Na stolku v obývacím pokoji jsou vystavené fotografie – oltář vzpomínek na ztraceného syna: Pavlos na svatbě své sestry, Pavlos na koncertě, Pavlos v době dospívání. Byl to hezký chlapec s velkýma černými očima a milým úsměvem. „Hlavně měl dobré srdce. Všichni ho měli rádi,“ říká tiše jeho matka Magda při vzpomínkách na šťastnější dny. Za ní stojící Pavlosův otec Panagiotis nijak nereaguje – je příliš hluboko ponořen do své bolesti. Dvě rány nožem přímo do srdce, zločin krajně pravicové strany Zlatý úsvit, která se poprvé dostala do řeckého parlamentu v roce 2012, učinily z jejich syna symbol. Pavlos Fyssas, čtyřiatřicetiletý raper by se určitě raději stal hvězdou díky své hudbě.

Na titulních stranách řeckých novin se však objevil jako mučedník, kterého v noci ze 17. na 18. září ubodali členové Zlatého úsvitu, strany, která je obecně považována za neonacistickou. Smrt mladého muže, ke které došlo po jednom večerním fotbalovému zápasu na aténském předměstí, způsobila během několika dní politické zemětřesení a stala se celonárodní událostí. Poprvé od obnovy demokratického zřízení v roce 1974 byla parlamentní strana obviněna z nejzávažnějšího trestného činu.

Mnoho lidí po jeho smrti hovořilo „přehnané vraždě“, která probudila veřejnost i stát. To proto, že Pavlos Fyssas byl Řek, na rozdíl od předešlých obětí Zlatého úsvitu, povětšinou přistěhovalců. To ale nevysvětluje to nejdůležitější: Jak mohl Zlatý úsvit, strana, která údajně představuje tvrdý nacionalismus „stát jen pro rodilé Řeky“, překročit tuto hranici a zavraždit mladého Řeka přímo na ulici? Kdo vedl ruku vraha, pětačtyřicetiletého řidiče kamionu a otce dvou dětí, zcela obyčejně vypadajícího muže, který svým zločinem riskoval, že přijde o všechno?

Ve skutečnosti stačilo málo a nikdo by se o Pavlosovu vraždu nezajímal, jeho smrt by zůstala místním zločinem, jehož vyšetřování by bylo rychlo odloženo. Ten inkriminovaný večer ale události nabraly jiný směr, a to díky nečekané reakci jedné policistky. Pavlos se toho dne setkal se svou přítelkyní Chryssou a několika dalšími kamarády a společně odešli sledovat utkání mezi Olympiakosem a Paris-Saint-Germain.

Běžná rvačka fanoušků

Jako všichni mladí z okolí Pirea byl i Pavlos zapáleným fanouškem klubu Olympiakos Atény. „Přišli těsně před začátkem zápasu. Vzpomínám si na to velmi dobře, protože jsem Pavlose znal od vidění, aniž bych věděl, že byl raper. Byl to mladík z naší čtvrti,“ říká majitel Coralie Café, baru v Keratsini, na jehož kryté terase je umístěna velkoplošná obrazovka. „Během setkání se nic zvláštního nestalo: Pavlos s partou pili piva, atmosféra byla veselá jako vždy, když hraje Olympiakos. K žádným výtržnostem nedošlo.“

Majitel baru vypověděl, že si nevšiml dvou či tří mužů (zde se výpovědi liší), kteří podle několika svědků během zápasu neustále posílali textové zprávy, zatímco si Pavlose prohlíželi. „Až na konci večera, když už všichni z baru odcházeli, jsem i já spatřil na protějším chodníku partu, která se vynořila bůhví odkud.“

Asi dvacet vyhecovaných mužů začalo na rapera a jeho kamarády, kteří se stále zdržovali na ulici, povolávat. Jejich tón se rychle měnil. Tři muži se oddělili od skupiny, přiblížili se k Pavlosovi a strčili do něj. Chryssa, která vše z povzdálí sledovala, začala volat o pomoc. Zbytečně se pokoušela přivolat skupinu policistů, která však jen pasivně a se zájmem rvačce přihlížela. Nepřestávala je žádat o pomoc, když v tom najednou přijelo auto, které zastavilo přímo před scénou. Z auta vystoupil muž, chytl Pavlose kolem ramen, jako kdyby ho chtěl obejmout, a zasadil mu dvě rány nožem přímo do srdce. Ještě než se skácel na zem, měl mladý muž čas ukázat svého vraha policistům, kteří se konečně ke scéně přiblížili. V tu chvíli se jedna policistka vzpamatovala z letargie, vytáhla pistoli a namířila ji na vraha. Ten si však byl tak jist svou beztrestností, že zůstal sedět ve svém autě, zatímco nůž předtím jednoduše zahodil do kanálu.

„Bez odvahy této policistky, která vraha zatkla, bychom dodnes o příčinách této vraždy pouze spekulovali. Dál by se tvrdilo, že šlo o pouhou rvačku po fotbalovém zápase, která skončila tragicky,“ říká známý novinář Pavlos Tsimas z TV Mega, jedné hlavních řeckých televizních stanic.

V noci pogromy, přes den podpora vlády

Tato verze se skutečně nabízí jako první – šlo o hádku mezi mladými fotbalovými fanoušky z předměstí. Vyšetřování ale brzy odhalilo, že zadržený vrah Jorgos Rupakias je členem Zlatého úsvitu. Po prozkoumání jeho mobilního telefonu se následně ukázalo, že těsně před i po zločinu volal vrah několika vedoucím členům strany. Členem partaje byl pouze rok. Strana ho platila, objevil se na několika fotografiích pořízených během schromáždění neonacistů, přestože lídři Zlatého úsvitu zpočátku popřeli, že ho znají. I ti však byli záhy předvedeni k výslechu, díky řecké tajné policii, která je už nějaký čas odposlouchávala.

Můžeme se z toho radovat. Někteří komentátoři však zaseli semínko pochybností. Pokud měla policie na vedení Zlatého úsvitu páku, proč nejednala dřív?

„Zlatý úsvit byl dlouho pro vládu užitečný. Strana získala populáritu, když se prohlásila za „protisystémovou“, jelikož se postavila proti všeobecně nenáviděné politické třídě. Avšak jen na oko. V parlamentu Zlatý úsvit hlasoval spolu s vládou: za propouštění, privatizace a snížování platů.

Stejně je to i s násilím namířeným proti cizincům. To straně umožňovalo odůvodnit či minimalizovat dopad svých politických rozhodnutí v otázkách imigrace. V noci Zlatý úsvit pořádal pogromy, přes den vláda podporovala čistky a zavírání uprchlíků do táborů s nelidskými podmínkami, vysvětluje ve své kanceláři v centru Atén Dimitri Zotas, advokát řady přistěhovalců, kteří se stali obětmi neonacistické strany. „Problém je v tom, že se Zlatému úsvitu podařilo vymanit se z podrůčí svých strůjců. Neonacisty posílila jejich rostoucí popularita, která v předvečer Pavlosovy vraždy dosahovala zhruba 15 procent. Nikdy se neobávali postihu za své násilí, cítili se nezranitelní. Mysleli si, že mohou jít stále dál, ale nakonec zašli příliš daleko.“