Naděje existuje. To je poselství, které chtěl minulé úterý vyslat světu eurokomisař pro hospodářské a měnové záležitosti Oli Rehn. K vyslání silného politického vzkazu zvolil neobvyklý kanál, svůj blog. Španělsko nemá podle jeho názoru důvod smířit se s obrovskou mírou nezaměstnanosti a pomalým růstem. Avšak chce-li se dostat z propasti ven, musí vyvinout velké úsilí. Natolik velké, že zaměstnanci přijmou plošné snížení platů o 10 procent. Místopředseda Evropské komise nabídl Španělsku dva příklady: Irsko a Lotyšsko, podle jeho vlastních slov „dva úspěšné příklady“.

Nicméně z širšího hlediska „úspěch“, o němž finský komisař mluví, až tak patrný není. Tvrdá opatření, která byla v těchto zemích užita, přivedla tamní občany na pokraj chudoby – v případě Lotyšska celých 40 procent populace, což je druhé nejvyšší číslo v EU – a zničila domácí poptávku. Výměnou za to patří malá pobaltská země mezi nejrychleji rostoucí členské státy EU. Irsko oproti tomu prošlo tvrdou recesí, zaznamenalo jen nepatrné zotavení a nadále setrvává v recesi.

„Považuje-li tři po sobě následující čtvrtletí propadu HDP za úspěch, co podle něj znamená nezdar?“ ptá se profesor hospodářských dějin Oxfordské univerzity Kevin O’Rourke. O‘Rourke odmítá i Rehnovo hlavní tvrzení: v Irsku nedošlo k výraznému snížení platů a úspěch nezaznamenala ani politika úsporných opatření. Údaje statistického úřadu mu dávají za pravdu: průměrná hodinová mzda je od začátku krize stabilní. „Jediná země eurozóny, která zaznamenala prudké snížení mezd, je Řecko. Poté, co zjistilo, jaký dopad to mělo na jeho hospodářství a sociální oblast, muselo začít uvažovat o jiné strategii.

Vzorný žák

Dublin je – na rozdíl od neposlušných Atén – vzorným žákem Bruselu. Od roku 2010, kdy masivní injekce veřejných financí do bankovního sektoru vymrštila deficit do výše přesahující 30 procent, úspěšně zkrotil své veřejné finance. Evropská komise pozitivně hodnotí i to, že zaměstnanost, přestože v roce 2012 opět začala klesat, vykazuje kladné známky a míra nezaměstnanosti pomalu klesá. Navzdory těmto zlepšením a po několika letech řízení se doporučeními MMF, komise a německé vlády, setrvává Irsko v recesi. Navíc, jak tento týden uvedl v listu Irish Examiner ředitel think-tanku Social Justice Séan Healy, „politika úsporných opatření vytvořila největší přesun prostředků od středních a nízkých tříd směrem k těm nejvyšším v historii země. Vítězně z ní vyšly podniky, především pak ty nadnárodní, a ti nejmajetnější občané.“

Další země, kterou Rehn uvádí jako modelovou, se úspěšně dostala z hluboké krize, do které upadla v roce 2009. Lotyšsko bylo loni unijní zemí s nejrychleji rostoucím hospodářstvím a předpokládá se, že rekord zopakuje i v roce 2013.

Míra nezaměstnanosti je i nadále vysoká (v roce 2012 dosahovala téměř 15 procent), ale prognózy naznačují brzký pokles. Úspěch modelu umožnil, že baltská země přijme 1. ledna euro, navzdory většinovému nesouhlasu svých občanů, kteří se obávají, že opuštění latů bude mít za následek prudký nárůst cen.

Až potud dobré zprávy. Jelikož oficiální doktrína raději chodí kolem vysoké ceny, kterou Lotyši museli zaplatit, po špičkách. Vláda v Rize propustila třetinu úředníků a ti, co zůstali, museli přijmout snížení platů až o 40 procent. Riga seškrtala sociální příspěvky a zvýšila daně. Ztráta kupní síly všech občanů, nejen státních zaměstnanců, se odrazila v domácí poptávce, která v roce 2009 klesla o více než 27 procent.

Prohloubení nerovností

Mírný pokles nezaměstnanosti lze vysvětlit i velkým počtem Lotyšů, kteří v posledních letech zemi opustili. Mezi lety 2000 a 2011 se počet obyvatel snížil o 13 procent. V současnosti žije v Lotyšsku málo přes dva miliony obyvatel, stejně jako v padesátých letech minulého století. Reakcí Lotyšů překvapivě nejsou stávky a pouliční protesty ve stylu Řecka, nýbrž rezignace. Dokonce si znovu zvolili vládu, která škrty zavedla.

„Reformy si vybraly vysokou daň. Prohloubily nerovnosti mezi regiony a společenskými vrstvami,“ shrnuje hlavní ekonom Swedbank Martins Kazaks.

Výroky eurokomisaře Rehna o úspěchu či neúspěchu prostředků užitých v Rize nebo Dublinu vyvolaly pochybnosti o možnosti použít model země se dvěma miliony obyvatel, jakou je Lotyšsko, na zemi se 46 miliony obyvatel, jakou je Španělsko a která je navíc čtvrtou ekonomikou eurozóny. Podle unijních zdrojů chtěl Rehn pouze vyvolat debatu na téma situace ve Španělsku, která je „pro miliony nezaměstnaných dramatická“. V žádném případě se nesnažil automaticky přenést politiku jedné země na druhou.

Toto vysvětlení však nemírní rozhořčení, které Rehnova slova vyvolala u odborových organizací, politických stran a nespočtu občanů. Prezident španělské poradenské společnosti Analistas Financieros poukazuje na řadu faktorů, které znemožňují aplikovat prostředky Bruselu na případ Španělska: míra zadluženosti domácností, pokles rodinných příjmů a tak dále.

Rehn na svém blogu tvrdí, že ti, kdo automaticky odmítnou jeho návrhy „ponesou na svých bedrech zodpovědnost za společenskou i lidskou újmu“ v podobě šesti milionů nezaměstnaných. Kdyby měl pravdu, vina by byla sdílena opravdu široce.