Vyberte si jazyk
Byť se to dnes nezdá, Evropská unie se může rozpadnout. Krize, kterou prochází, je nejvážnější od jejího vzniku, doba, v níž probíhá, je hospodářsky nejtěžší od sedmdesátých let, a výhled dokonce nejméně nadějný od konce druhé světové války. Odstředivé tendence, které jsou právě tady z Prahy podporovány, když ne rovnou vyvolávány, rostou a soudržnost unie naopak klesá. Konec eura, o němž se v české kotlině téměř žertuje, nebude přitom ničím menším než koncem Evropské unie, přinejmenším té Evropské unie, jakou známe dnes. K tomu ještě Spojené státy ztrácí pozici globální supervelmoci, která už nemá sílu ani chuť držet nad Evropou ochrannou ruku.
NATO stejně jako Evropská unie zdánlivě bezkonečně existuje, ale ani jeho dlouhodobá existence není něčím, s čím je možné počítat jako s neměnnou konstantou. Jako s jistotou, na niž se lze zcela bezbřeze spolehnout. Ve chvíli, kdy naše současné jistoty v podobě Unie a Aliance zmizí, se střední Evropa opět změní v prostor mezi Německem a Ruskem. Střední Evropa přitom stále pořád dokola ještě vybojovává minulé války, zaobírá se minulými křivdami a omluvami. Musí, a to proto, že stále nepřekonala traumata, která tomuto regionu přinesla druhá (a první) světová válka.
Čas k vyřízení účtů
Stačí se podívat za Krkonoše a Jeseníky, kde si v těchto dnech doslova podávají dveře ruský prezident Dmitrij Medveděv s hlavou Spolkové republiky Německo Christianem Wulffem. Největším tématem Medveděvovy návštěvy byla katyňská tragedie, zavraždění několika desítek tisíc polských důstojníků v roce 1940, omluva ruského parlamentu a předání některých dalších dokumentů o sedmdesát let mrtvých vojácích a jejich už také zemřelých vrazích.
Na návštěvě německého prezidenta je nejdůležitější připomenutí čtyřicet let starého gesta tehdejšího kancléře Willyho Brandta u pomníku povstalců varšavského ghetta, které rozmrazilo do té doby ledově chladné vztahy mezi Spolkovou republikou a komunistickým Polskem. Hlavním závěrem pondělní schůzky polského premiéra Donalda Tuska a německé kancléřky Angely Merkelové je úkol ministrům zahraničí obou zemí, aby připravili podle víc než deset let starého vzoru česko-německé deklarace její polsko-německou obdobu. Neboť česko-německá deklarace se za dobu své existence osvědčila jako „airbag“, kdykoli kvůli nějakému rozdílnému pohledu na minulost nastala ve vztazích mezi Prahou a Berlínem nějaká menší krize.
Je dobře, že se toto „vyrovnávání se s minulým stoletím“ konečně děje a že se to děje ještě teď, kdy nad naší částí světa stále ještě visí ochranný baldachýn v modré barvě Evropské unie. Protože jen definitivním překonáním toho, co tady napáchala druhá světová válka (která pro Čechy začíná už mnichovskou dohodou roku 1938), lze vytvořit atmosféru, která nám umožní přežít otřesy, k nimž může v případě nepříznivého vývoje uvnitř Evropské unie dojít. (...)
Celý článek čtěte zde, na stránkách LN.
