Čtyři evropské neznámé

Od vypuknutí krize eurozóny nevyvolala žádná událost tolik očekávání jako německé volby – možná až na výjimku zasedání Evropské rady z června 2012. Evropská komise je v klidu. Investiční banky věří ve vítězství Angely Merkelové, zároveň jsou ale obezřetné, neboť tu zůstávají čtyři neznámé: bankovní unie, růst v eurozóně, budoucnost Řecka a osud společné měny. Všechny tyto otázky se musí řešit v Berlíně.

Vítězství Angely Merkelové je jisté. Podle posledních průzkumů veřejného mínění agentur Emnid, Forschungsgruppe Wahlen a Infratest dimap, by její Křesťansko-demokratická unie (CDU) mohla získat přes 40 procent hlasů. Opoziční Strana sociálně-demokratická (SPD) Peera Steinbrücka zhruba 25 procent hlasů. To CDU ponechává dostatečně bezpečnou marži. Podle Deutsche Bank je „vítězství Merkelové jisté“.

Tento názor sdílí i Morgan Stanle. Až do května si sice tato banka myslela, že po německých volbách dojde v eurozóně k velkým odprodejům, pak ale změnila názor. I když nejsou hospodářská data eurozóny nijak oslnivá, peníze na trhy proudí dál díky americkému Fedu, japonské centrální bance a Bank of England. Nový měnový řád, opírající se o kvantitativní uvolňování, nízké úrokové sazby a mimořádná opatření, by mohl přinést užitek Německu, a tím i celé eurozóně. Investoři se tak po 22. září nemusí nutně vrhat do masivních prodejů.

V kuloárech evropských institucí vládne poklidná nálada. Vždyť „celá ta euforie okolo německých voleb je tu jen pro novináře”, jak Linkiestě řekl jeden evropský úředník. „Cesta, kterou se EU vydala, aby se vymanila z krize, je jasně daná.“ Jinými slovy, i kdyby ve volbách zvítězil Steinbrück, nic moc by se nezměnilo, protože „cílem je, aby Evropa a eurozóna byly stabilnější než kdykoliv předtím“. Dotazovaný úředník sice přiznal, že „při řešení koncepce eurozóny došlo k chybám“, ale pokud EU půjde cestou, kterou se vydala v roce 2011, když založila Evropský fond finanční stability (EFSF), „podaří se jí do konce desetiletí systém celkově zlepšit“. Opravdu tomu tak bude?

Bundesrat zdržuje

Nové evropské architektuře lze ale ještě leccos vytknout. Současné ochromení finančních trhů souvisí s operacemi Evropské centrální banky (ECB) z loňského roku, především pak s tzv. přímými měnovými transakcemi (OMT), tj. nákupem státních dluhopisů na sekundárním trhu na podporu zemí pod finančním tlakem.

Dva hedgeové fondy, londýnský Brevan Howard a USA Bridgewater, nicméně odhadují, že německé volby budou znamenat zásadní obrat v krizi. Obrat špatným směrem. Podle Brevana Howarda by vítězství Merkelové mohlo zpomalit reformní proces v eurozóně, což je opodstatněná obava vzhledem k hlemýždímu tempu, jakým se uskutečňovaly reformy v posledních dvou letech.

Na vině je Bundesrat, německá Spolková rada, která musí schvalovat každý vynaložený administrativní výdaj, včetně všech příspěvků do Evropského fondu finanční stability a Evropského stabilizačního mechanismu (ESM).

Je tu několik neznámých. První z nich se týká bankovní unie. Cílem je zabránit systémovým šokům pramenícím z neprůhledného stavu hospodaření. Tomu se ale částečně brání národní regulátoři. Bankovní unie, jejíž zavedení je nezbytné a stejně tak zdlouhavé, musí ještě překonat dvě další překážky: neochotu německých bank dostat se pod správu ECB a pochybnosti Berlína týkající se evropského fondu pojištění vkladů. Právě tyto dva body by mohly v nejbližší době vyvolat spory mezi Německem a ostatními členy eurozóny.

Sama Merkelová investory neuklidní

Další velkou překážkou je nalezení rovnováhy mezi centrem a periférií eurozóny. I tady bude záležet na Berlínu, aby našel pro eurozónu nový model rozvoje, zejména proto, abychom se zbavili toho, co ekonomové považují za skutečnou pohromu: nezaměstnanost.

A pak je tu Řecko. Udržitelnost státního dluhu je iluzorní, a čím dál více kritických hlasů tvrdí, že stejně tak i případná další restrukturalizace. Tentokrát by se „haircut“, jinými slovy devalvace hodnoty nominálních dluhopisů, dotkl institucionálních věřitelů.
Takový krok by zasáhl 70 procent řeckých dluhopisů, což odpovídá podílu, který vlastní veřejné instituce od ECB po Mezinárodní měnový fond (MMF).

A nakonec poslední velká otázka: jak jinak zformovat eurozónu? Když by bankovní unie mohla na jedné straně vytvořit podmínky pro první důležitou etapu finanční stability a na straně druhé je její prioritou přezkoumání struktury a možná i složení eurozóny. To by znamenalo důkladně předělat evropské instituce a případný přesun suverenity členských států. Problém spočívá v tom, že je třeba o tom přesvědčit německé daňové poplatníky.

Po záchraně Řecka, Irska, Portugalska, Kypru a španělských bank je to velice těžký úkol. Pravdou je, že Angela Merkelová má v posledních měsících mnohem silnější auru než v minulosti. Bude to však stačit k tomu, aby investoři zůstali v klidu? Pravděpodobně ne. Leda že by Berlín udal směr dezorientované eurozóně, a to jasným a rozhodným gestem.