Gare do Oriente v Lisabonu. Pro mnohé absolventy je emigrace jediným řešením, jak najít práci.

Obětovaná generace

Mezi demonstranty, kteří vyšli do ulic na protest proti úsporným vládním opatřením bylo také mnoho mladých vysokoškolských absolventů. Portugalsko jich nikdy nemělo tolik jako dnes. Pro mladé lidi přitom nikdy nebylo tak složité najít práci. Právě o celou tuto generaci balancující mezi prekaritou a rozhodnutím odejít dnes země přichází.

Zveřejněno dne 25 listopadu 2010 v 12:15
Feliciano Guimarães/Flickr/CC  | Gare do Oriente v Lisabonu. Pro mnohé absolventy je emigrace jediným řešením, jak najít práci.

Míra nezaměstnanosti u mladých lidí je v porovnání s celkovou mírou nezaměstnanosti v Portugalsku dvakrát vyšší. Z těch, kdo mají zaměstnání, jich pouze třetina unikla tristním smlouvám na dobu určitou, statusu tzv. recibos verdes [„zelené příjmy“; podobný status jako samostatně výdělečně činná osoba, zprvu vytvořen za účelem odměňování nezávislých pracovníků, později se v Portugalsku velmi rozšířil a stal se symbolem pracovní nejistoty] či jiným formám prekérního zaměstnání. Dnes Portugalsko opouští každý desátý absolvent. Takový je portrét generace bez budoucnosti. Není divu, že v okamžiku generální stávky [svolané na 24. listopadu] postavily odbory mladé lidi do přední bojové linie.

V zemi, kde je pracovní síla vybavená univerzitním diplomem vzácností, a ve světě, kde vládne čím dál větší konkurence a kde vzdělání představuje zásadní kritérium, by rostoucí počet absolventů vysokých škol měl být považován za dobrou zprávu. Ovšem není tomu tak. V současné krizi má rušení pracovních míst největší dopad právě na mladé lidi, přičemž před zavřenými dveřmi se nejčastěji ocitají ti z nich, kdo investovali do studií.

„Individualismus dospěl do stádia vyčerpání“

Podle Elísia Estanque, který vyučuje ekonomii a vede výzkum v Centru sociálních studií na univerzitě v Coimbře, mají odbory k takové rétorice „důvod tím spíš, že instinkt přežití a individualismus vybudovaly u mladých lidí určitý odpor ke kolektivnímu boji“: odbory musejí najít „způsob, jak přitáhnout jejich pozornost a jak je zmobilizovat“. „Individualismus dobře funguje ve zlatých časech, kdy je dost pracovních příležitostí. V době krize je všechno jinak,“ domnívá se Estanque, který je přesvědčen o tom, že „individualismus dospěl do stádia vyčerpání“. „Podle mě je přirozené, že se mladí lidé, buď proto, že ztrácejí naději, nebo proto, že prohlédli, začínají mobilizovat. [Z tohoto pohledu] znamená nedávné nenásilné obsazení call-centra [11.listopadu] možná určitý signál.“ Máte-li smlouvu na dobu určitou nebo jste-li recibos verdes, není jednoduché postavit se zaměstnavateli na odpor, tím méně v kontextu „demokratického deficitu“, soudí Estanque.

Vzhledem k tomu, že pracovních míst je málo (a jsou málo kvalifikovaná), není divu, že mnoho mladých Portugalců zemi opouští. Za posledních deset let dosáhla emigrační vlna takových rozměrů jako naposledy v šedesátých letech, a pokud začala v poslední době ochabovat, pak jen proto, že krize zuří i v cizině. Profesor a sociolog Rui Pena Pires z Vyššího institutu pracovních a podnikatelských věd v Lisabonu hovoří o 60 000 emigrantech ročně (oproti přibližně 70 000 v šedesátých letech). Rozdíl je v tom, že se dříve „takřka nikdo nevracel po krátké době, zatímco dnes je mobilita větší“.

Newsletter v češtině

Portugalsko: čistý vývozce mozků

„Statistiky podle věku budeme mít k dispozici až zhruba za půl roku. Nicméně už nyní víme, že odcházejí především mladí aktivní lidé,“ tvrdí koordinátor projektu Atlas das Migrações [Atlas migrací]. Dodaná čísla zřejmě potvrdí obecné mínění: „Každý z nás zná mladé lidi, kteří před nedávnem odešli z Portugalska. Moji dva synové například žijí v zahraničí.“

Vysokoškolští absolventi, kteří jsou obvykle lépe připraveni a často využívají sítě známostí, kterou si vytvořili během výměnných stáží, se po příležitostech za hranicemi země poohlížejí jako první. Pracovní trh je dnes mezinárodní. Podle Světové banky žije v zahraničí 20 % portugalských absolventů. Pokud bychom tato čísla sledovali pozorněji, mohli bychom konstatovat ještě jednu skutečnost, která o mnohém vypovídá: víc než každý desátý (11 %) absolvent napřed získá diplom v Portugalsku a teprve potom odchází.

„Z Velké Británii emigruje každoročně 10 % čerstvých absolventů vysokých škol. Rozdíl je v tom, že příliv imigrantů s vysokoškolskou kvalifikací tam bohatě kompenzuje emigrační odliv. To není případ Portugalska,“ upřesňuje Rui Pena Pires. Portugalsko je dnes jinými slovy čistým vývozcem mozků. „Pokud chceme, aby naše ekonomika byla konkurenceschopná, aby se Portugalci cítili bezpečně a aby demokracie prosperovala, musíme soustředit pozornost na nadcházející generace,“ zdůrazňuje Elísio Estanque. „Ale ti nejkvalifikovanější a nejkompetentnější patří také k těm nejtroufalejším, kteří se nebojí rizika odchodu.“

Rakousko

Ztracená generace?

Vyrostla nám „ztracená generace?“ptá se rakouský časopis Falter. Podle statistických údajů je každý pátý občan Evropské unie mladší 25 let bez zaměstnání. Ve Španělsku, Litvě a Lotyšsku je to dokonce každý druhý. V Rakousku, kde je míra nezaměstnanosti mladých „jen“ 9 %, dvě třetiny nezaměstnaných osob mladších 25 let představují děti imigrantů, všímá si vídeňský týdeník. Falter dodává, že se dostatečně neberou v potaz jejich schopnosti, zejména jazykové. Pouze 2 % vídeňských zaměstnavatelů vyžaduje znalost jiného cizího jazyka než angličtiny. „To je u města, které žije z vývozu a kde je každý druhý obyvatel zahraničního původu, dost udivující,“ uzavírá Falter.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma