Zpráva Kulturní dědictví
Přichází déšť. Archeologické naleziště Pompeje nedaleko Neapole, kde nedávno došlo ke zborcení několika antických památek.

Škrty ohrožují evropské památky

Kulturní dědictví je jednou z obětí úsporných opatření. Na záchranu Pompejí a jiných archeologických nalezišť nedozírné hodnoty se musí od základu přehodnotit politika financování památek a způsob, kterým se peníze utrácejí.

Zveřejněno dne 6 prosince 2010 v 16:49
Přichází déšť. Archeologické naleziště Pompeje nedaleko Neapole, kde nedávno došlo ke zborcení několika antických památek.

Klenutý portál z 12. století je asi tak všechno, co zůstává z kostela sv. Petra v městečku Becerril del Campo ve španělské provincii Palencia nedotčené. Většina krovů je pryč. Do chrámu zatéká a je plný odpadků. „Chátrání hlavní lodi postupuje každým dnem, prakticky veškeré barokní štuky a klenby jsou už ztracené,“ informuje sdružení památkářů Hispania Nostra. Na druhém břehu Středozemního moře, na řeckém ostrově Kea, se zase začátkem letošního roku zřítila věž ze 4. století před Kristem. Na její stav archeologové opakovaně upozorňovali a posléze se přímo před očima místních opravdu částečně zhroutila.

Rozpad dalších tří zdí v Pompejích se dostal do zpráv po celém světě. Avšak kastilský kostel a egejská věž jsou připomínkou toho, že nejde o jediné místo v jižní Evropě, kde jsou archeologické, kulturní a historické poklady v ohrožení. Nedostatečná údržba se tradičně přičítá nerovnováze mezi nesmírným kulturním dědictvím států jižní Evropy a poměrně omezenými zdroji, které mají jejich vlády k dispozici. V Itálii je tolik lokalit zařazených na seznam UNESCO, jako v žádné jiné zemi, a Španělsko je v tomto seznamu hned za ní.

Chátrající památky

Dnes, po několika desetiletích relativní prosperity a rostoucího financování, tato oblast čelí novému nebezpečí: vlády od Atlantiku až po Egejské moře krátí rozpočty ministerstev kultury na kulturního dědictví ve snaze dostat své veřejné finance opět do rovnováhy a zadržet zadlužení. Je všeobecně známo, že statistika v této oblasti je poměrně spletitá: výdaje na kulturní dědictví jsou totiž často zahrnuty ve výdajích na umění a zvlášť ve Španělsku platí, že financování ochrany památek je rozděleno mezi několik úrovní státní a regionální správy. Určitou představu o rozsahu škrtů si lze učinit v případě centralizovanějšího Portugalska, které minulý týden schválilo úsporný rozpočet na rok 2011, ve kterém byly státní výdaje na kulturu osekány o 9 %.

Podle organizací na ochranu kulturních památek se v některých regionech Španělska financování kultury již snížilo o třetinu. Splasknutí realitní bubliny zemi navíc připravilo i o jeden významný zdroj peněz na záchranu starých budov – poplatky developerů za povolení k nové výstavbě. „Těchto peněz se nedostává a místní vláda tvrdí, že musí utrácet za lidi a nikoliv na budovy,“ říká architekt a aktivista Javier Ruiz. Italská muzea, galerie a památky minulý měsíc na jeden den uzavřela stávka na protest proti vládním plánům na snížení rozpočtu na kulturu o 280 milionů euro (7 miliard korun) na nadcházející tři roky. Předsedkyně památkářské skupiny Italia Nostra Alessandra Mottola Molfinová škrty nazývá „smrtelnou ranou našemu kulturnímu dědictví“. Musí tomu tak být?

