U příležitosti vstupu Chorvatska do EU se novinář deníku Jutarnji list Željko Ivanjek rozhodl napsat o dojmech svých zahraničních přátel, kterým chtěl ukázat Záhřeb. Ocenili historické památky, jako je katedrála, trh sv. Marka, věž Lotrščak či Opatovinu [záhřebské staré město], nejvíce se jim však líbil trh Dolac.

Dlouhá léta slýchám to samé od turistických průvodců ve Splitu. Říkají, že většině návětěvníků stačí na prohlídku Peristilu (římské náměstí v samém srdci Diokleciánova paláce) pět minut, zatímco na trh s rybami Peskarija a trh s ovocem a zeleninou Pazar potřebují nejméně půl hodiny.

Mladí Japonci si na trhu Peskarija fotografují různé druhy ryb. V Pazaru Rusové ochutnávají sýry, zatímco mladí baťůžkáři nakupují třešně, višně nebo meruňky. Procesí turistů putuje našimi gastronomickými svatyněmi, kde zkoumají podivné byliny a rostliny, které tu vidí poprvé: hořkou čekanku, divoký salát, divoký chřest, dalmátskou kapustu, zelí z útesů a jiné druhy brukvovitých rostlin.

Nehmotné kulturní dědictví

Turisty přijíždějící do Chorvatska naše trhy obecně fascinují a mluví o nich jako o jedinečném zážitku. Sám jsem na cestách navštívil rybí trhy v Barceloně nebo Lisabonu, šel jsem se podívat do Bitpazaru ve Skopje a Misir bazaru v Istanbulu, koupil jsem si sušené jehněčí maso v Sarajevu, koření v Turecku nebo čerstvou tresku v Portugalsku. Viděl jsem však jen málo trhů, které by se mohly vyrovnat těm v Chorvatsku, hlavně ve Splitu. Proč? Jednoduše proto, že ty naše se nenacházejí někde na odlehlých místech, na okraji města, u přístavu nebo u průmyslových mrazíren. Jsou v samém středu města, což ukazuje, jak důležitou roli hraje jídlo v našem životě. Naše trhy jsou ztělesněním naší mnohovrstevnaté identity.

Mitteleuropa nám přináší na stůl houby, kysané zelí a medvědí česnek, Balkán zase bosenský sýr z Travniku, kozí sýr, kajmak (sýr připomínající mascarpone) a papriky. Středomoří na stůl přináší artyčoky, divoký chřest a fazole. Pazar a Peskarija ukazují, kým jsme doopravdy, bez falše či potřeby něco předstírat.

To je důvod, proč se domnívám, že farmářské a rybí trhy jsou součástí nehmotného kulturního dědictví Chorvatska, které je třeba zachovat a chránit jako důležitou kulturní, turistickou a společenskou instituci. Ale nejsem si jistý, zda ministerstvo financí můj názor sdílí, jelikož chce na obchodníky s ovocem a zeleninou uvalit naprosto nevhodný model finanční kontroly (povinnost používat registrační pokladnu a na všechno prodané zboží vydávat potvrzení).

Lidl pod širým nebem

Jsem opravdu poslední člověk v této zemi, který by se stavěl proti zavedení většího pořádku v mnoha oblastech. A přestože nás za poslední rok a půl současná vláda zklamala v mnoha směrech, je třeba připustit, že se jí podařilo zpřísnit fiskální disciplínu. Vládě [premiéra] Zorana Milanoviče a [ministra financí] Slavka Liniče se podařilo omezit daňové úniky a snížit podíl dříve prosperující šedé ekonomiky. Navíc přiměla velké hospodářské subjekty, aby se chovaly v souladu s právními předpisy.

Ale pokud jde o trhy, strážce státní pokladny by měl být pružnější, protože tato opatření tuto důležitou kulturní, turistickou a společenskou instituci ohrožují. Tradiční trhy se nesmějí přeměnit v Lidl pod širým nebem, v nákupní středisko bez střechy a klimatizace. Pokud se tak stane, bude to znamenat ránu z milosti části našeho kulturního dědictví.

Naše trhy dnes zažívají citlivé období. Za jejich krásu a bohatství vděčíme tomu, že se nacházejí na křižovatce třech krajů a kultur, protože obchodníci s ovocem a zeleninou a regionálními produkty jsou, aniž by si toho byli vědomi, těmi nejlepšími velvyslanci, jaké můžeme mít.

Sterilní a monotónní hypermarkety

Vstup do EU by mohl tuto dobře zaběhlou rovnováhu narušit. EU se svými celními předpisy najednou zavádí hranice mezi námi a bosenským sýrem z Livna či z Vlašiče. Nyní je to schengenský prostor, který nás odděluje od granátových jablek, melounů z Černé Hory a makedonských rajčat.

Mezinárodní řetězce supermarketů působících v Chorvatsku naše členství v EU přivítaly lavinovým snížením cen. To může přilákat část spotřebitelů, kteří dosud nakupovali na trzích. Pokud začnou trhy nabízet stejné zboží vystavené stejným způsobem jako v supermarketech, nemají šanci v konkurenci s velkými řetězci uspět. Ti navíc nabízejí garáže a klimatizaci.

A pokud k tomu přidáme snahu vlády zavést na farmářské trhy elektřinu a tuhou daňovou kontrolu farmářské trhy kontrolovat, hrozí, že se tyto gastronomické instituce promění v normální obchody pod širým nebem. Navíc budou dražší, méně praktické a méně hygienické než velké supermarkety jako Interspar nebo Billa, které jsou sterilní a kulturně monotónní.

Je třeba najít zdravý kompromis mezi opravněným požadavkem státu a skutečnými problémy obchodníků s ovocem, zeleninou a rybami. Kdokoliv bude tímto úkolem pověřen, musí mít na paměti, že trhy nejsou jen obyčejným místem, kde dochází k základní obchodní aktivitě, nákupu a prodeji. Jsou součástí naší historie a kultury, jsou zrcadlem naší identity, turistickým lákadlem a nenahraditelným kořením našeho života. Ať už bude dohoda mezi trhovci a ministerstvem financí jakákoliv, tyto svatyně naší kultury a našeho způsobu života nesmějí být ohroženy.