Nátlak zdola a politická vůle shora, to je možné řešení kvadratury bosenského kruhu. Protestní občanské hnutí, které se nedávno rozšířilo v Bosně a Hercegovině, by ve spojení s pozitivním vývojem situace v regionu mohlo této zemi s vůbec nejsložitějším uspořádáním ze všech zemí bývalé Jugoslávie [Bosna a Hercegovina byla vymezena na základě etnické příslušnosti; tvoří ji Federace Bosny a Hercegoviny a Republika srbská] přinést rozhodující změny.

Na začátku června vyšlo do ulic několik stovek občanů Sarajeva na znamení toho, že už nechtějí dál snášet nespravedlnost plynoucí z Daytonské dohody [dohoda z roku 1995, která ukončila válku, ale také stvrdila etnické rozdělení Bosny a Hercegoviny]. Případ nemocného novorozence byl pověstnou kapkou navíc. Maličká Belmina Ibriševićová nemohla odjet na léčení do Německa, protože se politici nedokázali v zemi dohodnout na jednotné podobě rodného čísla. Bez něj nemohla dostat pas.

Od 12. února jsou bez rodného čísla všichni novorozenci. Občané na protest proti tomu obklíčili budovu sarajevského parlamentu, který ten den zasedal. Dosáhli toho, že holčička pas na základě postupu v mimořádných situacích dostala.

Babolucija

V Sarajevu se dnes mluví o „baboluciji“. Od 11. června blokují desítky tisíc lidí v hlavním městě dopravu a vyzývají k řešení problému rodných čísel a obecně k europeizaci země.

V Banja Luce [hlavním městě Republiky srbské] vyšli do ulic hájit svá práva studenti, navzdory tomu, že úřady demonstraci zakázaly. Studenti protestovali i v Mostaru. V etnicky hluboce rozdělené zemi se právě rodí občanské hnutí.

Zároveň s tím dochází v sousedství Bosny a Hercegoviny k historickým změnám: Chorvatsko se chystá na brzký vstup do Evropské unie [1. července] a srbští představitelé upustili od plánů na vytvoření Velkého Srbska. Bělehradská nacionalistická vláda udělala ohromný krok kupředu podpisem historické dohody o normalizaci vztahů s Kosovem.

Srbský prezident Tomislav Nikolić, který byl v devadesátých letech pravou rukou Vojislava Šešejla (nacionalistického předáka Srbské radikální strany, v současnosti stojí před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii v Haagu) dnes vede Srbsko do Evropy. To je bezpochyby nejvýznamnější politická změna, která v zemích bývalé Jugoslávie za posledních dvacet nastala, a pro Bosnu a Hercegovinu známka naděje.

Chorvatsko musí Evropu spoluvytvářet

Pokud pas vydaný Belmině Ibriševićové [tříměsíční holčička 16. června v Sarajevu zemřela] vyvolává v Bosňácích naději, že se věci mohou pohnout kupředu, a pokud bude občanský nátlak pokračovat, mohli by si politici uvědomit, že je pro ně lepší se dohodnout než se snažit zemi rozvracet.

Nicméně hlavní politické strany Srbů a Chorvatů – Svaz nezávislých sociálních demokratů (SNSD) a Chorvatské demokratické společenství Bosny a Hercegoviny (HDZ-BiH) – nadále podkopávají společné instituce, například odmítnutím zasedat v Sarajevu „kvůli oslabené bezpečnosti v důsledku demonstrací v Sarajevu“.

Pokud by se ale Nikolićovi podařilo přesvědčit Milorada Dodika [prezident Republiky srbské v Bosně], že do Evropy může jít pouze pod praporem Bosny a Hercegoviny – po Kosovu to měla být jedna z podmínek k přijetí Srbska do EU –, bylo by možné postavit se antibosenské politice Republiky srbské na odpor.

Do přesvědčování se musí energicky zapojit i Chorvatsko. Tím spíš, že lídři HDZ-BiH po vzoru bosensko-srbských poslanců oznámili, že ani oni v Sarajevu nezasednou. Záhřeb nesmí v nátlaku na HDZ-BiH povolit. Chorvatsko jako nový člen Evropské unie musí Evropu vytvářet, a ne nečinně přihlížet, jak mu sousedé házejí klacky pod nohy.