Přijít na to, co Evropa potřebuje, je celkem snadné. Reformy na periferiích a jako jejich protiváhu pobídky v Bruselu, Berlíně a všude tam, kde to bude možné. Dále bankovní unii a ECB, která bude fungovat jako řešení v krajních případech. Evropské instituce už v tomto směru učinily patřičné kroky. Avšak co se týče programu reforem, je to jako tahat tygra za ocas. Komise nedávno doporučila Francii, aby reformovala svůj penzijní systém, Nizozemsko, aby udělalo něco s realitní bublinou, Německu, aby podpořilo poptávku, Belgii, aby snížila výdaje, Slovinsku, aby napravilo banky, a Španělsku, aby nadále dělalo všechno dohromady. Jako provazochodec, který drží na jedné noze dvacet talířů a točí jimi na tyči. To všechno dává smysl. Má to však jeden háček – téměř nikdo není ochoten se těmito radami řídit. Brusel se podobných věcí dožaduje již řadu let a nikdo nehnul ani prstem, pokud nebyl vystaven nesnesitelnému tlaku trhů nebo nepotřeboval záchranná opatření. Tehdy se z rad staly požadavky.

Nedostatek důvěryhodnosti

Komisi se hromadí podobná doporučení už dlouhá léta. Žádná země jim však nevěnuje příliš pozornosti. A to ani navzdory systému norem a sankcí, který je dnes silnější než kdy jindy. Členské státy si dobře uvědomují, že rozhodnutí nakonec udělá Evropská komise, tedy vlády. Schválení reforem navíc brání vážné politické problémy. V celé Evropě se prohlubuje recese, roste nezaměstnanost a s ní i obavy. „Brusel nemá dostatek důvěryhodnosti. Jak kvůli dávné minulosti – Berlín a Paříž nedodržely Pakt stability, tak především kvůli minulosti nedávné – jeho návody řešení měly katastrofální následky, pro svou posedlost deficitem opomíjel fakt, že skutečným problémem je konkurenceschopnost, a přemíra úsporných opatření uvrhla eurozónu do recese. Není divu, že se hlavní města v atmosféře nevraživosti, vyvolané takto způsobenou recesí, zdráhají zavádět reformy,“ tvrdí zdroj z francouzské vlády.

Návrhovaná řešení Barrosova týmu mají odezvu pouze tehdy, vyvíjejí-li trhy tlak nebo dojde-li na záchranná opatření. Brusel vysílá smíšenou zprávu: méně úsporných opatření, více reforem. Podle Komise to zajišťuje flexibilitu hospodářské politiky. Podle jejích kritiků jde o přílišnou toleranci absence jasného kursu. Těží z toho země, které zavedly úsporná opatření, ale i ty, které to neudělaly. A vždy je to výměnou za reformy, které se složitě zavádějí a mají dopady na zotavení. Nizozemí je zdržuje s odvoláním na sociální pakt za účelem nezhoršovat recesi. Francie podle François Hollanda s radami Bruselu nesouhlasí. A v Německu, kde je v plném proudu předvolební kampaň, nemá ani jedna ze stran ve svém programu nic, co by se podobalo doporučením Bruselu.

Volný výklad

El País prošel doporučení z ostatních let. Členské státy se jimi příliš neřídí, vyjma zemí, které přijaly záchranná opatření nebo se ocitly pod tlakem trhu. Francie provedla pouze reformu trhu práce, a to až po dohodě s tripartitou. Na ostatní reformy se zapomnělo. Itálie a Španělsko začaly provádět úsporná opatření až po ultimátu ECB a se zaťatými zuby. Berlusconi zařadil zpátečku a Rajoy více než polovinu ze slíbených reforem neprovedl. Jinak tomu nebude ani tentokrát. „Země si budou doporučení vykládat, jak jim to bude vyhovovat,“ tvrdí Mutjaba Rahman z organizace Eurasia Group.

Německo v minulosti skutečně provedlo reformy, ale za cenu nedodržení plánu stability a nalomení důvěryhodnosti Bruselu. Komise se ji od té doby snaží obnovit. „Brusel vsadil na přísnější normy, ale není jasné, zda tento systém bude fungovat. O to se v tuto chvíli hraje, přičemž hlavní města ze všeho viní Brusel,“ upozorňuje evropský zdroj. Brusel je terčem, stávající Komise už je prakticky na odchodu (do voleb zbývá jeden rok) a její vztahy s Paříží a Berlínem nejsou nejlepší. Francie a Německo kritikou na účet Bruselu nešetří. Pár hodin po zveřejnění doporučení ohlásily svůj vlastní plán, kterým by se Evropa měla řídit. Osa Francie – Německo se stále vrací.