Návod na soužití

V Německu probíhá předvolební kampaň a v podstatě všechny politické strany mluví o „sociální spravedlnosti“. Reagují tak na pocit mnoha voličů, že v zemi už moc spravedlnosti není. Reagují také na to, že se podle průzkumů tři čtvrtiny voličů obávají, že se společnost čím dál více rozděluje: na výše a níže postavené, na bohaté a chudé, na Východ a Západ, na přistěhovalecká ghetta a zbohatlické čtvrti. Zas tak špatné to ale v Německu se soudržností není. Německo sice v mezinárodním srovnání není zcela na špici, ale pořád se nachází v první polovině žebříčku. K takovému závěru došla nová obsáhlá srovnávací studie zkoumající stav kolektivního ducha ve 34 vyspělých zemích.

Pro účely tohoto „radaru společenské soudržnosti“, který 16. července představila nadace Bertelsmann-Stiftung, vyvinuli sociologové soukromé Jacobs University v Brémách vlastní index, který má ukázat a srovnat, co a jak silně drží určitou společnost pohromadě. Výsledek zní: co se týče soudržnosti, jsou v mezinárodním srovnání na vrcholu žebříčku skandinávské státy a úplně nejníž státy jihovýchodní Evropy.

Nejvíce pospolu drží společnost v Dánsku, dokonce ještě o něco lépe než v Norsku, Finsku či Švédsku. Další místa obsadily klasické přistěhovalecké země anglosaského charakteru jako Nový Zéland, Austrálie a USA. V Rumunsku, Řecku a Bulharsku se od sebe naopak společenské skupiny vzdalují nejvíce.

Přátelé, důvěra, kladné přijetí

Ale o tyto hrátky s pořadím jde výzkumníkům z týmu sociologů Klause Boehnkeho a Jana Delheye až na druhém místě. Pomocí nového indexu se především snaží změřit něco, co se na první pohled zdá nezměřitelné – tedy míru pospolitosti společnosti. Vzorem jim jsou ukazatele jako index lidského rozvoje, s jehož pomocí OSN hodnotí kvalitu lidského života. V čem tedy spočívá „kvalita solidárního soužití v teritoriálně ohraničené komunitě“?

Pro vědce jsou to tři věci: pevné sociální vazby mezi lidmi, emoční sepětí s komunitou a zodpovědnost jedince za obecné blaho. Vědcům tedy jde především o to, jak jsou lidé svázáni s přáteli a dalšími lidmi, jak ostatním lidem důvěřují a jak ochotně přijímají odlišné jedince a jejich životní styl, tedy například přistěhovalce. Právě tuto toleranci počítají vědci k základním faktorům, které drží rozmanité moderní společnosti pohromadě.

Za druhé jim jde o to, jak silně se lidé považují za součást společnosti, jak důvěřují státu, politikům, soudcům, policistům nebo lékařům a do jaké míry považují svou společnost za spravedlivou. A za třetí pak sledují, v jaké míře lidé pomáhají ostatním, jak dodržují zákony a sociální pravidla a jak moc se ve společnosti angažují.

To vše se vědci pokusili stanovit na základě 58 faktorů – od otázky, zda by byl dotazovaný rád, kdyby měl za sousedy lidi odlišné pleti, až po otázku, jak moc lidé dodržují dopravní předpisy. K tomu si vyhledali výsledky dvanácti mezinárodních průzkumů, šetření a dalších datových záznamů od roku 1989 a ty krok po kroku shrnuli. Z nich následně vypočítali svůj index.

„Soudržnost znamená štěstí.“

Některé výsledky nejsou na první pohled překvapující, jiné nás naopak zarazí. Že je soudržnost posilována bohatstvím a pokud možno rovnoměrným rozdělováním příjmů, vyplývá ze studie zcela jasně. Bohatší státy v tabulce nalezneme na předních pozicích, chudší naopak na konci seznamu. Soudržnost moc dobře nefunguje ani ve státech, kde jsou velké příjmové rozdíly, jako například v Řecku či Polsku.

Studie ovšem překvapivě vyvrací obavy, že vnitřní strukturu společnosti ohrožuje přistěhovalectví. V zemích, jako je Kanada, Austrálie nebo Švýcarsko, žije velké množství přistěhovalců, ale společenská soudržnost je přesto silná – na rozdíl od Rumunska či Bulharska, kde najdeme přistěhovalců jen minimum. Studie dochází k závěru, že vyšší či nižší podíl přistěhovalců rozhodně nemá na soudržnost v zemi rozhodující vliv. Důležitější je to, jak ochotně společnost různorodost svých členů a kultur přijímá.

Domněnku, že společenská soudržnost staví především na neporušené struktuře kulturních a morálních hodnot, výsledky výzkumu nepotvrzují. Ukazují spíše opačným směrem. Sice ne ve všech, ale v mnoha zemích, v nichž hraje v běžném životě důležitou roli náboženství, jako například v Rumunsku, Řecku, Polsku nebo Itálii, je společenská soudržnost spíše nižší. Naopak ve všech šesti zemích, které mají soudržnost nejsilnější, hraje náboženství v běžném životě obyvatel relativně malou roli.

A čísla radaru jednoznačně ukazují ještě něco: v zemích se silnou soudržností hodnotí lidé svůj život mnohem pozitivněji než jinde. Na tomto základě dospěli autoři studie k nepříliš vědeckému závěru: „Soudržnost znamená štěstí.“