[Belgickým deníkům] De Standaard, Le Soir a [týdeníku] Le Nouvel Observateur se v posledních dnech podařilo dát dohromady zajímavou sestavu evropských osobností a filozofů. Fascinující na tom je to, že se jim podařilo zorganizovat debatu, kde se sešly velice odlišné názory. To si zaslouží pochvalu jak pro organizátory, tak samotné účastníky. Dlužno dodat, že mezi pozvanými hosty byl jen jeden euroskeptický řečník. Právě nedostatek oponentů v diskuzích je často důvod, proč ve mě téměř každá debata, které se zúčastním, zanechá smíšené pocity.

Zapojení občanů do politického dění

Musíte mi odpustit, ale pevně věřím v tom, že naši evropští lídři a jejich okolí se euroskepticismu bojí a že se jim stále nedaří přiblížit se k občanům, nebo a už vůbec ne je zapojovat do politického dění. Každý politický systém závisí na vztahu mezi efektivitou a legitimitou. Rovnováha v EU očividně tíhne k nadšenému hledání fungujících řešení na problémy, kterým čelí společnost jako celek. Stejně tak se ale EU hrdě prohlašuje za obránce demokratických hodnot, a tyto hodnoty brání i mimo své hranice. A přesně v tom je problém, neboť občanská angažovanost a výsledná legitimita politického systému je pro demokracii životně důležitá.

Totalitarismus

Nenechme se mýlit, institucím záleží na tom, co si lidé myslí. Když ale slyším Hermana Van Rompuye mluvit o tom, jak složité je s evropskými občany komunikovat, protože chtějí slyšet jen samé pozitivní zprávy, otevírá se mi příslovečný nůž v kapse. Jakoby evropští politici chtěli nejen to, aby občané na Unii mysleli, ale chtějí také rozhodovat o tom, co si mají myslet. To je však pouze totalitarismus, který používá indoktrinaci jako komunikační strategii. Van Rompuyova slova zároveň ilustrují skutečnost, že euroskeptici nejsou vnímáni jako výzva, ale spíše jako hrozba. Proč se EU brání diskuzi, v níž jsou zastoupeny různé názory? Proč nevede debatu nejen se svými příznivci, ale i s odpůrci? Vždyť vedle názorové rozmanitosti potřebujeme dostupnější debaty.

Myšlení euroelity

Už z úvodních debat jasně vyplynulo, že je třeba usilovat o změnu myšlení bruselské elity. Byl jsem naprosto konsternován, když se publikum takřka hromadně začalo vysmívat dámě, která Hermana Van Rompuye omylem označila za předsedu Evropské komise, nikoliv Evropské rady. Pokud takovou chybu udělá někdo, kdo se rozhodne účastnit série diskuzí o EU, připadá mi nabíledni, že představit kandidáty na post předsedy Komise na tom nic nezmění. To určitě nepřiměje občany, aby šli v květnu k volbám do Evropského parlamentu.

Rád bych tak oslovil všechny, kdo mají něco do činění s unijní politikou.

Zaprvé: Zbavte se strachu z odlišných názorů a angažujte se v otevřených diskuzích. Zadruhé: Veďte tuto diskuzi prostřednictvím vaší místní politické základny, která bude zahrnovat mladé lidi, méně kvalifikované pracovníky a ženy. Zatřetí, naslouchejte hlasům uvnitř institucí, kteří už mají takový přístup a navrhují konkrétní realistická opatření, která se dají realizovat. Máte na to jen sedm měsíců.