Thank you. Merci. Mersi. Grazie. Gracias. Grazzi. Go raibh maith agat. Dziękuję. Danke. Aitäh. Köszönöm. Multumesc. Děkuji. Paldies. Ačiū. Ďakujem. Obrigado. Hvala. Dank u. Kiitti. Blagodaria. Merci villmahl. Efharisto. A moje nejoblíbenější, tak.

V Evropské unii existuje třiadvacet způsobů, jak říct „děkuji“. Myslím, že to samo o sobě dobře ilustruje, proč evropský experiment selhal. Vzpomínáte na chemické pokusy, které jste dělali jako děti? Museli jste přidávat chemikálie jednu po druhé, abyste zjistili, co nakonec vyvolá výbuch. Přesně to udělali v Evropě. Začali s šesti, to nestačilo. Zkusili to s devíti a nic. Deset, trochu kouře, nic víc. Dvanáct, nic. Patnáct, pořád nic. Dvacet pět, začalo to bublat. Dvacet sedm, výbuch!

Jsem si naprosto jistý, že lord Mandelson a Daniel Cohn-Bendit by vám řekli, že evropský experiment byl úspěšný, protože od jeho začátku v padesátých letech je v Evropě mír. Mohli bychom s tím, prosím, přestat? Evropská integrace neměla s mírem v Evropě po 2. světové válce absolutně nic společného. Byl to úspěch NATO (Severoatlantické aliance). Vytvoření Evropské unie nemělo co do činění s válkou a mírem. Kdyby tomu tak bylo, existovalo by Evropské obranné společenství. A to bylo v roce 1954 vetováno francouzským Národním shromážděním.

Atlantická laboratoř

Evropa musí být posuzována z hospodářského hlediska, protože podle vlastní definice byla odjakživa hospodářským celkem. A jak si vedla? V padesátých letech ekonomika sjednocené Evropy rostla 4% tempem. V šedesátých letech tomu bylo přibližně stejně. V sedmdesátých letech byl růst 2,8 procenta, v osmdesátých letech sklouzl na 2,1 procenta, v devadesátých letech byl pouhých 1,7 procenta a tak dále, až na nulu.

S postupným sjednocováním Evropy její hospodářský růst slábl. Podíl Evropy na celosvětovém HDP se od roku 1980 snížil z 31 procent na 19. Od roku 1980 vykázala EU rychlejší růst než USA jen v devíti letech z celkových dvaatřiceti. Míra nezaměstnanosti v EU nikdy nebyla nižší než míra nezaměstnanosti v USA.

Jsou mezi vámi investoři? Které akciové trhy byly v posledních letech nejhorší? Řecké, Irské, Italské, Finské, Portugalské, Nizozemské a Belgické. A navrch toho všeho máme měnovou unii – i poslední experiment selhal.

My jsme je varovali, dámy a pánové. Říkali jsme: „Měnová unie bez integrace pracovního trhu a fiskálního federalismu vybuchne. Předpovídal jsem to už v roce 2000. Nyní se to děje v reálném čase, v chemické laboratoři, na druhé straně Atlantiku.

Nezdařilo se to ani jako politický experiment. Víte, o jaký experiment šlo? Šlo o experiment, jenž měl za cíl zjistit, jestli lze Evropany navzdory jejich přání tlačit do ještě semknutější unie prostřednictvím ekonomiky, když politika selhala.

Hodina Evropy nenastala

A když evropský lid hlasoval proti další integraci, bylo příslušným vládám řečeno, ať to zkusí znovu. Stalo se to Dánům v roce 1992 a dvakrát Irům – v roce 2001 a opětovně v roce 2008. Občané v referendech odpověděli špatně, takže vlády zkrátka vyhlásily další. To napovídá o tom, proč tento experiment selhal. Selhal, protože ztratil politickou legitimitu. A nejsme toho svědky jen v Řecku. Dokazuje to jedna evropská vláda za druhou. Od začátku krize před dvěma lety jich postupně padlo už třináct a další budou následovat v nadcházejících měsících.

A konečně, evropský experiment selhal i z hlediska geopolitického. Evropská unie měla sloužit jako protiváha USA. Vzpomínáte na projev Jacquese Poose o „hodině Evropy“ z roku 1991, v němž prohlásil, že Evropa urovná válku v Bosně (ve skutečnosti to řekl poté, co vypukla válka ve Slovinsku a v Chorvatsku)? Ano, to mělo být v roce 1991. Avšak ve zmíněné válce zemřelo 100 tisíc lidí, 2,2 milionů uprchlíků odešlo z domova a konflikt ukončila až intervence USA.

Henry Kissinger vyslovil slavnou otázku: „Komu mám zavolat, když chci mluvit s Evropou?“ Odpověď se dostavila o několik let později: Volejte baronku Ashtonovou z Uphollandu. Nikdo o ní nikdy neslyšel, ani oni o ní nikdy neslyšeli. Dámy a pánové, vy jste Kanaďané. Vy dobře víte, jak těžké je řídit federaci deseti provincií, kde se hovoří dvěma jazyky. Proto rychleji než většina lidí pochopíte, proč evropský experiment se sedmadvaceti zeměmi a závratnými třiadvaceti jazyky skončil potupným nezdarem. Bohudíky, tady v Kanadě teď musím použít jen dvě, respektive tři slova: Thank you a merci.