Vyberte si jazyk
Možní kandidáti se už začínají rýsovat. Samotný boj bude urputný a bude mít vážné důsledky, jelikož v porovnání s minulostí přinesou evropské parlamentní volby v roce 2014 podle většiny bruselských politických analytiků důležité změny. Především v tradiční rovnováze, která souvisí s přítomností velkých politických rodin, jež až do nynějška dominovaly politické scéně v Evropské unii.
Výsledek bude ovlivněn změnami veřejného mínění, které přinesla hospodářská krize, ale i sílící nedůvěrou v schopnost současného politického establishmentu vládnout. Proto již dnes můžeme očekávat, že se vynoří řada malých euroskeptických nebo dokonce protievropských stran, které by mohly mít za cíl vytvořit menšinovou blokádu v Evropském parlamentu. Tato možnost by uvrhla zákonodárný proces do nejistoty a stejně tak i vztahy mezi Evropským parlamentem, Komisí a Radou.
Odvetou tradičních stran by mohly být – tak jako se to dnes děje - návrhy věrohodných kandidátů na klíčovou funkci evropské politické hry, jíž je post předsedy Evropské komise. Volba je o to důležitější, protože v zákulisí se již mluví o možnosti provést změny v Lisabonské smlouvě, tak, aby dotyčná funkce mohla být sloučena s pozicí předsedy Evropské rady. Výsledný evropský post by tak svou mocí a vlivem připomínal funkci prezidenta Spojených států. Znovu však připomínám, že zatím jde pouze o nápad kolující v politických kuloárech.
Lidovci s Barrosem nepočítají
Podívejme se tedy, jaké máme v současné době v ruce karty a jaká navržená jména prozradil v rozhovoru s polským deníkem Joseph Daul, lídr frakce EPP v Evropském parlamentu. Nejdříve si však připomeňme, že po letošním rozhodnutí Parlamentu smí každá politická skupina jmenovat vlastní kandidáty. Socialisté tak už se jménem přišli – je jím současný předseda Evropského parlamentu Martin Schulz.
Naopak pravicová EPP (Evropská lidová strana) se zatím nevyjádřila. Do soutěže se ale už zapojili dva z jejích eurokomisařů, Viviane Redingová a Michel Barnier, stejně jako švédský premiér John Fredrik Reinfeldt.
Zajímavé je na seznamu Josepha Daula nicméně jméno současného předsedy Komise, Josého Manuela Barrosa. To na něm totiž chybí (třebaže to neznamená, že se Barosso klání opravdu nezúčastní). Nenajdeme na něm ani současného polského premiéra Donalda Tuska, který ohlásil, že kandidovat nebude a zarazil tak veškeré spekulace o tom, že by se na kandidátní listině pravice mohlo objevit jméno z východní Evropy.
Je navíc vysoce pravděpodobné, že po očekávaném zářijovém volebním vítězství Angely Merkelové se Schulz velké podpory z Německa nedočká. V takovém případě by si pravice musela vybrat mezi Vivian Redingovou a Johnem Fredrikem Reinfeldtem, kteří jsou oba kandidáty v Evropském parlamentu přijatelnými a schopnými získat si podporu. Další věrohodným kandidátem, který by s podporou také neměl problémy, je Francouz Michel Barnier, který si získal jméno úspěšným vytvořením společného trhu a vyznamenal se i jako vyjednavač během jednání o Niceské smlouvě (2001).
Rozhodne Německo
Ve skutečnosti všichni čekají na výsledky německých voleb, které bezpochyby ovlivní vývoj budoucích jednání a nové rozložení sil v evropské politice. Německo je totiž i nadále hospodářskou jedničkou a garantem eurozóny, po chabých pokusech Francie od zvolení socialisty Françoise Hollanda.
V současné době začínají členské země navrhovat také věrohodné kandidáty na posty eurokomisařů. Samozřejmě jde o jména, která prošla filtrem zájmů vládnoucích politických skupin, naštěstí však nejen to – někteří jsou zároveň uznávanými odborníky ve svém oboru.
Zbývá nám poslední scénář – a co kdyby se navzdory všem očekáváním pan Barroso rozhodl znovu kandidovat a získal nakonec i třetí mandát? Hra pouze začne znovu, a my budeme dělat, jako by se nic nestalo.
