Evropská ministerstva financí zjevně nemají nárok na prázdniny. Jen co skončilo zasedání Rady pro hospodářské a finanční záležitosti (Ecofin), už se ministři pilně připravují na schůzku ministrů financí G20, která se bude konat 19. a 20. července v Moskvě. Hlavní bod programu: iniciativy v oblasti veřejných politik na podporu světového hospodářského růstu.
Zpravodajská agentura Bloomberg News zveřejnila úryvky z přípravného dokumentu EU. [[Tón, jakým se v něm Unie vyjadřuje na adresu Spojených států, Japonska a Číny, je poměrně agresivní.]] „Skutečnost, že USA chybí střednědobý plán na ozdravení veřejných financí, představuje zásadní riziko pro celkové hospodářské oživení,“ lze se dočíst v dokumentu EU, který dále upřesňuje, že by USA „měly věnovat větší úsilí řešení problému svého rozpočtu a zadluženosti“.
EU poučuje
Japonsku adresuje Unie v dokumentu následující vzkaz: „Od Japonska očekáváme seriózní plán rozpočtové konsolidace, který přesvědčivým způsobem zohlední dopady jeho antideflační politiky na vnitřní a zahraniční finanční trhy.“ Čína by pak podle EU měla „urychlit strukturální reformy“ a směnný kurz své měny lépe uzpůsobit trhu.
Bylo by pěkné být malou myškou, abychom si mohli v Moskvě vyslechnout, jak budou dotyčné země reagovat na rady, které jim chce EU uštědřit. Není pochyb o tom, že pokud se zmíněný dokument skutečně dostane až na jednací stůl, budou mít přítomní evropští představitelé nárok na okamžitou a peprnou odpověď. I když opatřením, které EU vyžaduje od ostatních zemí, nelze v zásadě nic vytknout, je přece jen zvláštní, že lekce udílí zrovna Evropa.
Krize zdaleka neskončila
Francouzští představitelé soustavně opakují, že krize eura je za námi. To je samozřejmě absurdní. Portugalsko, Řecko a Kypr jsou na pokraji sociální katastrofy a do konce roku budou nevyhnutelně potřebovat další pomoc. Italská vláda Enrica Letty vypadá vyčerpaně a zároveň strnule. Francouzský kabinet Françoise Hollanda hodně řeční, ale skutek utek. Španělský bankovní systém se stále potýká s velkými problémy. Potíže má i ve Francii, Německu a Nizozemsku.
Strukturální řešení krize eura zdaleka nejsou operativní. Evropský kontinent navíc až na pár výjimek sází výhradně na politiku spočívající ve zvyšování daní a zavádění pro firmy nevýhodných opatření. Tsunami výdajů spojených se stárnutím populace čím dál víc prohlubuje rozpočtový deficit. A přitom se tahle Evropa vytahuje, že může ostatním udílet lekce. To není rozumné. Otázka zbývá jediná: spokojí se velmoci pouze s negativní odpovědí, nebo sáhnou po radikálnějším opatření?