Zpráva Imigrační výzva pro Evopu (3/5)
Britové: „Pryč s Evropou a přistěhovalci.“ Francouzi: „Konečně se nám podobají.“

Londýn se uzavírá před světem

Nedávné změny v britské imigrační politice jsou pro zahraniční návštěvníky Británie jasným znamením – raději se tu neukazujte. Británie však naopak potřebuje inteligentní a účinnou imigrační strategii, místo politiků, kteří se pouze snaží získat podporu pomocí populistických slibů, píše komentátor listu Financial Times.

Zveřejněno dne 13 srpna 2013 v 11:25
Britové: „Pryč s Evropou a přistěhovalci.“ Francouzi: „Konečně se nám podobají.“

Zastavte svět, Británie si přeje vystoupit. Olympijské hry v roce 2012 byly úžasnou oslavou rozmanitosti, v níž se Londýn prezentoval jako globální centrum, jež nemá ve světě obdoby. Místní hrdinové her – atleti jako Mo Farah nebo Jessica Ennisová – byli obrazem nového vnímání toho, co znamená být Brit. Dnes se mají věci jinak.

O rok později to v britské politice vypadá, jako by někdo právě prásknul dveřmi. Jednoznačnost signálu, který vysíláme směrem k cizincům, je deprimující - nepřibližujte se. Konzervativci Davida Camerona slibují referendum, které by mohlo znamenat, že Británie zcela přeruší své svazky s EU. Byly doby, kdy skeptičtí konzervativci nabízeli národu na výběr: vzdejte se Evropy, ale přibližte se zbytku světa. To už dnes neplatí. Barikády se staví proti všem a komukoliv. Turisté, studenti, firemní manažeři, z těch všech jsou potenciální ilegální přistěhovalci.

Ministerstvo vnitra, které je zodpovědné za kontroly na hranicích, před několika dny ukázalo, jak nechutný populismus utváří současnou vládní politiku. Do těch nejvíce etnicky rozmanitých londýnských čtvrtích vyjela nákladní auta s billboardy. O čem informovaly? Ilegální přistěhovalci by se měli „vrátit domů, jinak jim hrozí zatčení“. Liberální demokraté, kteří jsou menšinovou stranou Cameronovy koalice, proti hloupé a urážlivé iniciativě protestovali. Na premiérovu kancelář to neudělalo žádný dojem a oznámila, že kampaň by mohla být rozšířena na celou Británii.

Snaha zavděčit se ulici

Ministerstvo vnitra také plánuje žádat po návštěvnících z „rizikových zemí“ , aby před vstupem do Británie složili kauci 3000 liber. Cílem je podle něj odradit návštěvníky od snah „překročit délku víza“ a snížit náklady na jejich případnou zdravotní péči. Mezi vybranými zeměmi je Indie, Nigérie, Keňa, Pákistán, Srí Lanka a Bangladéš. Jejich pozornosti neuniklo, že naopak převážně „bílých“ zemí jako Spojené státy, Kanada, Austrálie a Nový Zéland se nový systém nedotkne.

Newsletter v češtině

Doma naopak vláda přislíbila, že omezí vstup Rumunů a Bulharů. Občané těchto členských zemí EU získají plnou svobodu pohybu v Unii jakmile napřesrok vyprší její přechodná omezení. V britském bulvárním tisku se to už dnes hemží strašlivými příběhy o hordách „sociálních turistů“. A nic na tom nezmění fakt, že přistěhovalci o sociální dávky žádají mnohem vzácněji, než Britové samotní.

Vláda se tak snaží zavděčit populistickému davu. Premiér upustil od myšlenky „velké společnosti“, ve které je místo pro rozdíly, jež byla kdysi jeho oblíbeným sloganem. Na pravé straně politického spektra na konzervativce tlačí dříve uskřípnutí nacionalisté ze Strany za nezávislost Spojeného královstv. Nevoli veřejnosti ještě více posiluje stagnující ekonomika a úsporná opatření. Cameron kdysi nazval stoupence strany UKIP „skrytými rasisty“. Dnes se jim naopak dvoří.

