Vyberte si jazyk
Se 150 jazyky, kterými mluví 480 tisíc obyvatel severoanglické metropole, je Manchester jazykově nejrozmanitějším městěm Velké Británie. A ve srovnání s podobně velkými aglomeracemi dokonce na světě. Je to skutečný Babylon, v němž čtyři z deseti obyvatel mluví několika jazyky, z nichž některé se vyskytují velmi zřídka, jako například jazyk Aztéků „nahuatl“ či „eleme“, nigerijský dialekt, který na světě ovládá jen tři tisíce lidí. Na prvních příčkách jazykového seznamu (samozřejmě po angličtině) je například urdština, jíž mluví 10 tisíc lidí původem z indického subkontinentu, a dále třeba arabština, čínština, bengálština, polština, pandžábština nebo somálština...
Tento pestrobarevný portrét vychází ze studie vypracované kolektivem zdejší univerzity, který vznikl kolem projektu Multilingual Manchester. Projekt je svého druhu ojedinělý. Skupina, která analyzovala velké množství dat dodaných zdejšími úřady a veřejnou správou (školy, knihovny, nemocnice, oficiální sčítání lidu), zpracovala od roku 2010 více než 100 zpráv o mnohojazyčnosti a jazykových menšinách. Nyní je shrnula a výsledek uveřejnila.
Z tohoto resumé například vyplývá, že tři tisíce žáků středních škol v Manchesteru se loni rozhodlo podstoupit maturitní zkoušku v cizím jazyce. Nebo že veřejné knihovny v loňském roce rozpůjčovaly 20 tisíc cizojazyčných knih a dalších médií, a to více než 70 tisíc krát. A také že za poslední dva měsíce bylo 12 tisíc vzkazů tweetováno v padesáti jazycích...
Dopad na jazykovou integraci nehrozí
Mnohojazyčný charakter Manchesteru není sám o sobě žádnou novinkou. Imigrace začala už v druhé polovině 19. století, v době, kdy toto jádro průmyslové revoluce přitahovalo dělníky z různých zemí původu. Dodnes je Manchester hned po Londýně anglickým městem, kde došlo v posledních letech k nejrychlejšímu nárůstu populace. V letech 2001-2011 dosáhl populační růst 19 procent (při celonárodním průměru 7 procent). Každý rok se sem navíc přistěhuje 1500 nových dětí školního věku.
Údaje studie „Multilingual Manchester” tak překračují oficiální doposud známá čísla, která byla pravděpodobně zkreslena důrazem kladeným na pojem „hlavní jazyk“, jenž nebral ohled na pluralitu používaných jazyků: při sčítání lidu z roku 2011 v Anglii a Walesu „pouze“ 20 procent obyvatel Manchesteru uvedlo, že mluví převážně jiným než anglickým jazykem.
Jakkoliv je mnohojazyčnost významná, nemá dopad na jazykovou integraci. Osmdesát procent rezidentů, jejichž mateřským jazykem není angličtina, tvrdí, že anglicky mluví dobře, respektive velmi dobře. Jen tři procenta uvádějí, že nemluví národním jazykem vůbec. A sedmnáct procent lidí, zejména seniorů, tvrdí, že si v angličtině nejsou úplně jisti.
Pragmatismus a decentralizace
Podle průzkumu by naopak tato rozmanitost mohla být skutečným bohatstvím. Interakce mezi jazykovými skupinami napomáhá náboženskému dialogu a sociální soudržnosti. Poptávka a nabídka práce tlumočníků, překladatelů, školních asistentů z takové situace těží. Mnohojazyčnost města nabízí lokálním podnikům možnost rozšířit si kontakty a navázat mezinárodní obchodní vztahy. Znalost jazyků je na trhu velice žádaná. To, že ve městě žije mnoho mladých vzdělaných lidí, kteří mluví několika jazyky, přitahuje nadnárodní společnosti…
Město z toho těží ostatně bez velké pomoci veřejných investic, protože předávání jazykových znalostí je založeno na rodině a komunitách. Osm tisíc žáků navštěvuje jazykové kurzy, které organizují různá občanská sdružení, a komunitní centra nabízejí svým členům další typy služeb.
Úřady se uchylují spíše k reaktivním (než proaktivním) strategiím, pragmatismu, decentralizaci přizpůsobují se případ od případu poptávce, jako například po mnohojazyčných dokumentech, využití tlumočníků, uznání získaných jazykových znalostí atd. Přístup místních institucí spočívá v tom, že neodrazují od používání původních jazyků ani ve veřejné ani v soukromé sféře a zároveň poskytují možnost učit se angličtinu.
