Ti, kdo dodržují zákony, se nemají čeho obávat, ujistili nás hned po odhalení hromadných telefonních odposlechů a sledování emailové a internetové komunikace ze strany USA američtí a britští politici. Barack Obama se prohlásil, že hranice sběru elektronických dat jsou ve skutečnosti „velmi úzce vymezené“. David Cameron se zase nechal slyšet, že britské tajné služby jednaly „náležitým a odpovídajícím způsobem“.

Díky whistleblowerovi Edwardu Snowdenovi nyní víme, že americká Národní agentura pro bezpečnost shromažďuje měsíčně 200 miliard dat. Pořizuje záznamy z mobilů více než 200 miliónů Američanů a získává ohromné množství emailů, internetových vyhledávání a živých chatů od největších internetových firem na světě prostřednictvím programu zvaného Prism.

Americká Národní bezpečnostní agentura přirozeně sdílí některé své špiónské úlovky týkající se britských občanů se svými přáteli z GCHQ (britské zpravodajské centrály), a zbavuje tak britské úřady otravné povinnosti shánět si soudní příkaz. Ministr zahraničí řekl parlamentu, že vše bylo povolené, patrně jím samým. Takže ani tam není čeho se obávat.

Plošné sledování

Takové plošné sledování samozřejmě dělá z práv na ochranu soukromí, kterou zaručuje čtvrtý dodatek americké ústavy, frašku. To je ústředním bodem debaty od okamžiku, kdy britský deník The Guardian začal tajné informace zveřejňovat. Jenže, milý občane, rizik, že někdo bude na základě zmanipulovaných telefonních nebo internetových „metadat“ chybně nařčen, existuje celé množství a jsou dobře zdokumentována. Jestliže zachycování dopisů je odvěká praktika tajných služeb, pak program Prism dokáže otevřít, zkopírovat a pro případ, že by mohla být usvědčující někdy v budoucnu, uchovat veškerou existující korespondenci.

Avšak není to jen záležitost soukromí, nýbrž i záležitost moci. Sledování a získávání informací jsou nástrojem kontroly doma i za hranicemi. Historie jejich zneužívání americkými a britskými vládami je bohatá, ať už má podobu podvracení moci a svrhování cizích vlád od Iránu až po Chile, nebo útoku na práva vlastních občanů během studené války a po 11. září.

Americká Národní bezpečnostní agentura (NSA) a britská Centrála vládního spojení (GCHQ), jejichž spolupráce je jádrem „zvláštního vztahu“ mezi USA a Velkou Británií, v tom hrají klíčovou roli po desetiletí. Jejich globální odposlouchávací role je základním kamenem aliance anglicky mluvících států (spolu s Austrálií, Kanadou a Novým Zélandem) nazvané „Pět očí“, jež podpírá globální moc západu dominovanou USA. Obě agentury byly založeny za účelem tajně sledovat zbytek světa, ale ve výsledku sledují i své vlastní občany.

Zapojení soukromých společností

Dva prvky jsou tu nové. Prvním je rozsah shromažďování osobních dat, jenž překonává vše, co bylo doposavad možné. Druhým je ústřední role, kterou hrají soukromé společnosti v nástupu státu coby globálního dohlížitele.

Soukromé společnosti už dlouho udržují těsnou spolupráci s tajným státem. Dodnes pomáhají tajným službám sestavovat černou listinu odborářů a v době studené války financovaly tajné levicové organizace. Jen na rozdíl od minulosti mají dnes komunikaci v rukou právě ony. A na seznamu firem, jejichž servery Prism využívá, najdeme samé americké internetové giganty, jako jsou Google nebo Youtube.

Podle uniklých dokumentů firmy s NSA spolupracují. Ty to popírají. Nicméně idea, že tato daně neplatící monstra ztělesňují nové liberálně demokratické hodnoty, se nyní ukázala být včerejším marketingovým bludem.

Motorem rozpínání nového bezpečnostně-průmyslového komplexu je vedle technologie i válka s terorismem. Spolu s všezahrnujícími a smysl postrádajícími odkazy k „národní bezpečnosti“ se k ospravedlnění veškerých nedemokratických inovací používá i boj s terorismem. Jelikož nikdo nechce cestou autobusem či vlakem vyletět do vzduchu, dodává v minulosti zdiskreditovaným bezpečnostním agenturám zdání důvěryhodnosti.

Avšak stejně jako NSA, GCHQ a jejich sesterské bezpečnostní agentury proti terorismu bojují, tak ho i vyživují. Právě ony poskytují potřebné informace k útokům dálkově řízenými letouny, jež mají na kontě tisíce civilních obětí v Pákistánu, Afghánistánu, Jemenu a Somálsku. Jeden Pákistánec v současnosti žaluje u odvolacího soudu GCHQ za to, že údajně poskytla potřebné „informace“ k dálkově řízenému útoku CIA, jenž zabil jeho otce.

Falešná vykazatelnost

Ty samé americké a britské tajné služby, jež byly v posledních deseti letech zapojeny do rozsáhlých praktik mučení, únosů a dalších trestných činů, stejně jako skandální manipulace s informace týkajícími se iráckých zbraní hromadného ničení, nyní tvrdí, že nás chrání před některými z následků.

Doma byly GCHQ a NSA zapojeny do špionážních a nečistých operací namířených proti stávce britských horníků v osmdesátých letech. V sedmdesátých letech zase odhalil zahraniční výbor Senátu amerického Kongresu pod vedením Franka Churche systematické zneužívání amerických odposlouchávacích pravomocí proti lidskoprávním a protiválečným aktivistům (spolu s vraždami v zahraničí). Sám senátor Frank Church tenkrát varoval před tím, že potenciál NSA se může „kdykoliv obrátit proti americkému lidu“.

A přesně to se stalo. Poprvé v prvních letech Bushovy administrativy a nyní za té Obamovy. A ze zkušenosti lze tvrdit, pokud by jeden ze států čelil významné politické nebo průmyslové výzvě, nekalé praktiky by se znásobily.

Tvrzení, že tajné služby jsou nyní předmětem skutečného veřejného dohledu, a nikoliv ministerských štemplů, tajných soudů a správních rad, se opakovaně jeví jako nesmysl. Politické elity mají své vlastní priority. Místo aby od hromadného sledování upouštěli, snaží se britští ministři zavést novou legislativu, která by ho naopak rozšířila.

Americké a spojenecké tajné služby jsou nástrojem jak domácí tak celosvětové moci a nadvlády, sahající daleko za hranice boje s terorismem. Odhalené informace ukázaly, že hlavním cílem NSA mezi evropskými státy je hospodářský tahoun Německo, což spustilo vlnu umírněných protestů ze strany německých politiků.

Demokratické instituce výrazně selhaly v úkolu přimět tajné služby a vojenské operace USA a dalších západních zemí skládat účty. Zůstalo tak na whistleblowerech, Cathy Massiterovou a Katharine Gunovou počínaje a Bradley Manningem a Edwardem Snowdenem konče, aby tuto mezeru zaplnili. Na nás je nyní zajistit, aby jejich odvaha nepřišla nazmar.