Populistická gesta odvádějí pozornost

Paranoidní atmosféru živí i nátlakové skupiny jako Migration Watch UK. Šéf této organizace, bývalý diplomat Sir Andrew Green, se před veřejností ohání analýzou, podle které se „bílí Britové” (což je jeho vlastní výraz) do druhé poloviny tohoto století stanou v zemi menšinou.

Někteří na to opáčí: „No a co?” Když se celý národ rozplýval nad Farahem a Ennisovou, z nichž první pochází ze Somálska a rodina druhé má karibské kořeny, zdálo se lehké věřit, že Británie nechala doby, kdy byla barva kůže jasným znamením národní identity, daleko za sebou. Když si oba šli pro své zlaté medaile, nevzpomínám si, že by si na ně jako na „hnědé Brity” někdo ztěžoval. Takové triumfy ale bohužel nezmírůjí salóní xenofobii britského venkova.

Británie potřebuje inteligentní a účinnou imigrační politiku. Lidé chtějí systém, který je spravedlivý, efektivní a zbytečně nezasahuje do místních společenství. Poslední labouristická vláda zoufale podcenila počet občanů bývalých komunistických zemí, kteří do Británie přišli po vstupu těchto států do EU. Kombinace politiky otevřených dveří a laxní administrativy vedla k široce rozšířenému přesvědčení, že imigrace se nám vymkla z rukou.

Pro současnou vládu se ale morální panika a populistická gesta stala způsobem, jak odvádět pozornost od vlastní neschopnosti systém zvládnout. A je mnohem snadnější přistěhovalce obviňovat, že nám berou pracovní místa, než bojovat s problémy vlastního vzdělávacího systému, který produkuje velké množství ničím nemotivovaných a nekvalifikovaných mladých lidí.

Čísla založená na odhadech

Jen před několika dny prohlásila poslanecká komise, že oficiální imigrační čísla jsou beztak založená jen na „odhadech“. V situaci, kde neexistují pasové či vízové kontroly odjíždějících návštěvníků, to není nic překvapivého. Podle těchto odhadů čistá míra imigrace zcela jasně klesá. To je nejspíš pravda. Pokles je ale reakcí na snahu vlády drasticky snížit počet zahraničních studentů. Státy jako Kanada, Spojené státy nebo Austrálie studenty jako trvalé přistěhovalce nepočítají, z toho jednoduchého důvodu, že většina z nich se nakonec vrátí domů. V britském vízovém systému zatím vládne chaos – příletové kontroly na letišti Heathrow zoufale nefungují a na rozsudek se čeká v 300 000 případech přistěhovalců a žadatelů o azyl.

Cíl vlády snížit čistou míru přistěhovalectví na několik desítek tisíc je velice sporný. Předpokládá totiž, že počet příchozích z Brazílie nebo Spojených států bude stoupat a klesat podle toho, kolik Britů se rozhodne strávit důchod ve slunném Španělsku. Pokud se polští instalatéři vrátí domů, Británie může přijmout více inženýrů z Indie a naopak.

V pozadích těchto nesmyslů se ale skrývá mnohem větší nebezpečí. Británie kdysi bývala stoupencem liberálního a otevřeného mezinárodního systému. Nyní sama sebe začíná rozmrzele vnímat jako jeho oběť. Snahy vystoupit z Evropské unie nebo zabránit přistěhovalcům v přístupu do Británie jsou známkou úpadku národního sebevědomí. A jejich hospodářský dopad by mohl být katastrofický. Proč by se kterýkoliv rozumně přemýšlející investor z Číny, Indie nebo Brazílie rozhodl investovat v zemi, která mu zakazuje přístup do EU a dívá se na jeho spoluobčany jako na nevítané hosty?

Británie možná brzy vyskočí za jízdy, svět se však bude točit dál.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma