Srovnáme-li fungování hromadné dopravy v Tallinnu a Tartu [druhém největším městě Estonska], dojdeme k některým závěrům vypovídajícím o změně návyků.

Předně vidíme, že cena není jediným kritériem využívání hromadné dopravy. Dále můžeme konstatovat, že volba dopravního prostředku závisí také na našich předchozích návycích. Pro ty, kdo se už dříve rozhodli chodit pěšky, je důležitá cena. Pro ty, kdo raději jezdili autem, je rozhodujícím faktorem kvalita dopravy.

Tallinn špatně odhadl motivaci lidí jezdících autem. Jedním z argumentů (necháme-li stranou populismus), který nejvíce nahrál zavedení bezplatné hromadné dopravy, byl argument zeleného města: méně aut znamená méně znečištěné ovzduší a méně hluku ve městě. To se ale nestalo. Podle výzkumného střediska pro dopravu při švédském Královském technologickém institutu zvýšilo zavedení bezplatné hromadné dopravy počet cestujích pouze o 1,2 %, tedy nijak výrazně.

Zastavení propadu

Tallinn se od zahraničních měst tolik liší proto, že tu hromadná doprava byla vždycky levnější a podíl cestujích, kteří ji využívají, vždy vyšší než jinde. Zavedení bezplatné dopravy pouze zarazilo trvalý pokles cestujících.

Možná jsou tu i jiné důvody. Na začátku letošního roku poukázal profesor Dago Antov z Technologické univerzity v Tallinnu na stránkách deníku Postimees na tři faktory ovlivňující rozhodování cestujících. Za prvé čas nutný k překonání vzdálenosti, dále cena za dopravu a nakonec vše, co lze zahrnout pod termín „kvalita“: zda autobusy a tramvaje jezdí přeplněné, jak se chovají ostatní cestující, jestli je řidič zdvořilý atd.

Ani zadarmo

Cena je určujícím faktorem pro lidi s nižšími příjmy, čas a kvalita pro lidi s vyšší příjmy. Vzhledem k tomu, že automobilisté patří spíše do této druhé kategorie, lze zčásti chápat, proč zavedení bezplatné dopravy nevedlo k příliš velkému snížení počtu vozidel na silnicích.

Pak jsou tu také faktory, které pokles počtu automobilistů brzdí. Tím nejvýznamnějším je zřejmě ten, že veřejnou dopravu mohou zdarma využívat pouze lidé s trvalým bydlištěm v Tallinnu. Obyvatelé přilehlých obcí [cestující do Tallinnu za prací], kteří nejčastěji jezdí autem, nemají ke změně návyků žádný důvod. Je tedy jasné, že se lidé nechovají podle toho, co očekává město, ale co je nejlepší pro ně.

Hannes Luts z Technlogické univerzity v Mnichově napsal

na začátku roku 2012 na stránkách tohoto deníku, že pokud bude veřejná doprava nadále pomalá a nekvalitní, nebudou ji lidé používat, ani když bude zadarmo. Právě k tomu došlo z velké části v Tallinnu.