Úspěchy protieurové strany v Německu, vzestup krajní pravice v Rakousku, nátlak eurofobů Nigela Farageho na britské konzervativce nebo volební fiasko vládní strany v portugalských komunálních volbách kvůli úsporným opatřením jsou úvodem ke kampani před květnovými evropskými volbami, kterým budou zřejmě vévodit skupiny s nepřátelským postojem vůči bruselské věrouce.

K tradičním protiimigračním a antibruselským hlasům, které přiživovaly euroskeptismus v předešlých volbách, se připojují hlasy namířené proti Angele Merkelové a trojce, rozmáhající se v důsledku krize eura a neustále se množících plánů úsporných opatření. Tyto „anti“ proudy se často přetínají. Euroskeptici se obávají rostoucí imigrace a úsporná opatření sytí odpor vůči liberální Evropě.

Anti“ proudy hodlají květnové volby (22. a 25. května) využít k posílení svého vlivu.

Zatímco se vládní strany zajímají spíše o vnitrostátní volby než o ty evropské poznamenané nízkou volební účastí, „anti“ proudy hodlají květnové volby (22. a 25. května) využít k posílení svého vlivu. A to ve chvíli, kdy Evropský parlament získal větší pravomoci, jmenovitě co se týče výběru předsedy Komise.

Volby nakloněné okrajovým stranám

Pro předsedu Strany za nezávislost Spojeného království (UKIP) Nigela Farageho se evropské volby staly prioritou k prosazení vlastních názorů na domácí scéně a ke změně poměru sil v Bruselu. Takový je prvořadý cíl i Pravých Finů a Národní fronty (FN) [ve Francii], Beppeho Grilla v Itálii nebo hlavní opoziční strany SYRIZA v Řecku. Ti všichni doufají, že se jim podaří shromáždit protestní hlasy, které se v těchto volbách snadněji projevují. „Evropské volby jsou tradičně nakloněny okrajovým stranám, vysvětluje politolog Dominique Reynié. Probíhají podle poměrného systému a vyznačují se vysokou volební neúčastí, zejména mezi umírněnými voliči.“

Imigrace – do Evropy, stejně jako uvnitř Unie – bude jedním z témat kampaně, na němž staví krajní pravice od Dánska přes Nizozemsko, Rakousko a Francii až po Řecko

Recept na koktejl známe: imigrace, byrokracie a úspory. Občas hrozí, že se smíchají ve výbušnou směs. Francouzská polemika o romské otázce naznačuje, že imigrace – do Evropy, stejně jako uvnitř Unie – bude jedním z témat kampaně, na němž staví krajní pravice od Dánska přes Nizozemsko, Rakousko a Francii až po Řecko.

Je to také téma, s ním rádi operují euroskeptici z UKIP nebo nová strana Alternativa pro Německo (AfD) odmítající euro. Jistá část Evropanů rozjitřených krizí vnímá volný pohyb osob jako hrozbu pro trh práce. Rumunský a bulharský pracovník začínají nahrazovat polského instalatéra.

Euroskeptismus na krizi vydělává. Ke kritice bruselské byrokracie se přidává špatná správa finanční krize. „Od začátku dluhové krize jsou jižní státy přesvědčeny o tom, že za všechna příkoří může Berlín, zatímco severní státy se domnívají, že jihu musí platit jen kvůli Bruselu,“ říká poslanec Evropské lidové strany (PPE) Alain Lamassoure. Praví Finové vidí v pomoci Řecku důvod svého euroskepticismu, stejně jako nizozemská Strana svobody Geerta Wilderse, která dosahuje v průzkumech 30 %.

„Evropský projekt stojí před velkým rizikem“

Vedle těchto dvou tradičně opozičních proudů přivedla krize na svět hnutí odporu vůči Angele Merkelové a trojce, které v jižní Evropě prosperuje jak v řadách levice, tak krajní pravice. SYRIZA a populistická strana Nezávislí Řekové využívají protestů široké veřejnosti proti opatřením diktovaným Bruselem a MMF k prosazení svého vlivu ve Štrasburku. Španělské hnutí rozhořčených přislíbilo na květnové volby kandidátky.

„Evropský projekt stojí před velkým rizikem,“ uznává Anni Podimatová, místopředsedkyně Evropského parlamentu a poslankyně za řecké socialisty (PASOK). Protievropské nálady se silně vyostřují. To by mělo strany podnítit k tomu, aby se ke svému evropskému vzkazu postavily odpovědně.“ Krajní pravice a euroskeptická hnutí měla doposud v Paramentu omezený vliv. FN má nezařazené poslance, ale jiná hnutí se řadí ke skupině Evropa svobody a demokracie kolem Nigela Farageho a členů Ligy severu. Snem FN je vytvořit skupinu společně s rakouskou FPÖ, která v parlamentních volbách 29. září získala přes 20 % hlasů.

„Zhruba čtvrtina až třetina poslanců bude vždycky hlasovat „ne“, to ale Parlamentu nezabrání ve fungování.

„Zhruba čtvrtina až třetina poslanců bude vždycky hlasovat „ne“, to ale Parlamentu nezabrání ve fungování. Dohoda mezi PPE a sociálními demokraty bude ještě potřebnější,“ tvrdí Alain Lamassoure. Obě strany oznámily, že povedou pravicovo-levicovou kampaň, ale vstup sociálních demokratů do kampaně koliduje s rozhodnutím SPD podílet se na vládě Angely Merkelové.