Odkud vychází zápach?

Dobrič vře protesty. Město na severovýchodě Bulharska se 110 tisíci obyvateli požaduje okamžité zastavení hledání břidlicového plynu v sousedním Rumunsku. Z Dobriče je to na hranici asi 40 kilometrů a do oblasti, kde má energetický gigant se sídlem v USA Chevron brzy začít s geologickým výzkumem, dokonce ještě dál. Tyto vzdálenosti však pro protestující nic neznamenají. Bojují proti energetickým společnostem, považovaným za ničitele historického regionu Dobrudža, jenž se rozprostírá na obou stranách bulharsko-rumunské hranice. Hlavní příčinou sporu je metoda těžby, známá jako hydraulické štěpení neboli frakování. Aktivisté v Dobriči tvrdí, že vstříknutí velkého množství vody smíchané s pískem a chemikáliemi pod silným tlakem do trhlin v hornině s cílem získat břidlicový plyn znečistí celou oblast.

V Dobriči, kde probíhají protesty pravidelně už rok a půl, si jsou velice dobře vědomi, jakou moc mají pouliční protesty. Právě masivní vlna protestů, podpořená dobře organizovaným ekologickým hnutím, přinutila bulharský parlament uvalit v lednu loňského roku moratorium na frakování. Bulharsko se tak po Francii stalo druhou evropskou zemí, která těžební průzkum a těžbu břidlicového plynu zakázala.

Oheň ve vašem kohoutku

Inspirace k protestům podobným tomu v Dobriči přišla z USA, kde bitva o břidlicový plyn probíhá lítěji než kde jinde. Bulharské hnutí proti břidlicovému plynu, stejně jako obdobná hnutí jinde v Evropě, používají ty stejné argumenty a poslouchají toho samého proroka, filmaře Joshe Foxe. Každý, kdo shlédne jeho dokument z roku 2012 Gasland, se nejspíš stane zapřisáhlým odpůrcem těžby břidlicového plynu. Fox procestoval řadu států USA a sesbíral svědectví lidí s chronickými zdravotními obtížemi. Výsledky jeho výzkumu přinášejí důkazy o zvýšeném výskytu rakoviny, který souvisí se znečištěním vzduchu, vodních studen a povrchové vody. V jedné z nejvíce znepokojivých scén filmu zažehne u sebe doma majitel půdy z Weld County ve státě Colorado zapalovačem plyn ve vodovodním kohoutku. Snímek vyvolal celosvětovou hysterii a zajistil svému tvůrci cenu Emmy a nominaci na Oscara.

Mezitím se tři novináři, dva z Irska a jeden z Polska, rozhodli pojmenovat to, o čemž byli přesvědčeni, že je to dezinformace týkající se procesu hydraulického štěpení břidlicového plynu. Jejich film FrackNation byl financován prostřednictvím webové stránky Kickstarter. Během pouhých tří týdnů vybrali potřebných 150 tisíc dolarů (116,018 tisíc eur), přičemž jednotlivé dary činily v průměru 60 dolarů. Tvůrci snímku od samého začátku neskrývali, že mají za cíl dokázat, že břidlicový plyn je bezpečný a životaschopný energetický zdroj. Na prvním místě se snažili prověřit obvinění proti frakování, které vznesl snímek Gasland. Objevili řadu nesrovnalostí, včetně několika vyložených nepravd.

Přesto FrackNation nikde nesklidil tolik uznání jako Gasland. To svědčí o tom, jak obtížné je vést racionální diskuzi na téma technologie těžby břidlicového plynu. Takzvaní obyčejní lidé stále nevědí, je-li frakování bezpečné či nikoliv.

Obvyklý skepticismus

Předtím, než Bulharsko hydraulické štěpení zakázalo, neviděla vláda v Sofii na této technologii těžby nic špatného. Zájem o bulharské zásoby břidlicového plynu, odhadované na 500 miliard kubických metrů, projevovala řada převážně amerických korporací. Kdyby došlo na těžbu, břidlicový plyn by pravděpodobně snížil závislost Bulharska na dodávkách energie z Ruska. Závislost, kterou v následujících letech ještě prohloubí otevření plynovodu South Stream, vedoucí přes bulharské území.

Odpor proti břidlicovému plynu je mimo jiné živen strachem, že jeho popularizace otřese evropskou energetickou scénou. Pro českou a maďarskou jadernou energetiku je technologie těžby břidlicového plynu hrozbou, protože obě země vyvíjejí jaderné elektrárny v naději, že najdou nové kupce pro v nich vyráběnou energii.

V Německu by zavedení technologie těžby břidlicového plynu mohlo podkopat celý projekt zelené energie, jenž nespočívá pouze ve výrobě elektrické energie, ale také v prodeji technologií na získávání energie z vody, větru, slunce a biomasy. Kdyby v Evropě, včetně Polska, byla dostupná nízkonákladová alternativa, německé společnosti by byly nuceny přeorientovat se na trhy jinde ve světě.

Podobné úvahy, včetně obav týkajících se dopadu na vysoce vyvinuté odvětví jaderné energetiky, byly motivací i pro nejurputnějšího odpůrce technologie těžby břidlicového plynu v Evropě, Francii. Francouzský prezident François Hollande je současně přesvědčen o tom, že frakování má nežádoucí důsledky a je rozhodně proti užívání zmíněné technologie těžby.

Břidlicový plyn ohrožuje ruskou ekonomiku

Další zemí, která uvalila moratorium na hledání břidlicového plynu, zejména z ekologických důvodů, je Litva. Země je téměř výhradně závislá na dovozu z Ruska, za který platí o 40 procent víc než Německo. Odtud její zaujetí energetickou závislostí. Litevské zásoby břidlicového plynu by uspokojily potřeby země na deset let. Ne náhodou si tak evropský komisař pro energetiku Günther Oettinger vybral Vilnius k důležitému prohlášení 10. března letošního roku, a sice že technologie těžby břidlicového plynu by mohla být vysokou kartou ve vyjednávání s Gazpromem. Monopolista ruského státu je největším producentem zemního plynu na světě a má téměř monopolní postavení v řadě zemí EU. To je důvod, proč se Moskva všemi možnými způsoby snaží zmírnit nadšení pro technologii těžby břidlicového plynu. Zatímco oficiálně Gazprom břidlicový plyn za hrozbu nepovažuje, rozsah ruské kampaně proti němu naznačuje, že zmíněná technologie těžby by ve skutečnosti mohla být tou největší hrozbou, jíž společnost v současné chvíli čelí.