Evropská unie se 12. října 2012 stala laureátem Nobelovy cenu míru za to, že „přispívá k míru a usmíření, rozvoji demokracie a prosazování lidských práv v Evropě“. Evropa musí dokázat, že je této pocty hodna, a prokázat vůli bránit svobodu informací navzdory obavám z politického nátlaku ze strany svého „nejlepšího spojence“, Spojených států.

Nyní, když mladý Američan Edward Snowden, který odhalil existenci globálního monitorovacího systému Prism, požádal ve zhruba dvaceti zemích o azyl, by mu členské státy Unie měly nabídnout co nejvřelejší přijetí. Spojené státy jsou sice jednou ze zemí, která řadí svobodu projevu mezi nejvyšší ideály, ale jejich postoj k whistleblowerům evidentně pošpiňuje první dodatek americké ústavy.

Od roku 2004 vyzývají zvláštní zpravodaj OSN pro svobodu projevu, jeho protějšek z Organizace amerických států a představitel Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) společně vlády, aby whistleblowery chránily před „veškerými právními, administrativními a profesními sankcemi, pokud jednají z ‚dobré vůle‘“.

Whistlebloweři byli definováni jako „lidé, kteří zveřejňují důvěrné nebo tajné informace, přestože jsou z oficiálního či neoficiálního nařízení povinni zachovávat důvěrnost informací nebo tajemství“. V roce 2010 se Parlamentní shromáždění Rady Evropy usneslo, že definice ochrany odtajněných informací „musí zahrnovat všechna oznámení o protiprávních činech učiněná v dobré víře“. Rezoluce 1729 požaduje, aby zákon kryl „oznamovatele ve veřejném i soukromém sektoru, včetně příslušníků ozbrojených sil a zpravodajských služeb“.

Whistleblower či zrádce?

Kdo jiný kromě milovníků honu na člověka, kteří Snowdena obviňují, že zradil národ, a těch, kdo se snaží vehnat debatu do právnických kliček, může Snowdenovi upřít, že je whistleblower? Bývalý IT expert umožnil mezinárodnímu tisku – deníkům Washington Post, Guardian a Spiegel – vynést na světlo informace o monitorovacím systému sledujícím desítky milionů občanů včetně Evropanů.

Státy EU, které se staly cílem programu útočícího na jejich suverenitu a principy, vděčí Edwardu Snowdenovi za odhalení informací, které bylo evidentně ve veřejném zájmu. Mladík zůstane opuštěn v mezinárodní zóně moskevského letiště, pouze pokud se evropské země vzdají svých principů a částečně i raison d'être Unie. Diplomatické pobouření je jen prázdným gestem, jestliže iniciátor odhalení zůstane izolován a opuštěn.

Vedle nutnosti chránit whistleblowery je ochrana soukromí zcela evidentně ve veřejném zájmu, zejména pokud jde o svobodu informací. Ve zprávě z 3. června zvláštní zpravodaj OSN pro svobodu projevu Frank La Rue uvedl, že „ochrana soukromí je nezbytným důsledkem svobody projevu a názoru“. Důvěrnost komunikace je nezbytnou podmínkou k zajištění svobody informací.

Když jsou kompromitovány novinářské zdroje (jako v případě agentury Associated Press), když USA zneužívají Espionnage Act (zákon z roku 1917 byl proti whistleblowerům použit celkem devětkrát, z toho šestkrát za prezidentství Baracka Obamy), když se vláda snaží umlčet WikiLeaks finančním embargem, když spolupracovníci a přátelé Juliana Assange nemohou překročit americké hranice, aniž by museli podstoupit zevrubnou osobní prohlídku, když zakladateli serveru a jeho spolupracovníkům hrozí v Americe stíhání, pak už není ohrožena pouze americká demokracie; svou podstatu ztrácí celý demokratický model Thomase Jeffersona a Benjamina Franklina.

Orwell jde na dračku

Ve jménu čeho se USA vyvázaly z dodržování principů, jejichž uplatňování jinde vymáhají? V lednu 2010 prohlásila tehdejší ministryně zahraničí Hillary Clintonová v historickém projevu svobodu slova na internetu za základní kámen americké diplomacie. Tentýž postoj stvrdila v únoru 2011, kdy v jiném projevu prohlásila, že se „v otázce svobody internetu stavíme na stranu otevřenosti“.

Krásná slova, velmi povzbuzující pro disidenty v Teheránu, Pekingu, Havaně, Asmaře, Moskvě a tolika dalších hlavních městech. Jak skličující je ale zjištění, že mrakodrapy amerického monitorovacího systému soupeří s velkou čínskou technologickou zdí. Vzkaz Bílého domu a ministerstva zahraničí na podporu demokracie a lidských práv ztratil hodně na své důvěryhodnosti. Dokladem všeobecné paniky je, že prodej bestselleru George Orwella 1984 na serveru Amazon vzrostl v USA o 6 000 procent.

Nyní, když nás Velký bratr sleduje z washingtonského předměstí, musí klíčové instituce americké demokracie sehrát roli protiváhy k exekutivě a jejímu zneužívání. Systém checks and balances (systém brzd a vyvažování, tj. mocenské rovnováhy) není jen sloganem pro horlivé čtenáře Tocquevilla et Montesquieua. Členové kongresu musí co nejrychleji zamezit vlně bezpečnostních opatření (protiteroristického zákona) Patriot Act a uznat legitimní práva mužů a žen, kteří bijí na poplach.

Whistleblower Protection Act, zákon na ochranu whistleblowerů, je třeba novelizovat a rozšířit tak, aby poskytoval efektivní ochranu těm, kdo jednají v legitimním zájmu veřejnosti, který nemá nic společného s bezprostředními národními zájmy, jak tvrdí zpravodajské služby.