Zpráva Demonstrations in Turkey
Demonstrant s portrétem zakladatele Turecké republiky Mustafa Kemala Atatürka během protestu v Istanbulu 6. června.

Trable s demokracií

Demonstranti na istanbulském náměstí Taksim protestují proti islamizaci turecké společnosti, která za Erdoganovy vlády nabírá na intenzitě. Považují ji za hrozbu pro sekularismus a občanská práva. Podle nizozemského publicisty Iana Burumy se však jedná o přirozený důsledek kemalistického autoritářství.

Zveřejněno dne 6 června 2013 v 11:47
Demonstrant s portrétem zakladatele Turecké republiky Mustafa Kemala Atatürka během protestu v Istanbulu 6. června.

Jednou z možností, jak nahlížet na protivládní protesty v tureckých městech, je masivní protest proti politickému islámu. Původní demonstrace proti státem schváleným plánům na zrušení jednoho z menších parků v centru Istanbulu, který měl ustoupit novému kýčovitému obchodnímu centru, se rychle vyvinula v konflikt hodnot. Na povrch vyplouvá boj, v němž proti sobě stojí dvě rozdílné ideje moderního Turecka, sekulární proti náboženské, demokratická proti autoritářské. Objevila se i přirovnání k Occupy Wall Street. Lidé dokonce hovoří o „tureckém jaru“.

Je evidentní, že mnoho tureckých občanů, zejména ve velkých městech, má dost stále autoritativnějšího stylu vlády premiéra Recepa Tayyipa Erdogana, jeho kontroly tisku, omezování alkoholu, zálibě ve výstavbě nových velkolepých mešit, zatýkání politických oponentů a nyní i násilného potlačování demonstrací. Lidé se obávají, že sekulární zákony nahradí šaría a že islamismus zničí plody sekulárního státu.

Dále je tu otázka alevitů, náboženské menšiny blízké súfismu a šíitům. Alevité, kteří se těšili ochraně sekulárního kemalistického státu, nedůvěřují Erdoganovi, který se vyjádřil pro pojmenování nového mostu přes Bospor po sultánovi z 16. století, který alevity nechal zmasakrovat.

Náboženství, politika, třída

Zdá se tedy, že jádrem tureckého problému je náboženství. Politický islám jeho oponenti vnímají jako protidemokratický už svou vlastní podstatou. Ale samozřejmě to není tak snadné. Sekulární kemalistický stát nebyl o nic méně autoritářský než současný Erdoganův populistický islamistický režim, spíš víc. Je také podstatné, že se první protesty na istanbulském náměstí Taksim netýkaly žádné mešity, ale obchodního centra. Strach ze šaríi doplňuje zlost na nenasytnost a nevkus developerů a podnikatelů, kteří se těší podpoře Erdoganovy vlády. Turecké jaro jde hodně doleva.

Newsletter v češtině

Spíše než se zabývat problémy moderního politického islámu, které jsou nicméně také podstatné, by mohlo být přínosnější podívat se na turecké konflikty z jiné perspektivy, která je dnes navýsost nemódní: z perspektivy třídní. Demonstranti, ať už liberální, nebo levicoví, se rekrutují povětšinou z městské elity, westernizované, kultivované a sekulární. Erdogan je na druhou stranu velice populární v zemědělských a vesnických oblastech Turecka, mezi méně vzdělanými, chudšími, konzervativnějšími a více nábožensky založenými lidmi.

I přes Erdoganovy osobní autoritářské sklony, které jsou zcela zřetelné, by bylo zavádějící nahlížet na probíhající protesty čistě jako na konflikt mezi demokracií a autokracií. Koneckonců úspěch Erdoganovy populistické Strany spravedlnosti a rozvoje, stejně jako stále viditelnější přítomnost náboženských symbolů a zvyků ve veřejném životě, je výsledkem demokratizace Turecka. Zvyky, jako nosení hidžábů na veřejnosti, které sekulární stát zakázal, se vrátily, protože venkovské Turecko má dnes větší vliv. Mladé nábožensky založené ženy se objevují i ve městech na univerzitách. Hlasy konzervativních venkovských Turků se počítají.

Spojenectví mezi byznysmeny a náboženskými populisty není v Turecku nic výjimečného. Řada nových podnikatelů pochází stejně jako zahalené ženy z anatolských vesnic. Tito zbohatlí venkované nesnáší starou istanbulskou elitu, podobě jako byznysmeni z Texasu či Kansasu nesnáší liberální elitu z New Yorku a Washingtonu.

Demokracie bez liberalismu a tolerance

Ovšem to, že je dnešní Turecko demokratičtější, ještě neznamená, že je liberálnější. To je také jeden z problémů, na nějž poukázalo i arabské jaro. V jakékoliv demokracii jde o to dát všem lidem hlas, kterým mohou mluvit do vlády. Ovšem tyto hlasy, především v revolučních dobách, jsou jen málokdy liberální. To, co vidíme v zemích jako Egypt, ale také v Turecku, a dokonce i v Sýrii, popsal velký britský teoretik liberalismu Isaiah Berlin jako neslučitelnost dvou rovnocenných dober. Je nesprávné domnívat se, že všechny dobré věci přicházejí vždy najednou. Někdy jsou stejně dobré věci ve vzájemném střetu.

Stejně tak je tomu v případě bolestivé politické transformace na Blízkém východě. Demokracie je dobrá stejně jako liberalismus a tolerance. V ideálním případě se vzájemně překrývají. V této chvíli tomu tak ve většině zemí Blízkého východu není. Více demokracie může znamenat i méně liberalismu a tolerance.

Například je snadné sympatizovat s povstalci proti diktatuře Bašára Asada v Sýrii. Ovšem taková damašská vyšší třída, sekulární muži a ženy, kteří mají v oblibě západní hudbu a filmy, a někteří příslušníci náboženských menšin jako křesťané a alavité budou po pádu Bašára bojovat o přežití. Baasismus představoval útisk, diktaturu, často i brutalitu, ale chránil menšiny a sekulární elity.

Je to důvod k podpoře diktátorů jen proto, že zadržují islamismus? Ne tak úplně. Násilí politického islámu je z velké části právě plodem těchto represivních režimů. Čím déle zůstanou u moci, tím násilnější povahu bude mít odpor islamistů.

Není tedy ani důvod k podpoře Erdogana a jeho stavitelů obchoďáků proti demonstrantům v Turecku. Odpůrci mají právo se postavit povýšenému přehlížení veřejného mínění a umlčování tisku. Ovšem dívat se na konflikt jako na spravedlivý boj proti náboženským projevům by bylo podobně nesprávné. Větší viditelnost islámu je nevyhnutelným důsledkem demokratizace. Jak zabránit tomu, aby to neznamenalo udušení liberalismu, je nejdůležitější otázkou, před níž lidé na Blízkém východě stojí. Erdogan není žádným liberálem. Ale Turecko je stále demokracií. Nezbývá než doufat, že protesty proti němu povedou k liberalizaci.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma