Vyberte si jazyk
Na tvářích mnoha ministrů zasedajících u Cameronova vládního stolu se v poslední době usadil pochmurný výraz. K nelibosti některých jeho euroskeptických kolegů totiž dlouho ohlašovaný audit britského členství v EU zatím nepřinesl výsledky, v jaké doufali. Brusel nepije britské demokracii krev, ani nedusí britskou ekonomiku přílišnou regulací. Navzdory všem nepříjemným stránkám, které s sebou členství nese, se ukazuje, že Unie britským národním zájmům spíše slouží.
Vláda zveřejnila první část zprávy, která informuje o výsledcích rozsáhlého hodnocení britského členství v EU. Zpráva se zaobírá „rovnováhou pravomocí“ na společném trhu, v oblasti daňové, zahraniční a obranné politiky, bezpečnosti potravin a životních podmínek zvířat, zdravotnictví a rozvoje. Vzhledem k tomu, že uvnitř koalice jde o politicky citlivé otázky – liberální demokraté Nicka Clegga nepřátelský postoj mnoha konzervativců vůči všemu evropskému nesdílejí – byla revize z velké části svěřena do rukou neutrálních státních úředníků.
Výsledkem je soubor zpráv, které popisují současný stav objektivně, bez ideologických a politických předsudků. To premiéra přesvědčilo, aby její zveřejnění oddálil až do chvíle, kdy řadoví konzervativní poslanci, kteří EU kritizují nejhlasitěji, zmizí z Westminsteru na parlamentní prázdniny. Nick Clegg si přál, aby byly zprávy zveřejněny na vládní tiskové konferenci, Cameronova kancelář však veškeré fanfáry odmítla.
Nečekané závěry
Stoupenci Evropské unie, kteří se těšili, že zpráva vyzní jednoznačně ve prospěch statu quo, budou zklamáni. Ačkoliv ukazuje, že společný trh přináší britské ekonomice nemalé výhody, zároveň připouští, že tento zisk lze jen stěží vyčíslit. A zatímco firmy podporují legislativu, která na trhu vytváří rovné podmínky nutné k jeho fungování, v otázkách regulace životního prostředí nebo sociálního systému takový konsenzus neexistuje.
Nejvíce zarážející je však to, jak moc se závěry, ke kterým hodnotící zpráva dochází, liší od jejího původního záměru. Tím bylo vytvoření odrazového můstku pro široké navrácení kompetencí na národní úroveň, které tvrdé křídlo euroskeptiků požadovalo jako minimální podmínku dalšího setrvání Británie v Unii. Iain Duncan Smith, Owen Paterson a Philip Hammond patří k ministrům, kteří proti nezaujatému přístupu úředníků protestovali. Během rozhovoru v sídle britské vlády si Hammondův poradce dokonce postěžoval, že se zpráva o zahraniční a obranné politice příliš drží důkazů.
Ze zprávy lze vyvodit tři hlavní závěry. Zaprvé: jednotný trh je odrazem vysokého stupně vzájemné integrace moderních ekonomik. Firmy závisejí na „čtyřech svobodách pohybu“ – zboží, služeb, osob a kapitálu. Přeshraniční dodavatelské řetězce, společné normy, mobilní pracovní síla a distribuovaná výroba jsou pro dnešní obchod klíčové. Tyto procesy jsou závislé na existenci společných standardů a regulace.
Japonsko řeklo nahlas to, co mnoho dalších zemí říká jen tiše - zahraniční investice ve Velké Británii (a pracovní místa, která vytvářejí) jsou na přístupu k dalším trhům EU životně závislé. A platí to i v mnohem prostějších věcech. Britský potravinářský průmysl by nemohl fungovat, kdyby se všechny jeho přeshraniční výrobní řetězce neřídily stejnými pravidly. A podobně je to s mnoha dalšími průmyslovými odvětvími a službami. Z toho vyplývá, že kdyby Británie z EU vystoupila, ekonomická realita by ji donutila znovu na mnohé z jejích pravidel přistoupit. Tentokrát by však neměla žádný vliv na jejich vytváření.
Příliš drahé vystoupení
Druhým závěrem je, že Evropa a zbytek světa představují pro britské firmy komplementární trh. Dobře to ilustruje příklad firmy Vodafone. Vytvoření jednotné evropské telekomunikační regulace dalo firmě příležitost rozšířit své pole působnosti a stát se mezinárodním operátorem. Poté co se etablovala v Evropě, byla schopna naplnit své globální ambice. Na druhé straně zahraniční firmy jako BMW využívají své operace v Británii k prodeji aut na nových světových trzích. Mohou tak činit pouze díky obchodním dohodám, které EU s těmito zeměmi uzavřela.
Za třetí: britské vlády se bez ohledu na svou rétoriku často rozhodnou využívat Brusel ke svým operacím, ačkoliv je k tomu nic nezavazuje. V zahraniční a obranné politice, kde jsou instituce Unie poměrně slabé, se Británie většinou snaží koordinovat své kroky se svými evropskými partnery. V jiných oblastech chce dokonce pravomoci EU rozšířit. Například otázky životních podmínek zvířat by mohly být přirozenou součástí kompetencí národního státu. Británie však odhodlaně prosazuje jednotná pravidla na úrovni EU.
Sečteno a podtrženo, zprávy poukázaly na mnoho oblastí, ve kterých EU nutně potřebuje reformy nebo kde bychom měli od evropských pravidel rovnou upustit a vytvořit si vlastní. Zdůrazňují ale i to, jak složité a nákladné by bylo, kdyby se Británie pokusila z těchto vzájemných pout vyvázat. Ideologie euroskeptiků narazila na fakta. Nemůžeme se divit, že Cameron čekal s uveřejněním zprávy až na bezpečný čas letních prázdnin.
Protinázor
Britští úředníci mají Brusel rádi
List The Daily Telegraph připomíná, že cílem hodnocení bylo popsat vztahy mezi Británií a Evropskou unií. Podle euroskeptického deníku měla ale zpráva zároveň „ukázat, jak moc zasahují evropská chapadla do správy naší země. Měla se s britskou veřejností podělit o obavy a zoufalství těch, kteří se s jejími směrnicemi musí denně potýkat.“
V tomto směru podle deníku zpráva ukázala,
nejen to, do jaké míry jsou Brusel a britská vláda vzájemně propleteny, ale také to, že obě strany jsou s tímto stavem spokojeny. Zpráva byla vypracována pod částečným dohledem ministerstva zahraničí, které je dlouhodobě baštou eurofilů, a navíc na podnět premiéra, jenž by dal jasně přednost kladnému výsledku referenda [o setrvání Británie v EU] před záporným, pokud bude možné dosáhnout jistých kompromisů. Včera zveřejněné dokumenty se proto všemožně snaží podtrhnout výhody členství v EU.
