Vyberte si jazyk
„Bláznivý závod mezi představiteli eurozóny a trhy se dostal do další klíčové etapy,“ konstatuje list La Tribune. „Ministři financí Sedmadvacítky 28. listopadu především dali konečnou podobu záchrannému plánu pro Irsko, jehož výše dosáhne 85 miliard euro,“ vysvětluje francouzský deník. „Zejména došlo k dohodě mezi Paříží a Berlínem o tom, že obranný val vytvořený s cílem ochránit eurozónu před systémovou krizí způsobenou explozí veřejného zadlužení, bude mít od roku 2013 trvalý charakter. Vrcholní představitelé, kteří mají ještě v dobré paměti řeckou krizi, pochopili, že je zapotřebí co nejrychleji manifestovat jednotný postoj.“
Evropský stabilizační mechanismus počítá s účastí soukromých věřitelů na poskytnutí finanční pomoci ohroženým zemím, která se případně uskuteční v budoucnosti. Avšak „na rozdíl od toho, co si původně přálo Německo, tato účast soukromého sektoru bude jen ‘případ od případu’,“ upřesňuje La Tribune. Banky se tedy zapojí jen v případě, že státy nebudou schopné splácet a nikoliv pokud budou mít jen potíže s likviditou. Ustanovení o kolektivním postupu budou zahrnuta do nových emisí dluhopisů až v druhé polovině roku 2013, což umožní dokončení vyjednávání o restrukturalizacích se soukromými věřiteli.
„Německo zcela správně bránilo tento mechanismus, který by umožnil zemím, které nemohou splácet své dluhy vyhlásit platební neschopnost. Ustanovení o kolektivním postupu by mohlo být způsobem, jak toho dosáhnout,“ pochvaluje si Financial Times. Jak poznamenává deník z londýnské City, „některé země už teď čelí astronomickým nákladům na půjčky. A je jasné, že návrat k předkrizovým dobám, kdy si bylo možné půjčovat za německé či skoro stejně vysoké úroky, se vrátit nelze. Tento vratký model už dnes nefunguje. Myšlenky Berlína dnes možná sice nepředstavují konečnou destinaci, ale přinejmenším ukazují správný směr.“
Nic víc než urgentní pomoc
Německý bratranec FT se vyjadřuje obezřetněji. „Výsledek vytváří dojem úspěchu, který by mohl uklidnit trhy,“ píše Financial Times Deutschland. Avšak vlády za časovou tíseň nesou svůj díl odpovědnosti. To platí především o politickém stylu Angely Merkelové, který spočívá v prosazování energických požadavků, jako například principu odpovědnosti věřitelů. Je možné, že tím brala větší zřetel na dojem, který vytvoří u svých německých voličů a méně na ten, který to zanechá na světových trzích. Avšak několik týdnů mlčet a nechat uniknout jen několik nekomentovaných detailů, to přímo vybízí ke spekulacím.“
„Od této chvíle budou mít méně solventní země problém najít financování, protože investoři budou raději nakupovat dluhy hospodářsky silnějších zemí,“ obává se list El Mundo. Jednou ze zemí, od kterých by investoři dali ruce pryč by totiž bylo Španělsko, nad kterým visí Damoklův meč v podobě nutnosti přijmout pomoc. Deník však dodává, že „výhoda nového systému může spočívat v tom, že donutí vlády více kontrolovat deficit a tím i emise dluhopisů.“
Mezitím, jak poznamenává Süddeutsche Zeitung, 85 miliard, které dává na stůl EU a MMF „nepředstavují nic víc než urgentní pomoc. K tomu, aby se opravdu dluhová krize zastavila, budou ministři financí muset donutit věřitele, aby sáhli do svých pokladnic. A to okamžitě.“
