Ministři rezignují, vláda ztrácí pevnou půdu pod nohama a finanční trhy znovu zachvacuje panika. Kdo by si ještě před několika týdny pomyslel, že Portugalsko vyvolá takový rozruch? Od okamžiku, kdy Unie na jeho záchranu uvolnila 78 miliard euro, se země chovala přímo ukázkově. Lisabon se prokazatelně ze všech sil snažil zlepšit svou finanční situaci. Státnímu sektoru nařídil přísnou dietu a odhodlaně prosazoval reformy, které po něm věřitelé požadovali.

Pod fasádou snaživého žáka eurozóny se však skrývaly hlukoké trhliny. Plán fiskální konsolidace způsobil hlubokou recesi a vládní koalice ztratila podporu veřejného mínění. Zemi zachvátila „únava z úsporných opatření“, která může vést k předčasným volbám a nutnosti znovu projednat program mezinárodní pomoci. Zemí navíc obchází přízrak nucené restrukturalizace dluhu, nebo dokonce odchodu z eurozóny.

Portugalsko tak v eurozóně znovu probudilo strašáka z podzimu roku 2011, kdy investoři věřili, že Řecko je na přímé cestě k bankrotu, Španělsko a Itálie se potápějí a evropské banky ztrácejí důvěru svých věřitelů. Navíc se tak děje v tom nejhorším okamžiku – nervozita na finančních trzích prudce vzrostla poté, co si investoři uvědomili, že se nemohou dlouhodobě spoléhat na centrální banky a jejich štědré hotovostní injekce. Ty totiž šok hospodářské recese a politické nedostatky věčně tlumit nebudou. Co dnes zmůže ECB kromě toho, že na evropské lídry vyvíjí tlak k urychlení reforem?

V posledních dvanácti měsících trhy oprávněně aplaudovaly rázným opatřením Maria Draghiho na podporu evropských bank, kterým věnoval půjčky v řádu miliard eur, a poté členských zemí, jež nyní chrání systém odkupu státního dluhu. Zapomnělo se však na to nejdůležitější: na slabý hospodářský a úvěrový růst v „periferních“ zemích, které i nadále souží těžké břemeno dluhů, vysoká míra nezaměstnanosti a nestabilita vlád. Trhy zůstaly slepé především ke značným rozdílům mezi jednotlivými zeměmi eurozóny, které se nezmírňují, ale naopak zvětšují a jsou z dlouhodobého hlediska neudržitelné. Pokud ovšem nesvolíme k dalšmu zespolečnění zdrojů a dalším přesunům státních dluhů. Vzhledem k tomu, že existuje jen malá pravděpodobnost, že by se Německo v očekávání zářijových parlamentních voleb a před tím, než soud v Karlsruhe vynese rozsudek ohledně ústavnosti Evropského stabilizačního mechanismu, k takovému gestu odhodlalo, máme před sebou neklidné léto.