V jihoevropských státech zasažených krizí vyrůstá generace, která má nulové vyhlídky do budoucnosti. Každý druhý Španěl a Řek mladší 25 let je bez práce, v Itálii a Portugalsku je to každý třetí. Nezaměstnanost mladých lidí v Německu se pohybuje pod hranicí osmi procent, v žádném státu sedmadvacítky není nižší. Krok s Německem drží jen Rakousko. Německo pak mnohým musí připadat jako blažený ostrov hojnosti.

Jak to jen dělají, ptají se evropští sousedé a vydávají se do Německa, aby tento pracovní zázrak prozkoumali. Tady pak objevují duální odborné vzdělávání, které teorii ze školy spojuje s praxí ve firmě. Pro většinu Evropanů je tento koncept „učení a práce“ místo „nejdřív učení a potom práce“ zcela nový. Evropská komise německý model vychvaluje se slovy, že se jedná o „záruku snížení nezaměstnanosti mladých lidí a nedostatku odborných pracovníků“. Povědomí o duálním vzdělávacím systému se rozšířilo až do Ameriky, prezident Obama se o něm ve svém projevu o stavu unie vyjadřuje jako o systému, který mladé Němce skvěle připravuje na jejich budoucí povolání.

Zahraničí přitom německé kombinaci práce a školy dlouho nemohlo přijít na chuť. OECD Německo pravidelně kárala, že nemá dostatek akademiků. Vzdělání z univerzity, bakalářský a doktorský titul, je totiž pro mnohé mezinárodní experty ve vzdělávání zcela zásadním měřítkem. V mezinárodním prostředí jsou němečtí mistři jakýmisi exoty a firemní vzdělání má oproti tomu klasickému školnímu zcela méněcenný status. Mnozí Evropané si jen těžko umějí představit, že by výuční list měl mít stejnou hodnotu jako maturita a titul mistra pak hodnotu bakaláře. Teprve pomalu se začíná mluvit o tom, že by inovace a úspěch německého průmyslu a jeho produktů mohly mít něco společného s dobře vyučenými německými odborníky.

Vývozní hit

Ale ani v samotném Německu nebyl duální systém zcela bez diskuzí. Odborníci v oblasti vzdělávání hlásali, že učňovské obory jsou příliš specializované, příliš ušité na míru jednotlivým podnikům, a že více než 300 povolání, které lze v rámci duálního systému studovat, je příliš. Vědci pochybovali, zda tyto kvalifikace budou schopny v době internetu udržet krok s rychlými změnami ekonomiky.

Velký tlak byl na duální systém vyvíjen v době masové nezaměstnanosti, kdy desetitisíce mladých lidí nemohly najít výuční místo. Prostřednictvím zavedení poplatků na výuční místa chtěla v roce 2004 vláda sociálních demokratů a zelených podniky donutit nabízet více míst. Na poslední chvíli se hospodářským svazům podařilo těmto povinným poplatkům zabránit tím, že uzavřely s vládou tzv. „výuční smlouvu“, která obsahovala dobrovolné závazky a měla zajistit dostatečné množství učňovských míst. Mezitím se již situace na trhu změnila a nabídka je větší než poptávka.

V dnešní krizi se německý model stává vývozním hitem. Německo si již se šesti členskými státy EU domluvilo výuční spolupráci. Německé koncerny se stávají průkopníky a vzdělávají zaměstnance ve svých zahraničních pobočkách podle německého vzoru. Německo chce ale nejen vyvážet svůj úspěšný systém, doufá totiž zároveň, že vykutálení, motivovaní Jihoevropané obsadí volná výuční místa v Německu (a po svém vyučení se nevrátí zpět do své vlasti, nýbrž vyplní mezeru na německém trhu odborně kvalifikovaných pracovních sil). Skeptici poukazují na značnou jazykovou bariéru a pochybují, že by přistěhovalci mohli hrát významnou roli při zaplňování prázdných učňovských míst.

Závislost na hospodářské situaci

Mohlo by být dobře, že ani vysoká očekávání zahraničních partnerů nebudou naplněna. V krátkodobém horizontu totiž duální systém jen sotva přispěje ke zmírnění obrovského problému nezaměstnanosti mladých lidí. Doba zkopírování modelu je dosti nevýhodná – německý systém je totiž silně závislý na hospodářské situaci. Nabídku výučních míst řídí trh – nikoli ministři školství – a podniky rozhodují, kolik budou v budoucnu potřebovat zaměstnanců s jakou kvalifikací a podle toho pak nabízejí výuční místa.

Velká výhoda německého systému odborného vzdělávání je zároveň jeho největší nevýhodou. Nabídka závisí na potřebách ekonomiky – a ve špatných časech, které teď v krizí zasažených státech vládnou, bude potřeba malá. Aby bylo možné tuto nevýhodu vykompenzovat, musejí ti, kdo nedostanou žádné výuční místo, mít k dispozici další alternativy: programy připravující na povolání, školení, stáže. Žádný mladý člověk, který je schopný a chce se vyučit, nesmí být ponechán napospas ulici, tak zní společenský konsenzus. Záruka pracovního místa, kterou si teď vymyslela Evropská komise v souvislosti s bojem proti nezaměstnanosti mladých lidí, platí v Německu skrytě již dlouho.

Nepřehledný "přechodný systém

Za ty roky se z dobře míněných záchytných opatření pro nezaopatřené absolventy škol stal nepřehledný "přechodný systém" mezi školou a povoláním, v němž statisíce mladých lidí bezúspěšně čekají ve frontě. Tak skvěle připraveni, jak americký prezident Obama věří, totiž mnozí mladí Němci přece jen nejsou.

To, že Jihoevropané během největší ekonomické krize hledají záchranu právě v duálním systému, ukazuje, jak zoufalí musí být. Nechybí totiž jen podniky, které by se do systému zapojily, a trpěliví mistři, kteří by „své“ učně vzali pod ochranná křídla. Chybí také instituce, spolupráce komor, zaměstnavatelů, odborů a politiky. V Německu je tato spolupráce dávno zajetá, ale přesto ne zcela hladká, jak ukázaly mohutné diskuze kolem „výuční smlouvy“. Odbory se pod smlouvu dodnes nepodepsaly.

Jihoevropané, kteří chtějí německý systém převzít, si toho na svá bedra naložili hodně, ale je lepší snažit se o odvážné strukturní reformy než uklidňovat mladé nezaměstnané nesmyslnými opatřeními. Podporu si zaslouží i ti mladí Jihoevropané, kteří svůj domov opouští, aby našli práci či vzdělání u nás. Měli bychom je přijmout s otevřenou náručí.