Stylia Kampani udělala všechno správně, a přesto stále neví, co jí budoucnost přichystá. Třiadvacetiletá Řekyně vystudovala mezinárodní vztahy ve své rodné zemi a strávila rok na univerzitě v Brémách v severním Německu. Byla na stáži na ministerstvu zahraničních věcí v Athénách a pracovala pro řecké velvyslanectví v Berlíně. Teď dělá bezplatnou praxi v prestižním athénském deníku Kathimerini. A co dál? „Dobrá otázka,“ říká Kampani. „Nevím.“

„Nikdo z mých přátel nevěří, že máme budoucnost nebo že budeme moct žít normálním životem,“ říká dívka. „Před čtyřmi lety to bylo jiné.“

Před čtyřmi lety, rozuměj před začátkem krize. Od té doby schválila řecká vláda řadu úsporných programů, které byly obzvlášť tvrdé k mladým lidem. Míra nezaměstnanosti mezi Řeky do 25 let už několik měsíců překračuje 50 procent. Podobně dramatická situace je ve Španělsku, Portugalsku a Itálii. Podle údajů statistického úřadu Evropské unie Eurostat dosáhla míra nezaměstnanosti mezi mladými lidmi 23,5 procenta. V Evropě se utváří ztracená generace. Vlády evropských zemí jsou zřejmě bezradné tváří tvář tomu, co říkají lidé jako athénský absolvent univerzity Alexandros: „Nechceme Řecko opustit, ale neustálá nejistota nás unavuje a skličuje.“

Namísto zavádění účinných vzdělávacích a přípravných programů, které by připravily mladé Jihoevropany na profesní život po skončení krize, vedly raději kontinentální politické elity ideologické bitvy. Z Evropské komise v Bruselu se ozývalo čím dál hlasitější volání po tradičních programech na podporu ekonomiky. Vlády extrémně zadlužených zemí věnovaly větší pozornost statutu quo svých zejména starších voličů. Zatímco věřitelské národy na severu byly proti všemu, co by mohlo stát peníze.

Tímto způsobem mrhala Evropa drahocenný čas, minimálně do začátku tohoto měsíce, kdy vládami otřásly zprávy o alarmujícím rekordu: nezaměstnanost mladých lidí vě věku mezi 15 a 24 lety překročila v Řecku 60 procent.

Evropa se najednou začala problémem zabývat. Nezaměstnanost mladých lidí bude hlavním bodem na programu červnového summitu evropských lídrů. A nový italský premiér Enrico Letta požaduje, aby se boj proti nezaměstnanosti mezi mladými lidmi stal „posedlostí“ EU.

Velké sliby, nevalné výsledky

Z evropských hlavních měst zaznívají silná slova, dodnes je však nenásledovaly žádné činy.

Kupříkladu v únoru odhlasovala Evropská rada vyhrazení dodatečných 6 miliard eur (7,8 miliard dolarů) na boj proti nezaměstnanosti mladých lidí do roku 2020. Balíček se váže na vysoce symbolickou záruku zaměstnanosti. Avšak jelikož členské státy se neustále přou o to, jak by měl být využit, nebude implementován dřív než v roce 2014.

Zatím poslední snaha Francie a Německa je také mlhavá. Berlín a Paříž chtějí pobídnout zaměstnavatele v jižní Evropě k tomu, aby zaměstnávali a připravovali mladé lidi prostřednictvím poskytování půjček od Evropské investiční banky (EIB). Koncept by měl být představen na konci května. Jeho největší zastánkyní je německá ministryně práce Ursula von der Leyen.

Německé úsilí bojovat s krizí se oproti tomu omezuje na zaměstnávání kvalifikovaných pracovníků z Řecka, Španělska a Portugalska. Nyní však politici zjišťují, že vysoká nezaměstnanost v Athénách a Madridu ohrožuje demokracii a mohla by být polibkem smrti pro eurozónu. Možná že abychom si problém dokázali přiznat, musíme dosáhnout určitého věku: „Potřebujeme program, který by ukončil nezaměstnanost mladých lidí v jižní Evropě. (Předseda Evropské komise José Manuel) Barroso v tomto ohledu selhal,“ nechal se slyšet čtyřiadevadesátiletý bývalý německý kancléř Helmut Schmidt. „Je to skandál nebývalých rozměrů.“

I ekonomové tvrdí, že je načase, aby Evropa začala problém řešit. „Dlouhodobé vyhlídky mladých lidí v krizí postižených zemích jsou krajně neradostné. To zvyšuje riziko radikalizace celé generace,“ varuje ředitel německého Institutu pro výzkum zaměstnanosti, think tanku zaměřeného na pracovní trh, Joachim Möller.

Návrh Francie a Německa na pomoc jihoevropským zaměstnavatelům je názorným příkladem. Plán počítá s rozdělením 6 miliard z programu EU na podporu mladých lidí podnikům prostřednictvím EIB. Suma by se tak jakoby zázrakem znásobila. Navrhovatelé plánu spekulují o tom, že na konci by se do oběhu dostal až desetinásobek sumy, a učinila by se tak přítrž snížené úvěrové schopnosti bank, které čelí mnoho jihoevropských malopodniků.

V současnosti existují pochybnosti o prospěšnosti velkých finančních injekcí. První opatření ze strany Bruselu byla neúčinná a přišla nazmar. Minulý rok slíbila Evropská komise krizí postiženým zemím, že budou moci využít nevyčerpané peníze ze strukturálních fondů na implementaci projektů na zajištění pracovních míst nezaměstnaným mladým lidem. Do začátku letošního roku bylo požádáno o 16 miliard eur, určených na podporu 780 tisíc mladých lidí. Avšak zkušenosti jsou alarmující a konkrétní úspěchy vzácné.

Alternativní řešení?

Podle pracovní verze návrhu, který zamýšlí v červnu projednávat německý kabinet, chce Německo podpořit krizí postižené země v „zavádění prvků odborného vzdělávání a přípravy do jejich příslušných systémů“. Úmyslem vlády je založit v rámci Federálního institutu pro odborné vzdělávání a přípravu nový „Centrální úřad pro mezinárodní spolupráci v oblasti vzdělávání“, který by mohl vysílat poradce do krizí postižených zemí. Pro nový úřad už byly schváleny nové pozice.

Pro boj s nezaměstnaností mladých lidí je klíčové zreformovat rozdělený pracovní trh. Ale podle interní zprávy německé vlády udělaly krizí postižené země na této frontě jen nepatrný pokrok. Ze zprávy vyplývá, že Portugalsko má teoreticky „dodatečné rezervy ve školském systému“, zatímco Řecko vykazuje jen málo známek pokroku, jako například plán na „podporu mladých nezaměstnaných žen“.

Problémy spojené s rozděleným pracovním trhem jsou obzvlášť výrazné v Itálii, kde mají starší zaměstnanci prakticky nevypověditelné pracovní smlouvy a mladí lidé tak nemají k pracovním místům přístup. Slova na tričku neapolského demonstranta vystihují náladu mezi mladými lidmi: „Nechci umřít nejistotou“.

V Athénách chce mladá absolventka univerzity Stylia Kampani začít od začátku. Uvažuje o tom, že se přestěhuje do Německa. A dodává, že tentokrát už by tam zůstala.