Fóra o nezaměstnanosti mladých lidí, které se konalo v pařížském Institutu Nicolase Berggruena, se zúčastnili významní politici – počínaje francouzským prezidentem François Hollandem, přes bývalé premiéry Felipeho Gonzálese a Maria Montiho, po současného španělského předsedu vlády Mariana Rajoye. Všichni se shodli na třech základních premisách, které dokonale vystihují znepokojující situaci evropského hospodářství: růst nadále stagnuje, nezaměstnanost, především mladých lidí, je neudržitelná a je nutné jednat neodkladně a bez výmluv.

Přes šest miliónů mladých lidí v Evropě je bez práce. V odpovědi na tuto skličující realitu, která odsuzuje k nezdaru nejlépe připravené generace evropské ekonomiky, byl za podpory Francie a Německa zformulován program, jenž počítá s kapitálem 6 miliard eur. Jeho prostřednictvím by mohla Evropská investiční banka poskytnout úvěry do výše až 60 miliard podnikům, které se zavážou zaměstnávat lidi mladší pětadvaceti let.

Nezaměstnanost, především pak nezaměstnanost mladých lidí, vyvolala v Evropě stav pracovní nouze, jak kvůli zřejmému ohrožení hospodářského růstu kontinentu, tak kvůli vysokému riziku zničení křehké sociální soudržnosti eurozóny a Evropské unie. François Hollande včera připomněl, že závažnost zmíněného stavu nouze je jedním z hlavních důvodů, proč Evropská komise zmírňuje svou posedlost úspornou politikou.

Vše lepší než nečinnost

Není jisté, že přímá podpora zaměstnávání je tím nejlepším řešením, jak podpořit zaměstnanost mladých lidí. Byla nastíněna opatření (pobídka investic a spotřeby, podpora financování podniků), která by měla francouzsko-německý program doplnit. V Paříži byly navíc představeny některé zajímavé záměry. Avšak rozhodujícím faktorem je v tuto chvíli bezodkladnost. Je třeba neodkladně zastavit destrukci pracovních míst a vyslat společnosti vzkaz, že úřady věnují řešení nezaměstnanosti mladých lidí maximální úsilí.

Tváří v tvář všem popsaným problémům je téměř každá volba lepší než nečinnost. Bylo třeba opustit fatalistickou představu, že možným řešením nezaměstnanosti stojí v cestě restrikce úsporné politiky. Není důvod, aby v období recese, absence rozpočtových prostředků a nedostatečné iniciativy některých unijních institucí, byl jedinou možnou vizí pesimismus.

Právě v tom spočívá velký klad pařížské konference. Byl učiněn první krok, který může vykrystalizovat v nové panevropské iniciativy v boji proti nezaměstnanosti a ve prospěch růstu. Byl stanoven užitečný precedent a načrtnuta pravděpodobná cesta řešení. Současně se zrodila možnost nebo snad naděje v to, že ochromená evropská zaměstnanost se brzy začne zotavovat. Avšak je třeba mít na paměti keynesiánský axiom, který říká, že příležitost ještě nevytváří jistotu. K tomu, aby měla iniciativa byť jen minimální úspěch, je nezbytné, aby podniky výzvu a příležitost přijaly.