Mariano Rajoy včera [15. července] kategoricky odmítl podat demisi, k níž ho o 24 hodin dříve vyzvala opozice. Neučinil tak ale v sídle sněmovny, ani v rámci detailního vysvětlení případu Bárcenas, nýbrž jen letmo a v předem připraveném prohlášení na tiskové konferenci s polským ministerským předsedou. Předseda vlády si je dobře vědom toho, že to jako požadované vysvětlení nestačí a že bude nevyhnutelně nutné podat ho ve sněmovně.

Došlo k tomu v ten samý den, kdy bývalý čelní představitel a pokladník Lidové strany (PP) Luis Bárcenas potvrdil před soudcem Nejvyššího soudu Pablo Ruzem změnu strategie. Tím, že popřel autorství stranických účtů, které zveřejnil El País 31. ledna, nejenže přiznal jejich existenci, ale představil je jako ukázku konsolidovaného systému prémií a machinace se špinavými penězi v ústředním sídle strany. Z příjímání peněz vyjímá expremiéra José Maríu Aznara a naopak obviňuje Rajoye a [tajemnici Lidové strany] Maríu Dolores Cospedalovou. Přičítá jim konkrétní obnosy, ačkoliv tvrdí, že si neuschoval příslušné výdejní doklady. Předložil však doklad o tom, že v roce 2007, když byla Cospedalová předsedkyní Lidové strany v regionu Kastilie-La Mancha, předal 200 tisíc eur tehdejšímu stranickému šéfovi v Toledu výměnou za smlouvu na úklid tamní radnice. Cospedalová takové obvinění odmítá a označuje i všechna ostatní Bárcenasova tvrzení za snůšku „pomluv a lží“.

Záruka pokračování reforem

Španělská justice musí ve vyšetřování pokračovat. Občané však potřebují vysvětlení. Po Bárcenasově prohlášení před soudem přibylo neznámých ohledně údajného spolčení Rajoye s bývalým stranickým pokladníkem a vážná podezření o systému mimořádných příjmů a výdajů uvnitř strany. Tvrzení, že Bárcenas není s nikým spolčen, protože je ve vazbě, je nejen prostoduchý, ale současně nebezpečný argument politiků, protože vyvolává dojem, že výkonná moc může rozhodovat o tom, kdo půjde do vězení a kdo ne.

Rajoy trvá na důležitosti politické stability a dává najevo, že je zárukou reformního programu jeho vlády. To je odpověď, pomocí níž se pokouší stočit debatu na klasickou půdu diskuze mezi vládou a opozicí. Neodehrává se však ve sněmovně, která je přirozeným prostředím pro setkávání většiny s menšinami, stejně jako sídlem svrchovanosti. Rajoy dělá dobře, že se s bývalým stranickým pokladníkem ani jeho okolím nepouští do veřejně diskuze, ale aby to bylo pro občany přijatelné, musí se podřídit parlamentním postupům srovnatelnými s okolními zeměmi.

Problém je nadále stejný jako před včerejší tiskovou konferencí. Jedinou prozatímní výhodou Rajoye je nesouhlas opozice s budoucí strategií. Předseda vlády se snaží klást co nejdéle odpor a díky průtahům získat týdny či měsíce politického života navíc. To není vhodná reakce na závažná podezření, která se šíří mezi občany.