Newsletter v češtině

V Pompejích se řídili i předpisy ze 70. let

V Řecku zmítaném evropskou dluhovou krizí ministryně kultury tento týden uvedla, že se ve snaze získat chybějící finanční prostředky obrací na Brusel se žádostí o 540 milionů euro na obnovu archeologických nalezišť, památek a oprav muzeí, z nichž se řada musela kvůli krizi uzavřít. Někteří zase tvrdí, že krize by mohla motivovat úřady k větší efektivitě a vést ke konstruktivnějšímu zapojení soukromého sektoru. „Není to o penězích,“ říká Roger Abravanel, milánský spisovatel a aktivista za volný trh. „V Itálii totiž neexistují profesionální kurátoři - lidé, kteří kultuře nejen rozumějí, ale také ji umějí zpřístupnit veřejnosti. V Itálii máme zcela jiný model, ve kterém si úřady najímají na organizování výstav firmy.“

Jeden památkář, který si přeje zůstat v anonymitě, uvedl, že v Pompejích šlo o ledacos, jen ne o nedostatek financí. „Od roku 1997 [ústřední vládní agentura, které lokalitu spravuje] měla dost peněz, protože ji plyne zisk z prodeje vstupenek. Avšak nemá dostatečně dobře zorganizovaný systém managementu. Personál je pod přímou kontrolou ministerstva v Římě a to je dost nepružné. Za posledních 20 let tam neproběhla žádná reorganizace a tak tam dnes pracují úředníci podle pravidel na ochranu památek ze 70. let.“

Opravu Kolosea zaplatí soukromá společnost

Krize rovněž vrhá světlo na často složitý vztah, který v jižní Evropě panuje mezi vládou a soukromou sférou. Zapojení soukromých společností se ukázalo jako velice obtížné. Po řadu let panovalo přesvědčení, že je tomu tak z důvodu, že Itálie nenabídla štědré daňové úlevy případným sponzorům z anglicky mluvících zemí. Mottola Molfinová uvádí, že nová pravidla zaváděná během posledních deseti let se opravdu musí zjednodušit. Avšak stejně jako řada dalších jihoevropanů se staví velice opatrně k tomu, aby stát odpovědnost za ochranu kulturního dědictví národa předal soukromým firmám.

„Měla by to být povinnost a čest,“ prohlašuje. I mezi představiteli soukromého sektoru, kterým globální hospodářské krize též snížila zisky, panuje přesvědčení, že ochrana památek je především věcí vlády. V jižní Evropě možná není známější památky než Koloseum. Avšak i tato památka stejně jako řada dalších památek z dob antického Říma nutně vyžaduje rekonstrukci. Loni v létě italský ministr kultury v očekávání blížících se škrtů oznámil, že vypisuje konkurs na sponzory, kteří by obnovu Kolosea vyčíslenou na 25 milionů euro spolufinancovali. Jako první se přihlásil majitel luxusního výrobce kožedělného zboží Tod's Diego Della Valle. Později vyšlo najevo, že byl jediný. Della Valle statečně prohlásil, že jeho firma zaplatí celý účet. Jinak by podle jeho prohlášení Itálie riskovala „další Pompeje“.

Úsporná opatření

S kulturou to všude nevypadá tak černě

Oproti Nizozemí a Itálii, kde se v posledních týdnech konaly demonstrace na protest proti škrtům v rozpočtu na kulturu, se ve Velké Británii, kde se úsporná opatření dotkla všech sektorů hospodářství, nekonají, všímá si list De Standaard. Navzdory recesi z posledních let zažila kultura silnější vzestup než hospodářství (5 % ku 3 % ročně) a návštěvnost kulturních zařízení stoupla za 8 let o 41 %. V Německu, dodává nizozemský deník Trouw, výdaje spolkové vlády v loňském roce dokonce stouply, ačkoli na úrovni jednotlivých spolkových zemí naopak poklesly. Stejná situace je i ve Francii, kde výdaje na kulturu v rozpočtu na rok 2011stouply ve srovnání s rokem 2010 o 2,1 %. Toto navýšení se týká především audiovizuálního sektoru, například muzea dostala o 5 % méně.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma