Ve vozech první třídy není jediné volné místo. Čtvrtek sedm ráno ve vlaku, jenž spojuje švýcarské finanční centrum Curych s hlavním městem Švýcarska Bernem. V každé jiné zemi by to byl plný vlak, nic víc. Ne ve Švýcarsku. Plné vlaky a dopravní zácpy na silnicích se pro řadu obyvatel tohoto evropského ostrůvku prosperity staly příznakem toho, že něco selhává, že země blahobytu praská ve švech. Mají zkrátka pocit, že v této malé zemi není místo pro všechny a že nastal okamžik zavést pořádek na hranicích. Toto téma se probírá jak na ulicích, tak na státní úrovni, kde se v současnosti přijímá politický program, který už několik let prosazuje krajní pravice.

Švýcaři ve včerejším referendu převážnou většinou (79 procent) podpořili zpřísnění azylového zákona. Ve srovnání s členskými státy EU je Švýcarsko v oblasti poskytování ochrany politickým uprchlíkům tradičně velkorysé. Včerejší referendum je pouze jedním krokem z řady iniciativ, jimiž se politici snaží reagovat na vzrůstající neklid občanů. Nejproslulejším opatřením, které rozčílilo Brusel, byla aktivace takzvané ochranné klauzule, kterou Švýcarsko omezilo udělování dlouhodobých pracovních povolení občanům Evropské unie, Španěly nevyjímaje. Až tři referenda by mohla v příštích 18 měsících rozhodnout o vstupu cizinců do Švýcarska a přispět tak k přehodnocení identity země, kde přistěhovalci (povětšinou Evropané v čele s Němci) tvoří 23 procent populace a jsou motorem hospodářství.

K ochranné klauzuli. Dotkne se necelých tří tisíc občanů EU, kteří budou mít nicméně možnost požádat o krátkodobé pracovní povolení do příštího roku, kdy klauzule vyprší. Podle samotných vládních představitelů to byl způsob, jak uklidnit občany a prokázat schopnost činit rozhodnutí týkající se kontroly cirkulace pracovních sil, dokonce i proti vůli Bruselu.

Zaměstnavatelé proti omezením

K zesílení obav velkým dílem přispěly finanční potíže členských států EU. Bouře, která ochromila zbytek Evropy, se Švýcarsku vyhnula. Tamní hospodářství je na tom dobře (předpokládaný růst 1,2 procenta), nezaměstnanost je téměř zanedbatelná (kolem 3 procent) a přímá demokracie je i nadále zárukou záviděníhodné politické stability. Švýcarská společnost se obává, že jí zástupy více či méně kvalifikovaných pracovníků ze zahraničí pokazí večírek.

Ve velkých švýcarských městech se mísí cizí jazyky. Velmi často je slyšet španělština, třeba z úst Juana Crevilléna. Crevillén je mladý architekt, který druhým rokem pracuje v curyšském architektonickém studiu. Vydělává zhruba tři tisíce eur čistého měsíčně, ale varuje ty, kteří o emigraci uvažují, že ve Švýcarsku je daleko dražší život.

Švýcarští zaměstnavatelé s omezením vstupu nesouhlasí. Více konkurence vítají. Ředitel Švýcarského svazu zaměstnavatelů Thomas Daum tvrdí, že rok 2014 bude klíčový, protože Švýcaři v něm svými hlasy znovu určí svou identitu. Podle Dauma to nejhorší teprve přijde a zavedení ochranné klauzule bylo jen menším zlem. „Bude platit jen jeden rok. Otázkou je, co přinesou následující měsíce, příští hlasování proti přistěhovalectví. Náš pracovní trh není malý, k fungování našeho hospodářství nestačí,“ míní. Hlavní pilíře švýcarské ekonomiky, velké farmaceutické firmy, banky a výroba strojního zařízení určeného pro export, by bez zahraniční pracovní síly jednoduše nefungovaly.

Instrastruktura občas nestíhá

Hlavní argumenty těch, kdo chtějí vstup cizinců do země omezit, jsou snadno vyvratitelné. Vlaky nejsou plné kvůli tomu, že je ve Švýcarsku víc lidí, ale mimo jiné proto, že se zlepšily služby. Zaměstnavatelé popírají, že by přítomnost cizinců vedla k sociálnímu dumpingu, jinými slovy ke snižování platů. Pokud by se tak stalo, měl by to podle odborových svazů vyřešit větší počet inspekcí. A co se týče zvýšení kriminality (Švýcaři už nenechávají otevřené domovní dveře jako dřív), zdá se, že obava z cizího nebezpečí převládá na venkově, kde ke krádežím nebo útokům téměř vůbec nedochází. To jen potvrzuje, že realita často nehraje roli.

Právě na venkově slaví úspěchy populistická krajní pravice. Je hlavní silou v parlamentu a pravděpodobně i hlavním strůjcem toho, že debata na téma migrace společně s debatou na téma zrušení bankovního tajemství ovládají v poslední době švýcarskou politiku.

Pravdou nicméně zůstává, že v této takřka osmimilionové zemi každoročně narůstá počet obyvatel o desetitisíce a že některé infrastruktury se počtu obyvatel nepřizpůsobují. „V hospodářském srdci země došlo k významnému demografickému růstu, což nedoprovázela odpovídající realitní politika a stouply ceny bytů. I z toho jsou viněni cizinci,“ říká profesorka migračního práva na Univerzitě v Neuchâtelu a socialistická poslankyně Cesla Amerellová. Na zpáteční cestě do Curychu už ve vozech volná místa jsou. Špička skončila.