Vyberte si jazyk
Srpen je měsíc, kdy Itálie v podstatě zapomíná na svět kolem sebe. Měsíc, kdy země vypíná. Čtyři týdny se Italové věnují jen přátelům, rodině, pláži, barům a slunci. Politika a ekonomická situace? To dávají ve večerních zprávách a ty jsou daleko. A naštěstí se dají vypnout.
Letos se má ale spousta věcí jinak. Letos totiž mnoho Italů vyrazilo na pláž s nepříjemným pocitem. Se zlou předtuchou, že po návratu z dovolené bude možná všechno jinak.
Například Chiara, mladá žena po třicítce. Malá zátoka kolem Palinura jižně od Salerna je oázou klidu, moře je tu překrásně modrozelené, ale Chiara si to všechno nedokáže pořádně užít. Zapálí si cigaretu a začne vyprávět. Pracuje pro stavební firmu kdesi u Neapole. Už šest měsíců ale neviděla od zaměstnavatele ani euro. A nyní se bojí, že až se vrátí od moře, tak nebude mít už ani práci. Že firma prostě zmizí. Krachující firmy nejsou v Itálii žádnou novinkou. Letos se z nich ale stalo pravidlo.
Vše se točilo kolem Berlusconiho
Mnoho z převážně malých společností se už léta pohybuje v červených číslech. Jsou to oběti nekonečné recese, která neustala ani ve druhém čtvrtletí, kdy už jinde v Evropě začalo docházet k oživení. V Itálii ale nic nenaznačuje, že by se situace měla lepšit. Právě naopak. Země, která dlouhé roky ztrácela drahocenný čas a ve které se vše točilo kolem jediného muže, jeho ekonomických zájmů, politických mocenských pletich a nočních orgií, stále nenachází klid. Mimo jiné i proto, že tento upír má zemi i její ekonomiku nadále pevně v rukou: Silvio Berlusconi, několikanásobný expremiér odsouzený za daňové podvody, naposledy podmínil svou podporu šéfa vlády Enrica Letty zrušením daně za nemovitost, v níž má poplatník trvalé bydliště. Kromě toho hrozí velké spory, pokud by parlament Berlusconiho kvůli odsouzení za daňové úniky vyloučil ze svých řad. Od vládních politiků přes ekonomy až po obchodníky na milánské burze všichni varují, že pokud by Berlusconi mladou vládní koalici potopil, mělo by to pro italskou společnost i hospodářství „dramatické následky“. A také pro mezinárodní finanční trhy.
Proto se se 76letým Berlusconim na scénu vrací ještě další strašidlo – strach z tzv. spreadů, tedy rozdílů mezi výnosy italských a německých státních dluhopisů. Tyto rizikové přirážky k italským státním obligacím v posledních měsících klesaly, až dosáhly zhruba úrovně z roku 2011. Kvůli politickým turbulencím v Římě ale nakonec netratila jen burza v Miláně. Stouply i výnosy z desetiletých státních dluhopisů italské vlády, které překonaly i úroky z španělských dluhopisů. Pokud by tento trend pokračoval, museli by Italové za emisi svých obligací platit stále více a spready by opět rostly. Načasování by ale bylo značně nepříhodné. Analytici totiž odhadují, že Itálie bude muset ještě do konce roku načerpat úvěry ve výši zhruba 65 miliard euro. Pokud by se Italům financování prodražilo více, než plánují, mělo by to zase dopad na ekonomiku země. Jakýkoliv nový náznak hospodářského oživení by pak snadno mohl být udušen již v zárodku.
Nový podnikatelský sport
Mnoho italských podnikatelů proto radši na nic nečeká. Už toho mají dost. Jako v případě dodavatele výtahů ve městečku Pero u Milána, společnosti Hydronic Lift. Ta chtěla provoz přerušit jen na tři týdny, ale tohle pondělí už znovu neotevřela. Nebo podařený kousek společnosti Firem z Modeny, která vyráběla rezistory. Když si jejích 40 zaměstnanců na začátku měsíce balilo kufry, popřál jim šéf ještě hezkou dovolenou. Sotva se ale výrobní hala vyprázdnila, začal s její demontáží. Cíl italské cesty: Polsko. „Kdybych zaměstnancům řekl o svém plánu přesunout výrobu do zahraničí, tak by závod obsadili,“ říká majitel firmy. Ten přitom chtěl jenom přežít. Kdekoliv.
V konkurenceschopnosti a produktivitě třetí největší evropská ekonomika dost zaostává a může se poměřovat s mnoha africkými státy. Z Polska se najednou pro Italy stává země zaslíbená. Odbory však varují. Z tiché likvidace společností bez předchozího ohlášení se „letos v létě stal podnikatelský sport“. Dotyční podnikatelé se ale brání. Přílišná byrokracie, neefektivnost, politická nestabilita, vysoké daně a obrovský podíl šedé ekonomiky. A navíc: Nevyhrožuje snad i největší italský koncern Fiat, že své sídlo přesune do USA?
Chudoba
Rok 2013 zlomil všechny rekordy
Pětičlenná rodina, 1 600 eur měsíčně na živobytí. To je jeden z příkladů, které francouzský deník La Croix uvádí v reportáži z Říma k ilustraci „rekordní chudoby v Itálii, která je podle statistického úřadu nejvyšší od roku 2005“.
„Tato rodina patří ke 14 milionům chudých obyvatel poloostrova, z nichž 4,8 milionu žije v naprosté chudobě,“ dodává katolický deník:
V Itálii jsou v důsledku neefektivní sociální politiky chudobou nejvíce ohroženy rodiny s třemi a více dětmi.
La Croix cituje údaje italského ústavu pro výzkum veřejného mínění:
26 % lidí ve věku 35-40 let žije s podporou rodičů a 61 % mladých ve věku 18-34 let žije s rodiči pod jednou střechou. V roce 2010 to bylo 58 %.
