Vyberte si jazyk
Už padesát let chrání profesionální rybáři na největším jezeru Severního Irska pečlivě své zásobárny ryb. Založili družstvo, zavedli kvóty a vypouštěli potěr, zatímco Francouzi a Španělé svá moře vyrybňovali. A nyní se chce jedna Švédka postavit do cesty celému průmyslu a populaci, kterou živí, a získat podporu Evropského parlamentu pro zákaz rybolovu úhořů v celé EU. O místo tím přijde 300 lidí. A rybáři od Lough Neagh žádné jiné nenajdou.
Rybář z povolání Pat Close se dostavil na schůzku s vědeckými zprávami v podpaží a v doprovodu experta. Alespoň malý odklad? Nebo že by mohli vypouštět na oplátku aspoň víc potěru?
Nic takového. Isabella Lövinová neustoupí ani o píď. „Všchni chtějí nějakou úlevu nebo dotace. Ale musejí si prostě najít jinou obživu, to je celé.“ Poslankyně, která tu pracuje, je trochu zvláštní. Zatímco si jiní poslanci věší na zdi fotografie své země, zdobí kancelář Isabelly Lövinové mapy rybolovných oblastí Skagerraku [průliv mezi Norskem a Dánskem] a fotografie tuňáků.
Tiché moře
Sídlí tu už čtyři roky. Nikoliv jako zástupkyně Švédů, i když to tak stojí na její vizitce. Ti, pro něž pracuje, se jmenují Anguilla, Gadus morhua, Salmo salar. Úhoř, treska a losos.
Nikdo v jejím okolí se vás nesnaží přesvědčit o tom, že ji zajímá i něco jiného. Daň z bankovních vkladů na Kypru? Připojí se k názoru své parlamentní skupiny. Bankovní unie? To samé. Další témata? Nemá čas.
Příběh Isabelly Lövinové známe. V roce 2007 ještě jako neznámá novinářka vydala knihu s názvem Tiché moře [Tyst Hav, nakl. Ordfront]. Publikace o nadměrném využívání rycholovných zdrojů sklidila naprosto nečekaný úspěch. Isabella Lövinová získala ve Švédsku tři ocenění: velkou novinářskou cenu, cenu za investigativní žurnalistiku a cenu za environmentální žurnalistiku.
Na podzim roku 2008 dostala nabídku, kterou chtěla nejprve odmítnout. Výměnou za část své novinářské důvěryhodnosti mohla získat nejistou druhou příčku na kandidátce Zelených [pro evropské volby ve Švédsku v roce 2009]. Nechala se přesvědčit. Zelení získali další křeslo. A zažili bleskovou proměnu, která možná nemá v dějinách švédské politiky obdoby.
Nejexpanzivnější politika Bruselu
Strana, která se ještě rok před volbami stavěla vůči Unii negativně, má nyní ve svých řadách poslankyni, která se hned po převzetí funkce začala angažovat v politice, kterou bychom mohli označit za nejexpanzivnější nadnárodní politiku v Bruselu. A otázka odchodu z Unie je od posledních voleb do Parlamentu v podstatě neaktuální.
Je to jistým způsobem demokratická zkušenost. Zelení voliči jednoduše vyslali do Evropského parlamentu politického nováčka s jediným posláním: učinit přítrž nadměrnému využívání rybolovných zdrojů.
Vyplatilo se jim to? Odpověď se dozvíme v červnu, až začne platit nová úprava evropského zákona o rybolovu. Abychom pochopili její složité detaily, musíme napřed zapomenout, co nás ve škole učili, tedy že parlament nemá žádnou „faktickou“ moc. Lisabonská smlouva mu totiž dala právo spolurozhodovat ve většině otázek, a dokonce i právo jednoduše zavřít některé legislativní návrhy do šuplíku.
Parlament už jednou hlasoval a poslanci návrhy Isabelly Lövinové velkou většinou podpořili: 502 bylo pro, 137 proti. Rada složená z ministrů členských zemích, kteří jsou zodpovědni za rybolov, by však mohla rozhodnout jinak. Irsko, které v současné době Unii předsedá, právě položilo na stůl několik kompromisních návrhů..
Rybářská lobby
Lövinová se dnes musí snažit, aby jí křehké spojenectví mezi jižními socialisty a severními konzervativci vydrželo. O to víc, že rybáři z víceméně všech členských zemí – alespoň z těch, které se mořskému rybolovu věnují – reformě odporují a požadují výjimky.
Lövinová odpůrce označila za „rybářskou lobby“, jiní by ale pro spojenectví několika tisíců osob, jejichž pracovní místa reforma přímo ohrozí, spíše použili slovo „sdružení“. Ať už je nazveme jakkoliv, právě oni představují jablko sváru, na kterém se neshodnou ani samotní poslanci skupiny zelených v parlamentu. Například jeden z baskických poslanců za stranu zelených nám v kuloárech řekl, že se při hlasování bude řídit instrukcemi rybářského průmyslu ve svém kraji.
Lövinová své nové pravomoci plně využívá. Jen jedno volební období jí stačilo, aby se stala jedním ze tří nejdůležitějších hlasů, které v otázkách rybářské politiky skutečně rozhodují. Spolu s ní jsou za klíčové politické aktéry považovány také Němka Ulrike Rodustová a eurokomisařka [pro rybolov a námořní záležitosti] Maria Damanakiová.
Isabella Lövinová se neúčastní škrobených schůzí své parlamentní skupiny ve Švédsku, ani nebrázdí rodnou zemi, aby si při mítincích potřásla rukama s místními voliči. Dává přednost debatám a konferencím v celé Evropě i ve světě: v Madridu, Hamburku, Lisabonu, Nairobi či Dakaru. Zdá se, že její zkušenost inspiruje i ostatní. Být volným elektronem specializovaným na jediné téma je ale zároveň riskantní. Málokterý z politických představitelů je tolik vystaven názorové kritice. Vyjde Lövinové její plán? Bude v budoucnu v mořích více – nebo méně – ryb? Na konečném rozhodnutí, ke kterému dojde ještě před začátkem léta, bude záviset budoucnost rybolovných zdrojů i to, jak se její snaha nakonec do historie zapíše.
