Zpráva Volby v Německu 2013
Kolemjdoucí prochází kolem předvolebního plakátu levicové strany Die Linke. Mnichov 2. září 2013."

„Za deset let budeme ve vládě”

Každý desátý volič, který bude hlasovat 22. září v parlamentních volbách, bude mít kořeny v zahraničí. O těchto téměř 5,5 milionů hlasů mají zájem nejrůznější strany, které na své volební listiny pomalu zařazují kandidáty přistěhovaleckého původu.

Zveřejněno dne 10 září 2013 v 14:56
Kolemjdoucí prochází kolem předvolebního plakátu levicové strany Die Linke. Mnichov 2. září 2013."

V parku berlínského paláce Kronprinzenpalais se dnes koná letní festival Křesťanských demokratů (CDU). Ministr dopravy Peter Ramsauer jako již tradičně pózuje se sklenicí bavorského piva, kancléřka Angela Merkelová se však očividně uchází o jinou skupinu voličů. Za oslepujícího blikání blesků krájí maso na kebab. Před nadcházejícími volbami jde o jasný signál. Němci si 22. září budou vybírat nové poslance do Bundestagu. „Přistěhovalci jsou pro politické strany stále důležitější skupinou,“ konstatuje politolog Orkan Kosemen z Bertelsmannovy nadace, autor studie o volebním chování imigrantů. Už dnes je každý desátý německý volič cizího původu. V sázce je tak nejméně 5,5 milionů hlasů.

Na konci studené války nebylo těžké politické preference přistěhovalců odhadnout. Voliči z řad polské nebo sovětské imigrace tradičně volili křesťanské demokraty. CDU vedená Helmutem Kohlem a bavorská CSU v čele s Franz-Josefem Straussem byly symbolem antikomunismu. Bývalým gastarbeitrům, přistěhovalcům z Turecka a arabských zemí, byli naopak blíž sociální demokraté z SPD. Tyto rozdíly stále existují, o voličské hlasy imigrantů se ale dnes stále více ucházejí zelení či dokonce postkomunistická radikální levice.

Německo páchá sebevraždu

Německou Stranu zelených dnes vede Cem Özdemir, syn Čerkese a Turkyně z Istanbulu. A právě zelení mají na svých kandidátkách jmen cizího původu nejvíce (23). Už dnes v parlamentu stranu zastupují poslanci narození v Turecku, v Iránu nebo, jako je tomu v případě Agnieszky Bruggerové a Jerzyho Montaga, v poválečném Polsku.

V tomto politickém kontextu je pozoruhodné, že velká část voličů SPD zaujímá vůči cizincům nepřátelský postoj. Je jich více, než v řadách křesťanských demokratů, a procentuálně zaostávají pouze za voliči extrémní pravice. Protiimigrační křídlo sociálních demokratů je spojeno se jménem bývalého berlínského senátora a člena představenstva Bundesbanky Thila Sarrazina. Ten před třemi lety vydal manifest „Německo páchá sebevraždu“, v němž brojil proti přistěhovalcům z muslimských zemí.

Newsletter v češtině

„Není pochyb, že SPD je stranou přistěhovalců,“ říká její místopředsedkyně Aydan Özoğuzová, která má turecké předky. Během své vlády sociální demokraté nicméně nedodrželi svůj klíčový slib voličům cizího původu, tedy možnost uznání dvojího občanství. Děti, které se přistěhovalcům v Německu rodí, si tak zatím musejí v době zletilosti vybrat mezi německým pasem a občanstvím země původu svých rodičů.

Křesťanští demokraté jako republikáni

V každém případě to nevypadá, že by sociálním demokratům příliš uškodil jak případ Sarrazin, tak nedodržené sliby. Očekává se, že v následujících volbách posbírají téměř dvě třetiny hlasů Němců tureckého původu. Podle průzkumu institutu Data 4U se naopak křesťanským demokratům chystá dát svůj hlas pouze 7 % z této populace.

Křesťanští demokraté prozatím v předvolebních průzkumech vedou, v komunálních volbách velkých německých měst ale pravidelně zažívají drtivou porážku. Angele Merkelové se podařilo prolomit odpor své vlastní strany v tak důležitých otázkách, jakými je odklon od jaderné elektřiny nebo zrušení povinné vojenské služby, v přistěhovalecké politice však zůstává velmi opatrná. Nebrání se novým způsobům, o skutečně podstatné politické změny ale nejde.

Nastal proto čas pro velká gesta dobré vůle vůči přistěhovalcům a na vysokých postech ve vedení CDU se muslimové často objevují. Před třemi lety se ministryní sociálních věcí, ženských otázek, rodiny, zdraví a integrace v Dolním Sasku stala Aygul Ozkanová, která se narodila v Hamburku tureckým rodičům. Byla první německou političkou tureckého původu, jež získala ministerské křeslo. Média tehdy na prvních stranách referovala o „moderní tváři CDU“. Některé z členů strany ale Ozkanová podráždila, zvláště po svém prohlášení, že ve veřejných školách není místo pro krucifixy.

Za deset let ve vládě

Volební program CDU přímo odmítá vstup Turecka do Evropské unie, myšlenku dvojího občanství nebo práva cizinců ze zemí mimo Evropskou unii volit v komunálních volbách.

Volební šance CDU v muslimské komunitě pravděpodobně nezlepší ani článek, který nedávno publikoval týdeník Der Spiegel. Ten cituje z odtajněných záznamů rozhovoru mezi kancléřem Helmutem Kohlem a britskou premiérkou Margaret Thatcherovou z roku 1982. Kancléř v ní neskrývá svou touhu zbavit se poloviny německých Turků tím, že přistěhovalcům ochotným se vystěhovat zaplatí.

Jeho slova tehdy nikoho nešokovala. „Dnes by bylo těžké vyhrát volby pomocí kampaně namířené proti přistěhovalcům,“ konstatuje Orkan Kosemen. Německá společnost má přitom stále k otevřenosti daleko. Pouze 11 % Němců by bylo spokojeno s kancléřem cizího původu. Podle průzkumu institutu YouGov by naopak téměř třetina populace by velmi nespokojena.

Letošních parlamentních voleb se však ve třech z šestnácti spolkových zemí zúčastní i Aliance pro inovaci a spravedlnost (BIG), kterou založili muslimové a která má zastupovat zájmy přistěhovalců. „Do deseti let budeme ve vládě“, tvrdí jeden z jejích lídrů Ismet Misirlioglu. Bezpochyby trochu přehání – tradiční strany by však měly brát jeho slova vážně. Pokud přistěhovalce zklamou, dříve nebo později se objeví nové politické formace, které si hlasy této voličské skupiny budou umět získat.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma