„Eurokracie“ vydělává na krizi

Krize znamenala pro Evropskou unii příležitost převzít od zemí považovaných za „slabé“ některé suverénní pravomoci, soudí polský týdeník Przekrój. Tento postoj však vyvolává otázku oslabení demokracie evropského projektu.

Zveřejněno dne 8 prosince 2010 v 10:38

Mám takový pocit, že už jsme tohle zažili, ne? Malá země, která se ocitla v nesnázích. Zadlužená až po krk a obtěžkána iluzorními vyhlídkami na zlepšení. Nikde žádný dobrovolník, který by jí půjčil peníze. A vedoucí představitelé navzdory nečasu občany ujišťují, že je všechno v pořádku, neboť volby jsou nablízku. Pak následuje reakce Bruselu, který zachraňuje situaci, protože státní bankrot by mohl potopit celou eurozónu. Před půl rokem Řecko, nyní Irsko. Portugalsko, Španělsko a Itálie jsou další na řadě. Hospodářská krize posledních dvou let krutě odhalila veškeré nedostatky evropského projektu.

Když se eurozóna rozvíjela, jednali půjčující se všemi jejími členy srovnatelným způsobem. Nezáleželo na tom, zda se pod kapotou růstu skrývá loudavý Citroën „Kachna“ (Řecko), anebo klenot v podobě osmiválce turbo (Německo). S příchodem krize v roce 2008 začali půjčující pod karosérii nahlížet. Vyšlo tak najevo, že žádný společný evropský motor ve skutečnosti neexistuje.

Několik dnů Irové tvrdošíjně skandovali slogan z doby boje za nezávislost: „Ourselves Alone“ („Sami samotní“). A to všechno proto, aby nakonec pod nátlakem významnějších států EU kapitulovali. V následujících týdnech tak do Dublinu poputuje několik desítek miliard euro unijní pomoci.

Průkopníci evropské integrace

Samozřejmě nic není zadarmo, což je vcelku pochopitelné. Berlín a Paříž si výměnou za pomoc vyžádaly určité podmínky, aby předešly plýtvání částek takto vyložených na stůl. Stejně jako Řecko tak bude muset i Irsko zavést některá zvláštní opatření, k nimž patří zvýšení podnikových daní a DPH, rozpočtové škrty a zmrazení platů státních zaměstnanců.

Newsletter v češtině

Taková evropská kontrolní věž, která dohlíží na hospodářskou politiku Unie a určuje, jaká rozpočtová či fiskální opatření se mají zavést, se zdá být logickým a přirozeným důsledkem sdílení společné měny. Z Řecka a Irska se tak stali trochu proti své vůli průkopníci evropské integrace v expresním provedení, jež probíhá pod nátlakem expertů z Evropské centrální banky. Tímto způsobem Unie nakonec dokázala vytlačit z rozhodovacího procesu velice riskantní fázi jednání s občany, která kdysi brzdila plány irských představitelů.

Řízená demokracie je nicméně spojena s některými problémy. Na jednu stranu se mnozí z nás stále domnívají, že vedoucími představiteli by měli být samo sebou pouze představitelé volení. Na stranu druhou je naše společnost stále více nakloněna tomu, osvobodit veřejnou sféru od volebního nátlaku.

Na konci sedmdesátých let hovořil britský badatel David Marquand, pozdější poslanec za labouristy, o „demokratickém deficitu“, jímž popisoval fungování evropských společenství. Na jednu stranu oceňoval efektivitu tehdejších eurokratů, na stranu druhou kritizoval nedostatky panující ve vztahu volič-(evropský) úředník. Varoval tehdy před nebezpečím, že by se eurokraté zmocnili rozhodovacího procesu, na což by evropští občané mohli zareagovat prostým odmítnutím evropských institucí, v nichž by viděli cosi cizorodého.

Byrokracie se nakonec obejde bez občanů

Přese všechna prohlášení o dobrých úmyslech pronásleduje „demokratický deficit“ Brusel i nadále. Bylo by odvážné vyhlásit v tuto chvíli referendum o evropském projektu, i kdyby se za to mělo zaplatit případnou volební porážkou.

Výsledek referenda by ale nemusel být příjemný eurokratům, zejména nyní, když se pod záminkou hospodářské krize zmocňují dalších a dalších pravomocí, které byly až dosud svěřeny demokraticky voleným vládám. Terčem se staly samozřejmě nejslabší vlády. O čemž svědčí i to, že ačkoliv Němci dlouhá léta porušovali pravidla Paktu stability a růstu, nikoho v Bruselu ani nenapadlo nutit Berlín k rozpočtovým škrtům nebo fiskálním opatřením.

Členské státy se odhodlaly k prvním hnutím odporu. V noci z 15. na 16. listopadu zamítli europoslanci vůbec poprvé od roku 1988 návrh rozpočtu EU. Britové se spolu se svými spojenci postavili proti Evropské komisi. Konkrétně odmítli diskutovat o zavedení evropské daně, jež by umožnila snížit příspěvky členských států do společného rozpočtu a současně zajistila evropské exekutivě větší nezávislost.

Kdyby byla taková daň zavedena, Unie by už v zásadě členské státy nepotřebovala. A co horšího: podle tvrzení Maxe Webera dosáhne veškerá, trvale se rozvíjející byrokracie (v tomto případě byrokracie evropská) v určitém okamžiku naprosté soběstačnosti, a občany už nepotřebuje. Ta chvíle možná není daleko. Leda že by mezitím samy státy Evropské unie odevzdaly své členské průkazky.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma