Vyberte si jazyk
Přípravy na evropské volby 2014 jsou v Bruselu v plném proudu. Někteří si od nich slibují zázraky a oplývají euforií. Největší nadšenci předpovídají, že volby v květnu příštího roku budou pro demokracii velkým krokem kupředu. Každé politické uskupení v Evropském parlamentu mělo navrhnout svého kandidáta na post předsedy Evropské komise a spekulacím nejsou konce.
Bude Martin Schulz kandidovat za socialisty? Nebude Němec v čele kandidátky působit jako provokace? Mohou konzervativní křesťanští demokraté z PPE opravdu navrhnout polského premiéra Donalda Tuska, který by tak musel rezignovat na post předsedy vlády?
A jsou tu i další otázky: není ortodoxní federalismus liberála Guye Verhofstadta pro dnešní Evropu postrachem? Proč je mezi kandidáty tak málo žen? No to snad ne, opravdu se chce José Manuel Barroso angažovat na dalších pět let?!
Politizace procesu jmenování příštího předsedy Komise bude ale doufejme pro demokracii krokem kupředu. Nejde o novou myšlenku. Jeden z největších odborníků na evropské otázky, Brit Simon Hix, prosazuje tuto dílčí změnu systému už dlouhá léta. Jeho kniha What’s wrong with the European Union & how to fix it („Kde to v EU dře a jak to napravit“) se dočkala několika reedic.
Simon Hix propaguje větší politizaci rozhodnutí EU. Současná kultura konsenzu podle něj občany odrazuje od toho, aby požadovali odpovědi. Hix se domnívá, že otevřená konkurence mezi vyšším počtem kandidátů na funkci předsedy Komise by mohla demokracii posílit.
Schulzova federalistická Evropa
Jmenování předsedy Komise dosud probíhalo mezi čtyřmi stěnami. Předsedové vlád mezi sebou handlovali a výsledkem byl kandidát, jehož nominace se obvykle zakládala na nekonzistentním kompromisu. Nehledě na to, že bude osvěžující skoncovat s tajným rokováním za zavřenými dveřmi.
Ale evropská zkušenost s demokracií vyvolává celou řadu delikátních otázek, na něž dosud nemáme odpověď. Bude například Martin Schulz figurovat v čele kandidátky švédských sociálních demokratů? Nikoliv, protože v evropských volbách se volebními okrsky stávají členské státy, a ve Švédsku proto mohou kandidovat jen Švédové. Na druhou stranu i když švédští občané nebudou mít možnost dát Schulzovi svůj hlas, mohou být ve Švédsku vyvěšeny plakáty s jeho portrétem, pokud se stane kandidátem za evropské socialisty. To je matoucí.
A jak zjistit, jakou politiku kandidát povede? Martin Schulz prosazuje mnohem federalističtější evropskou politiku než většina švédských sociálních demokratů. Jak ale volič zjistí, pro kterou politiku vlastně hlasuje? To zdaleka není jasné.
Volby budou nejspíš zklamáním
Pokud jde o čistě formální stránku věci, ani ta není zřejmá. Podle článku 17 Lisabonské smlouvy je předseda Komise jmenován „s přihlédnutím k volbám do Evropského parlamentu“, přičemž ale návrh na kandidáta podává Evropská rady (summit hlav států a vlád). Nadmíru komplikované.
Volby 2014 přinesou velmi pravděpodobně zklamání. Poslední slovo mají vždycky vedoucí představitelé. A propos, je opravdu dobrý nápad přiznat předsedovi Komise stejnou demokratickou legitimitu, jakou má předseda vlády?
Komise je nadnárodní institucí s širokými pravomocemi a mnoha výsadami. Jedině ona má právo navrhovat nové evropské zákony, v případě některých z nich disponuje rozhodovací pravomocí, dohlíží na jejich dodržování a má pravomoc zahájit řízení proti zemím, které je porušují.
Tento způsob jmenování předsedy Komise by tudíž mohl mít účinek přesně opačný než zamýšlený a vést k posílení koncentrace moci, protože bude vyvolávat legitimní očekávání politické akce. Vliv Komise by ale přitom bylo třeba spíše omezit než zvýšit.
Ukotvěte evropskou demokracii na národní úrovni tím, že posílíte Evropský parlament. Ano, povolejte větší počet kandidátů do boje o nástupnictví po José Manuelu Barrosovi a pořádejte veřejná slyšení. Ale nechovejte se, jako by Komise byla vládou EU.
