Práce, nebo rodina?

Zavedení rodičovské dovolené podle švédského modelu na německém trendu nic nezměnilo [otec či matka si mohou vybrat dvanáctiměsíční dovolenou a přitom pobírat 67 % platu do maximální výše 1 800 eur měsíčně]. Míra porodnosti (1,36 dětí na ženu) je v Německu stále jedna z nejnižších. Z pohledu dějin je určitě dobře, že porodnost v mnoha zemích, a zejména pak v Evropě poklesla. Pokud se ale čísla příliš vzdalují 2,1 dětí na ženu, které společnost potřebuje k sebeobnově, je třeba za tím hledat skryté důvody.

Porodnost je složitý jev závislý na velkém množství individuálních rozhodnutí, která jsou ovlivňována množstvím faktorů, především pak tradicí. Těžko ale odporovat tezi, že za slabými mateřskými sklony Němek k mateřství stojí nerovnost mezi pohlavími. Rodinná politika, kterou praktikovalo bývalé západní Německo, byla velice konzervativní. Role otce-živitele byla vepsána do zákona, a jakmile měla žena děti, byla de facto nucena opustit pracovní trh.

Špatné německé matky

Systém péče o děti se rozvíjí, nicméně ženy, které chtějí skloubit profesní život s mateřstvím, stále narážejí na mnohé obtíže, které vznikají jednak z důvodu existence zavedených vzorců společenského myšlení, jednak z nedostatku infrastruktur. Výraz „Rabenmutter“ (špatná matka) se stále běžně používá k označení žen, které své děti svěřují do péče jiným, aby se mohly věnovat práci.

Ve zbytku západní Evropy je tento jev ještě výraznější. Na jedné straně tu ve stejné kategorii, jako je Německo, existují země s nízkou porodností, jako Španělsko, Portugalsko nebo Itálie, kde tradiční schéma matky v domácnosti brání ženám skloubit profesní a rodinný život. A mají-li si vybrat mezi dítětem a prací, vítězí to druhé. Na straně druhé tu jsou státy s poměrně vysokou mírou porodnosti, jako je Francie nebo severské země. I když se oblast od oblasti liší, všechny se vyznačují přítomností veřejných infrastruktur, které ženám napomáhají rozhodnout se pro mateřství, a to jmenovitě díky široké síti jeslí.

Stejně tak lze pochybovat o tom, že ke zvýšení míry porodnosti v bohatých a rozvinutých zemích jsou zapotřebí politická opatření podporující rovnost. Například Spojené státy mají obecně vyšší míru porodnosti než jakákoliv evropská země. A mnohé země bývalého východního bloku vykazují navzdory silné tradici zaměstnanosti žen a veřejné péče o děti velice nízká čísla.

Ekonomika je závislá i na reprodukci

I přes tyto protipříklady vše nasvědčuje tomu, že posilování rovnosti pohlaví a systémů sociální ochrany umožňujících uvést rodinný a profesní život do souladu, je pro Evropu přínosem. Většina lidí chce mít děti a společnost, která se této potřebě nepřizpůsobí, riskuje, že jednak ztratí důvěru v budoucnost a jednak ohrozí perspektivy svého hospodářského rozvoje.

I když Spojené státy dosáhly vysoké míry ekonomické aktivity žen a silné porodnosti navzdory chybějící rozvinuté síti veřejných infrastruktur, lze americký model na Evropu, kde si tradice žádá, aby bylo o sociální otázky postaráno na kolektivní úrovni, jen stěží aplikovat.

Na začátku měsíce předložil Evropský parlament špatně načasovaný návrh na nákladné prodloužení mateřské dovolené, který propracoval do nejmenších detailů a který většina členských států zamítla. Snažit se o rozšíření evropského mandátu v oblasti rodinné politiky a politiky rovnosti pohlaví není v době silné krize eura příliš realistické. Rodičovská dovolená sama o sobě společnost nápomocnou rodině také neudělá. Ekonomika zítřka ovšem nezávisí pouze na naší míře produkce, ale i reprodukce.