Vyberte si jazyk
Co mají společného majitel společnosti Ryanair Michael O'Leary a strýček Skrblík? Oba jsou pohádkově bohatí. Co je odlišuje? Skrblík vybudoval své bohatství na vlastní lakotě, zatímco Michael O'Leary na lakotě druhých.
Přestože Michael O'Leary prohlásil, že chce ve svých letadlech zavést místa k stání a zpoplatnit záchodky, Ryanair zůstává nejvytíženější leteckou společností v Evropě. Ročně odbaví zhruba 80 milionů cestujících. I přes mírný pokles v posledním čtvrtletí je to mimořádně výnosný podnik.
V loňském a letošním roce činil obrat Ryanairu 4,9 miliardy eur a zisk společnosti vzrostl o více než 11 %, tj. o 569 milionů eur. To jsou údaje srovnatelné například s Lufthansou, která za rok 2012 vykázala více než 3% zisk, tj. 990 milionů eur, při čistém obratu 30 miliard. Lufthansa ale musí odbavit šestkrát tolik cestujících než Ryanair, aby vydělala ztěží dvojnásobek. Jinými slovy, dvě eura Ryanairu mají vyšší cenu než šest eur Lufthansy.
Rayanair se stává normou
Jak si to vysvětlit? „Lowest cost always wins“[nejnižší cena vždy zvítězí], odvětil Michael O'Leary na tiskové konferenci v Göteborgu na podzim loňského roku. Tak zní doktrína globálního kapitalismu založeného na myšlence, že na globalizovaném trhu má cena nad kvalitou navrch. A proto, abyste byli levnější než konkurence, musíte mít nižší náklady.
Toho lze dosáhnout několika způsoby. [[Obchodní model Ryanairu je založen na principu „bad enough“]]: zacházení se zaměstnanci a cestujícími musí být tak špatné a cena letenky tak nízká, že jsou zákazníci ochotni přijmout nejen to, že se s nimi zachází jako se starými ponožkami, ale je jim i naprosto jedno, že se společnost chová ještě hůře ke svým zaměstanancům. Skutečnost, že společnost Ryanair špatně zachází jak se zaměstnanci, tak s cestujícími, ale není žádná novinka.
Michael O'Leary je dokonalým odrazem své doby z jiného úhlu pohledu: zdá se být stvořen pro mediální svět, který miluje charismatické darebáky, o kterých je pořád co „tweetovat“. Pořád něčím provokuje a rád pózuje obklopen slečnami v bikinách.
Ryanair není žádný mladý progresivní podnik ani černá ovce nebo výjimka, která potvrzuje pravidlo. Ryanair je, nebo se stává normou, jedním z nejvíce zarážejících příkladů změny paradigmatu.
Vyrůstal jsem v evropském sociálním modelu, který se vyznačoval dialogem na trhu práce a v ekonomické sféře, rovnováhou moci a rovnoměrnou dělbou bohatství. Ten je ale dnes na ústupu. Dvacáté století je už definitivně za námi. Místo toho se brzy vrátíme do 19. století, pro nějž byl příznačný divoký kapitalismus, zavrhování odborových hnutí, mzdový dumping, vykořisťování pracujících. Ryanair k němu otevírá dveře.
Nikdy jsem s Ryanairem neletěl. A nikdy s ním za žádných okolností nepoletím. Nejen proto, že raději cestuji jako civilizovaná bytost, ale také proto, že jsem jako liberál přesvědčen, že bychom se měli co nejvíce snažit být politicky a morálně odpovědní za své spotřebitelské chování a využívat vliv, který jako spotřebitelé máme.
Proti neandrtálskému hospodářství
[[Může se osmdesát milionů cestujících mýlit? Ano]]. Překvapuje mě, že si to neuvědomuje více lidí. Pokud vím, mezi cestujícími Ryanair je mnoho mladých a vzdělaných lidí, citlivých k sociálním otázkám. Někteří z nich dokonce odmítají na protest proti potravinářskému průmyslu jíst maso.
Jiní, kterých je myslím hodně, bojkotují umělce, kteří nerespektují ženy nebo vedou rasistické řeči. Cestují ale s Ryanairem – přestože Ryanair je nejen ostuda sama o sobě, ale taky ze své podstaty nutí ostatní seriozní společnosti, aby se přizpůsobily tomu, čemu se říká „superkonkurence“, jinými slovy, aby byly stejně brutální nebo zmizely.
Je tedy obtížné pochopit, jak někdo s levicovým smýšlením může stát ve frontě před přepážkou Ryanairu bez uzardění. V nedávné historii žádná jiná společnost, ať už přímo či nepřímo – silou příkladu – tolik nepřispěla k podkopání sociálních základů, o kterých „levice“ tvrdí, že je hájí, a které jsou základním pilířem, na němž stojí po válce založené západoevropské společnosti. Těmi základy jsou: bezpečnost v práci, slušné mzdy, vzájemná solidarita mezi zaměstananci a jejich podnikem atd.
Proč si tuto otázku nekladou intelektuálové častěji? Proč není případ Ryanair předmětem nějaké hlubší debaty? Proč se švédská levice tak málo zajímá o ekonomiku a násilnost některých mocenských vztahů?
Jak je možné, pokud mám mluvit konkrétně, že Lilla Hjärtatová [postava švédské literatury pro děti, označovaná za rasistickou] a změna samohlásky v osobních zájmenech [rodově neutrální zájmeno „hen“ mělo nahradit zájmeno ženského rodu „hon“ (ona) a mužského rodu „han“ (on)] mobilizují Švédy víc než Michael O'Leary a jeho neandrtálství v hospodářské sféře?
