzájemně spojuje.

Podle NRC Handelsblad je monarchie stabilizačním prvkem i na mezinárodní scéně:

My Nizozemci jsme na své dějiny hrdi. Jsme malá země, která jde příkladem. Máme monarchii, která nám umožňuje prosadit se na mezinárodní scéně. Královský palác reprezentuje naši zemi v mezinárodních vztazích lépe než kdejaký ministr. Ministr zůstává ve funkci jen krátce a má politické cíle, zatímco přirozeností královské reprezentace je neutralita, vstřícnost a stabilita.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma