Vyberte si jazyk
Rumunsko by se mělo připravit na život v Evropě, kde NATO už nebude moci garantovat její bezpečnost. Osa Paříž-Berlín-Moskva nám ponechává jen jedinou možnost: Spojené státy. Dobrý den, vítejte v 21. století! Ode dneška, prvního dne „historického“ summitu NATO v Lisabonu, žijeme v jiné realitě a jiné geopolitické epoše. Summit je skutečně „historický“, ale ze zcela jiného důvodu, než který měli představitelé NATO a vrcholní politici na mysli.
Afghánský příkop mezi USA a spojenci
Nejedná se o inauguraci nové, výkonnější a pružnější Aliance – jak se píše v propagačních dokumentech tohoto summitu – ale spíše o oficiální vystavení úmrtního listu „Západu“, jakožto strategického a vojenského konceptu, a transformaci NATO v politický klub EU-Rusko za výjimečné účasti Spojených států. Svým způsobem se tomu nedalo zabránit. Rozpad Sovětského svazu, nepřítele ze studené války, učinil z NATO oběť svého vlastního úspěchu. Balkánské války poukázaly na vojenskou slabost Evropy a válka v Afghánistánu mezi Spojenými státy a jejich evropskými spojenci vyhloubila příkop. Neschopnost Evropanů podstatnou měrou přispět k vítězství proti tálibům a v poslední době ke stabilizaci země, či skutečnosti, že někteří spojenci prokázali svou nechuť angažovat se v bojových operacích, zatímco jiní nesli tíhu většinu ztrát, přispěly k erozi Aliance.
Někteří komentátoři spatřují ironii historie ve skutečnosti v tom, že NATO skonává na stejném místě jako Sovětský svaz. V Afghánistánu. Avšak první skutečný krizový moment pro Západ představoval Irák. A pak je zde rovněž „problém“ Ruska. Příchod Vladimíra Putina a jeho týmu složeného z bývalých důstojníků KGB do Kremlu zahubil veškerý skromný pokrok v oblasti demokracie a právního státu z dob Borise Jelcina.
Návrat do minulosti
Navzdory tomu západní státy nad zneužíváním moci a uzavřením ruské společnosti přivřely oči výměnou za plyn a levné suroviny. Výsledek se projevil ještě silnější roztržkou mezi spojenci, kteří se sešli na summitu v Bukurešti [v roce 2008], kde Angela Merkelová a Nicolas Sarkozy hájili tělem i duší zachování statu quo odmítnutím Akčního plánu členství v NATO (MAP) pro Ukrajinu a Gruzii, čímž implicitně uznali právo veta Moskvy v aliančních záležitostech. Následkem toho došlo za několik měsíců k invazi do Gruzie a tím jsme se de facto vrátili k politice sfér vlivu z 19. století, k „evropskému koncertu mocností“, který zardousila vřava první světové války.
Tento nový pořádek dostane zítra oficiální podobu díky pozvánce adresované Rusku, aby se připojilo k protiraketovému deštníku. Nedávno zveřejněná studie think-tanku European Council on foreign relations již hovoří o nové evropské bezpečnostní architektuře, která se bude realizovat v rámci trojstranného dialogu mezi EU, Ruskem a Tureckem. NATO do této rovnice nezapadá.
O EU rozhoduje Německo
Avšak EU ve skutečnosti neznamená celou Sedmadvacítku. Merkelová učinila sliby Medveděvovi ohledně evropské politiky aniž by to konzultovala se svými partnery a bez symbolického významu není ani skutečnost, že ruský prezident nejprve odmítl pozvánku do Lisabonu od generálního tajemníka NATO, aby ji později přijal z rukou páru Merkelová-Sarkozy.
Američané samozřejmě z regionu zcela nezmizí, protože musí hájit své zájmy na Blízkém východě a zabývat se protiraketovým deštníkem. Navzdory tomu, že Obamova administrativa vyresetovala minulost a Bílý dům je připraven Rusku přiznat presumpci neviny, posílení spojenectví se Spojenými státy zůstává ve srovnání s osou Paříž-Berlín-Moskva stále tím lepším řešením. Bylo by ironií dějin, aby poté, co jsme se zbavili ruských jednotek z dob komunismu, se ruští vojáci na rumunské území vrátili jako „poradci“ pro vybudování protiraketového deštníku, k němuž byli přizváni.
Spolupráce
Evropská obrana se stále odkládá
„Barack Obama přijede na summit NATO, který se koná 19. a 20. listopadu v Lisabonu, jako prostředník v konfliktu mezi Merkelovou a Sarkozym,“ informuje list i. Portugalský deník vysvětluje, že otázka jaderného odstrašení je mezi oběma představiteli předmětem neshod. „Německo totiž zastává názor, že NATO by mělo jít v oblasti odzbrojení příkladem, zatímco Francie se domnívá, že jádro je pro budoucnost Evropy zcela zásadní.“
Tato neshoda je jednou z překážek, které by mohly oslabit ideu evropské obrany. „Francouzská obranná politika vytváří za poslední dva týdny, od francouzsko-britského summitu v Londýně až po atlantický summit v Lisabonu, dojem, že veškerými evropskými ambicemi opovrhuje,“ píše na stránkách listu Le Monde profesor politologie Louis Gautier. Uzavřením dohody o vojenské spolupráci s Londýnem, která byla podepsána 2. listopadu, se Paříž podle něj „otáčí ke společné evropské obraně zády.“ „Vzhledem k současným obtížím v oblasti financování svých armád dávají Francie a Británie přednost vzájemnému sbližování v poněkud marné snaze, prodloužit svůj vojenský primát v Evropě.“ Avšak jejich dohoda jde „proti evropskému duchu“, protože „vzdaluje Francii od Německa, našeho partnera (a to i v oblasti zbrojní) ve chvíli, kdy tato země spouští hlubokou reformu své obrany,“ lituje Gautier v narážce na německý plán profesionalizace armády.
