Před časem jsem napsal článek, ve kterém jsem se pokusil vysvětlit své potěšení z pohledu na člověka, který čte. Čtení pěstuje zálibu v nepřítomném. A kdo takovou zálibu má, ten nemůže být darebák.
Stejně tak pěkný je pohled na člověka, který protestuje. Důvody jsou pro to stejné a obě záliby jsou dnes spolu úzce propojeny. Když čtenář vyjde do ulic demonstrovat, hned si ho povšimnete. Protestuje totiž jinak – jasněji, smysluplněji. Dnes to vidíme v ulicích Sofie i dalších bulharských měst. Současné demonstrace jsou jak doslovně, tak v přeneseném významu demonstracemi dětí. Dětí a vnoučat těch, kdo do ulic vyšli letos v únoru na protest proti zvyšování cen elektřiny.
Červen ale není únor. Červnové děti mají mnohem vyšší požadavky. Dnes už nejde o peníze a nezaplacené faktury. V únoru reagovala politická elita velmi rychle (konzervativní vláda Bojka Borisova rezignovala už po dvou týdnech občanských demonstrací, které se v několika případech zvrhly v násilné nepokoje). Když jde o peníze, věci jsou jednodušší. Stačí několik prázdných slibů, rozdělí se trocha státní podpory a všechno se svede na zahraniční kapitál, který kontroluje dodavatele elektřiny.
Jazyk stínové oligarchie
Dnes jsme v úplně jiné situaci. A proto nikdo ničemu nerozumí. Demonstranti tvrdí, že nechtějí, aby zemi dál vládla stínová oligarchie. Elity to nechápou, protože právě z této oligarchie žijí a politiku redukují na zákulisní intriky. Navíc dnes už neslyšíme nepostradatelné politology, kteří ještě v únoru situaci samolibě glosovali a z televizní obrazovky protestujícím vkládali slova do úst. To proto začali všichni ti chudáci, kteří nemohli platit inkaso, všichni ti ponížení a opovrhovaní najednou papouškovat fráze jako „islandský model“, „irský model“ nebo „znárodnění“.
Ti, kdo dnes každý den po šesté večerní vyjdou do ulic, jsou pracující lidé. A platí jak elektřinu, tak plyn. Je jich mnoho a vzájemně se od sebe liší: najdeme mezi nimi rodiče, učitele, novináře a spisovatele, cyklisty, divadelní herce, inženýry, studenty a přednášející. Nejsou to profesionální revolucionáři, a už vůbec ne chuligáni. Aby vyšli do ulic, musejí být opravdu hodně rozzlobení.
Nejpřekvapivější na tom je, že současná politická elita si pořád ještě neuvědomila, proč všichni ti lidé protestují. Poslední kapkou bylo jmenování vysoce kontroverzního poslance Deliana Peevského do vedení Národní bezpečnostní agentury (DANS, kontrarozvědka) [parlament jeho jmenování 19. června odvolal]. „Podcenili jsme představu, kterou si veřejné mínění o dotyčném vytvořilo,“ řekl premiér Plamen Orešarský („neocejchovaný“ kandidát socialistů, jehož kabinet podporují poslanci muslimské strany DPS i ultranacionalistická Ataka). „Neuvědomili jsme si, jaký odpor jeho jmenování vyvolá,“ přidal se šéf socialistů Sergej Staničev. Podle nich není problém v kandidátovi samotném, ale v jeho údajně ošidné image. Typický jazyk stínové oligarchie. „Podcenili jsme rozsah protestů. Čekali jsme, že před parlament přijde demonstrovat stovka lidí, a nakonec tu máme něco úplně jiného.“
Morálka má přednost před odborností
Kdyby bankéři více četli, budoucí krize by se už nepodobaly těm dnešním. Čtení by jim přinejmenším dodalo trochu na citlivosti. Ale city, stejně jako knihy, nejsou jejich silnou stránkou. Současná vláda, podobně jako ta minulá, stále nepochopila, že hospodářská krize je pouze viditelnou částí jiné, mnohem hlubší a mnohem osobnější krize – krize významu a nedostatku víry v budoucnost.
Nic proti odborníkům, ale odbornosti musí předcházet morálka. Etika musí mít přednost před ekonomikou. Nemorální odborník bude pouze nástrojem v rukou toho, kdo si jeho služby koupí, nástrojem v rukou oligarchie, ať už je jakákoliv.
První dny demonstrací jsou vždy nejhezčí a nejpřekvapivější. Musíme si dát pozor, aby nad dnešními protesty nakonec nezískali kontrolu nacionalisté a vandalové. Upřímně doufám, že demonstrace zůstanou, jaké jsou dnes: s rodiči, kteří nesou na ramenou děti, s rozzářenými tvářemi a poklidnou zlobou. S pocitem, že člověk konečně našel společenství, jehož hodnoty sdílí. To proto, že protestující člověk je opravdu hezký. A rozumný.