„Řecko nikdy nemělo vstoupit do eurozóny.“ Necelé tři týdny před volbami, 28. srpna, nasadila německá kancléřka Angela Merkelová zbraně nejtěžšího kalibru. A to i přesto, že je podle všeho s velkým náskokem favoritkou voleb. Jejímu uskupení, Křesťanskodemokratické unii (CDU), hodlá podle předvolebních průzkumů dát hlas 39 až 42 % německých voličů, přičemž sociálním demokratům (SPD) jejího protivníka Peera Steinbrücka jen 22 až 25 %. Některé průzkumy dokonce přisuzují Merkelové spolu s jejím partnerem Liberální stranou (FDP) celých 47 %, což by současné koalici umožnilo vládnout další čtyři roky. Radikální prohlášení dosavadní favoritky ale naznačují, že v německé předvolební kampani, jejíž průběh byl až dosud poměrně monotónní, znovu zavládla nervozita.

Svou stigmatizací Řecka kancléřka nezaútočila pouze na bývalého kancléře SPD Gerharda Schrödera, kterého obviňuje, že Aténám umožnil v roce 2001 vstup do eurozóny. Jak připomněla během televizního duelu minulou neděli, SPD při parlamentním hlasování všechny plány finanční pomoci Řecku podpořila. Jejím nepřítelem tentokrát není nikdo jiný než nová euroskeptická strana Alternativa pro Německo (AfD).

Formace, která by podle průzkumů mohla získat 3 % volebních hlasů, vznikla letos na jaře a je jednou z velkých neznámých voleb 22. září. Když ale ministr financí Wolfgang Schäuble na konci srpna znovu otevřel debatu o Řecku svým prohlášením, že krizí sužované Řecko „bude potřebovat další plán finanční pomoci“, dostalo se klíčovému projektu nové strany, jímž je rozdělení eurozóny na sever a jih, nečekané podpory.

Útočiště konzervativních voličů

Stručně řečeno, agentury pro výzkum veřejného mínění si začínají uvědomovat, že AfD by mohla ve volbách získat více hlasů, než udávají předvolební průzkumy. Podle odhadů agentury Allensbach 8 % voličů nevylučuje, že by pro stranu vedenou profesorem ekonomie mohli volit. „Potenciální počet hlasů AfD se často podceňuje,“ říká profesorka politologie na Univerzitě v Kasselu Bettina Munimusová. „Strana je útočištěm pro konzervativní voliče, které zklamala CDU a její evropská politika.“

Tvrzení Munimusové je podloženo jedním vysoce důležitým faktorem, a sice demografickými údaji. Z 62 milionů německých voličů tvoří celou třetinu, tedy přes 20 milionů, důchodci. Podle Nadace pro tržní ekonomiku „budou volby v roce 2013 na několik desetiletí posledními, při nichž bude mít většina voličů méně než 55 let.“

Kvůli rychle stárnoucí německé populaci se „demokracie důchodců“, o které mluvil v roce 2008 bývalý prezident republiky Roman Herzog, stala už dnes skutečností. A ačkoliv vzrůstající procento z nich se potýká se složitými životními podmínkami, tradičního voliče CDU se tyto starosti příliš nedotýkají. Až do důchodu těžce pracoval a zažil „třicet zlatých let“ silné německé marky. Pravicově smýšlející důchodci, čtenáři deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung nebo Die Welt, budou k argumentům AfD, které v těchto denících dostávají značnou podporu, ještě citlivější. Především pak k myšlence, že krize eurozóny a záchrana zemí jako Řecko představují dvojí hrozbu: jejich úspory by mohly nahlodat nízké úrokové míry a státní pokladna, která jim vyplácí důchod, bude muset zároveň platit účet za záchranu zemí postižených krizí.

Protestní hlasování

Afd, jejíž volební mítinky jsou plné šedivějících hlav, je pro tyto pravicové voliče ideálním útočištěm. Především cítí-li se zklamáni novým levicovějším směrem, kterým se CDU vydala pod taktovkou Angely Merkelové. Zrušení základní vojenské služby, odklon od jaderné energie, nebo zavedení minimální mzdy, které kancléřka nyní navrhuje, jsou rozhodnutími a projekty, které se s katolickou a liberální tradicí strany Konrada Adenauera neshodují. AfD, která rovněž prosazuje přísnější pravidla pro přistěhovalce, se tak obrací především na ty, kteří se s novou politickou linií CDU nemohou ztotožnit, aniž by se přitom definitivně uzavírala voličům levice, včetně krajní levice. „Volit novou stranu je pro tyto lidi způsobem, jak vyjádřit svůj nesouhlas,“ říká Munimusová.

Německý volební systém takový způsob volby navíc podporuje, jelikož každý volič hlasuje dvakrát: jednou pro kandidáta svého volebního okrsku do Bundestagu, podruhé pro stranu. V roce 2009 se mnoho konzervativních voličů rozhodlo dát svůj první hlas kandidátovi CDU, druhým však hlasovali pro liberály, aby tak protestovali proti levicové politické linii Angely Merkelové. FDP tím získala přes 14 % hlasů, což byl její historický rekord.

Pokud získá euroskeptická strana přes 5 % hlasů a dostane se tak do parlamentu – což by bylo velkým překvapením – bude Angele Merkelové podstatně komplikovat práci. Pokud kancléřka nebude schopná získat spolu s FDP parlamentní většinu, bude nucena vládnout ve velké koalici s SPD, jako tomu bylo v letech 2005 až 2009. Ale i pokud AfD sesbírá pouze 3 až 5 % hlasů, CDU bude na pravici čelit nové konkurenci, což by mohlo mít nezanedbatelný vliv na její evropskou politiku.