Evropská komise v pondělí 10. června opětovně vyjádřila „znepokojení“ nad zprávou o monitorovacím programu, který americké Národní bezpečnostní agentuře poskytuje přístup k osobním údajům cizích státních příslušníků, především občanů EU.

Nezvykle zdrženlivá eurokomisařka pro spravedlnost Viviane Redingová Spojené státy přímo neobvinila, ačkoliv prostřednictvím svého mluvčího prohlásila, že Američanům práva evropských občanů „systematicky“ připomíná. Terčem její kritiky se místo toho staly samotné státy Evropské unie, které se ve čtvrtek 6. června v Lucemburku rozhodly pozastavit jednání o návrhu reformy zákona o ochraně osobních dat.

Jednání o reformě právních předpisů o ochraně osobních údajů probíhají už osmnáct měsíců, vyžádala si 25 schůzí a 3 000 pozměňovacích návrhů a Unii hluboce rozdělují. Ministři spravedlnosti sedmadvacítky se naposledy sešli jen pár hodin předtím, než britský deník The Guardian zveřejnil informace, které mu poskytl bývalý zaměstnanec CIA Edward Snowden. Ty by jim dost možná pomohly najít společnou řeč. Londýn a Haag zastávají názor, že návrh Redingové příliš tvrdě postihuje firmy, Paříž si přeje věnovat víc pozornosti sociálním sítím a Berlínu se text návrhu zdá příliš vágní. V reakci na odhalení ve skandálu PRISM jsou ale dnes členské státy zajedno alespoň v pocitu „znepokojení“.

Příliš dobré vztahy

Evropská komise stejný výraz použila už v roce 2000, když vyšly najevo evropské aktivity špionážního systému Echelon, anglosaské globální sítě určené ke sledování satelitních komunikací. NSA tuto výzvědnou strategii vyvinula za účelem sběru hospodářských, obchodních, technologických a politických informací. Její fungování ale bylo v rozporu jak s legislativou členských států Unie, tak se základními právy jejích občanů.

Londýn tehdy využíval svého zvláštního vztahu s Washingtonem ke špionáži svých evropských konkurentů. Británie i USA to popřely. Evropští lídři zároveň raději zapomněli, že vedoucí odboru kódování komunikací Evropské komise dříve prohlásil, že má „s NSA velmi dobré vztahy,“ které agentuře zajišťovaly volný přístup k údajně důvěrným informacím evropské exekutivy. Dotyčný poté v dopise svým nadřízeným uvedl svá tvrzení „na pravou míru“.

Pak přišly atentáty z 11. září 2001, kterým program Echelon nedokázal zabránit. V následujících letech Evropané souhlasili, někdy dobrovolně, ale často z donucení, aby americké úřady ve jménu boje proti terorismu získaly přístup k obrovskému objemu informací. V roce 2006 vyšlo najevo, že Washington již pět let tajně sleduje data belgické společnosti Swift, která bdí nad bezpečností finančních toků mezi bankami celého světa.

Informace za víza

Po počátečním šoku a složitých jednáních byla v roce 2010 podepsána dohoda. Evropané v ní získali právo hodnotit případnost amerických požadavků, sedmadvacítka má v americkém hlavním městě svého stálého dohlížitele, postupy a případné incidenty podléhají pravidelným půlročním kontrolám atd.

Neméně složitá byla i aféra se soukromými daty o cestujících v letecké dopravě (Passanger Name Record, PNR). Po devíti letech jednání a čtyřech různých návrzích textu byl v dubnu 2012 konečně nalezen konsenzus. Evropané, kteří se hlavně chtěli vyhnout podpisu bilaterální smlouvy, jež by jim nedávala dostatek záruk, nakonec souhlasili se sdílením 19 informačních položek o osobách, které cestují z EU do Spojených států nebo skrze jejich letecký prostor. Washington totiž na stůl vyložil silnou kartu: uvolnění režimu vstupních víz. Sebraná data jsou po šesti měsících anonymizována, následujících pět let uchovávána v „aktivní“ databázi a po dalších deset let v databázi „neaktivní“.

Průmyslová špionáž proti Německu

Evropanům se nicméně nepodařilo vyřešit klíčovou otázku: tři ze čtyř světových společností, které uchovávají informace o rezervaci letů většiny světových leteckých společností, sídlí ve Spojených státech a podléhají americké legislativě. V případě problémů by tak nad nimi evropské zákony neměly žádnou moc. Tak jako v případě programu Prism, i zde je Unie nucena si uvědomit, že nejenže neustále dohání své zpoždění za praxí, ale má jen omezenou akceschopnost. V současné době se pokouší vyjednat se Spojenými státy možnost, jak dát evropským občanům právo získat soudní cestou nápravu chybných údajů, které o nich uchovávají soukromé americké společnosti. Američtí občané žijící v Evropě takové právo už mají.

Zatímco europoslankyně za liberály Sophie in’t Veldová doufá, že Evropané se díky nejnovějším odhalením o činnosti NSA stanou „uvědomělejšími“ a náročnějšími, jeden z vysoce postavených bruselských úředníků se na věc dívá zcela jinak: „Aféra znovu potvrzuje, že Spojené státy jsou globálním lídrem v boji proti terorismu, a mnoho členských států si proto nedovolí jim odporovat.“ Podle tohoto zdroje zároveň „není pochyb“ o tom, že informace získané v rámci programu Prism využívaly i Velká Británie a další země. První, kdo vznese přímý dotaz na Baraka Obamu, bude nepochybně německá kancléřka Angela Merkelová. Americký prezident má totiž Berlín navštívit 18.-19. června.

V zemi, která na otázky soukromí všeobecně velice dbá, jde o delikátní problém i proto, že podle odhalení Guardianu bylo Německo jednou se zemí, na které se program nejvíc zaměřoval. To by mohlo podle bruselských odborníků naznačovat, že se americké úřady věnovaly i průmyslové špionáži – což Washington už od aféry Echelon popírá. Mluvčí německého ministerstva spravedlnosti v pondělí oznámil, že vláda vyšetřuje, „zda došlo k porušení práv německých občanů“.