Červené a žluté deštníky, skládací stolky a velké transparenty. Přestože je vysoce nepravděpodobné, že Ukrajina podepíše v nejbližší době asociační dohodu s EU, na oděském náměstí Sobornaja se hraje politická kopaná. Podpisy tu sbírají jak stoupenci dohody s EU, tak zastánci sjednocování Ukrajiny s Ruskem. Na jedné straně stojí nacionalisté z pravicové strany Svoboda a Všeukrajinského sdružení Otčina (Baťkivščyna), na straně druhé komunisté a příznivci strany Rodina.

Lídr strany Rodina, exposlanec Ihor Markov, je jednou z nedávných obětí geopolitické hry o budoucnost Ukrajiny. Koncem října byl zatčen za chuligánství a ve vazbě zůstane až do 20. prosince. Jeho příznivci tvrdí, že byl zatčen, protože je příliš proruský i na proruskou Stranu regionů. Jeho odpůrci ho jednoduše nazývají ruským agentem, který začal být příliš nebezpečným dokonce i pro prezidenta Viktora Janukovyče.

Nenápadný půvab impéria

Po celé Oděse lze najít známky někdejší slávy. Secesní obytné domy jsou sice krásné, ale jsou v natolik dezolátním stavu, že se do nich bojíte vstoupit ze strachu, že vám spadne střecha na hlavu. Prakticky všichni tu mluví rusky, ruština je dorozumívacím jazykem v obchodech, na úřadech i v restauracích. Jediným místem, kde se mluví výhradně ukrajinsky, je místní sídlo strany Svoboda. Podle Pavla Kyrylenka, přímočarého třicátníka, jenž stranu zastupuje v ukrajinském parlamentu (Verhovna Rada), je asociační dohoda s EU stále možná a je jedinou schůdnou alternativou pro budoucnost země.

„EU by měla dohodu podepsat bez ohledu na to, jak to dopadne s Julijí Tymošenkovou,“ říká Kyrylenko. Nejenže by to oživilo ukrajinskou ekonomiku, zlepšilo poměry v politice a snížilo přebujelou korupci, ale současně by to Ukrajině umožnilo se definitivně vymanit ze závislosti na Rusku. „Cena by mohla být vysoká: ruský bojkot ukrajinského zboží, možná dokonce pokus o odtržení Krymu od Ukrajiny. Ale čím dřív k tomu dojde, tím lépe,“ tvrdí mladý poslanec.

V Oděse je záležitost vstupu do EU ve skutečnosti záležitostí Ruska. Kyrylenko neskrývá nadšení z uvěznění takzvaného „ruského agenta“, vlivného lídra strany Rodina Ihora Markova. Donedávna byl Markov poslancem za Stranu Regionů a byl považován za blízkého spojence vládnoucí „doněcké lobby“. Jeho názory jsou však příliš kontroverzní i na ukrajinské poměry: Markov považuje Ukrajinu za sezonní stát, který by se měl vrátit do náruče ruského impéria.

V tomto kontextu zní oficiální zdůvodnění jeho zatčení poněkud nevěrohodně. V roce 2007 vedl Markov úspěšnou kampaň za vztyčení památníku císařovně Kateřině II v Oděse. Během protestu zorganizovaného stranou Svoboda se strhla bitka a Markov údajně napadl jednoho z protestujících. Donedávna tomuto incidentu nikdo nevěnoval pozornost. Nyní byl ovšem Markov zbaven imunity a zatčen.

Julije sváru

O tom, že je Ihor Markov proruský politik, nebylo pochyb už před jeho zatčením. V kanceláři mu visí portrét Vladimira Putina a víc času tráví v Moskvě než v Kyjevě. Podle reportéra Rádia Svoboda Ivana Ševčuka byl součástí rozsáhlé kampaně řízené přímo z Moskvy, jejímž cílem bylo zabránit Ukrajině podepsat asociační dohodu s EU. „Nikdo to pochopitelně nemůže spočítat, ale pro tento účel byla vyčleněna nesmírná suma peněz.“

Proruský podnikatel Vladimir Mamonov tvrdí, že asociační dohoda by byla „katastrofou“, která by zlikvidovala ukrajinskou ekonomiku. „Máme pevné vazby s ostatními postsovětskými státy. Nelze rozdělit spojené nádoby: bez přístupu na ruský trh a bez ruského plynu by ukrajinská ekonomika dostala tvrdý zásah.“

Kromě toho popuzuje Mamonova „otravná prounijní propaganda“. „Pat Cox a Aleksander Kwaśniewski by neměli svrchovanému státu říkat, aby měnil své zákony čistě z důvodu propuštění Tymošenkové,“ dodává.

Podle Ševčuka je zmíněná podmínka pro prezidenta Janukovyče od samého začátku nepřijatelná: „Vážně se obává prohry v prezidentských volbách a propuštění Tymošenkové by mohlo jeho vítězství ohrozit.“

Podle reportéra Rádia Svoboda má Janukovyč dva cíle: aby se jeho rodina stala nejbohatší na Ukrajině (jeho syn Alexander Janukovyč už nyní patří k hlavním oligarchům) a aby se co možno nejdéle udržel u moci. K dosažení druhého cíle potřebuje peníze – a je mu vcelku jedno, jestli přijdou z Ruska nebo z EU.

Z toho důvodu je pro prezidenta Janukovyče nejlepším rozhodnutím rozhodnutí žádné. Není pochyb o tom, že nechce podepsat asociační dohodu s EU a nemá ani zájem vstoupit do celní unie s Ruskem, Běloruskem a Kazachstánem, o což usiluje Moskva. Nejraději by pokračoval v „multivektorové“ strategii bývalého prezidenta Leonida Kučmy: výměnou za plané sliby přijímal peníze ode všech. Problém spočívá v tom, že této politice je nyní konec a už není cesty zpátky.

Ekonomika země je na tom bídně a vláda potřebuje peníze před prezidentskými volbami v roce 2015. Může je přijmout z Východu, nebo ze Západu, ale ať už bude jejich dárcem kdokoliv, bude si diktovat podmínky. Rusko je tvrdý vyjednavač a Janukovyčovy návštěvy v Moskvě nepřinesly žádný výrazný průlom. Kreml si přeje, aby Ukrajina vstoupila do Celní unie, protože Rusko chce kontrolovat ukrajinský průmysl – a to je něco, co přímo ohrožuje Janukovyče a jemu blízké oligarchy.

Reportér Hlasu Ruska Dmitrij Babič míní, že chce-li Moskva zůstat globální mocností, musí si udržet svůj vliv na Ukrajině. „Je to čistě ekonomická záležitost. K tomu, aby bylo finančním centrem, potřebuje Rusko trh s minimálně dvěma sty miliony spotřebiteli. Jeho populace činí sto čtyřicet milionů. Kde najde dalších šedesát milionů? Odpověď je nasnadě – musí přesvědčit Ukrajinu ke vstupu do společné hospodářské zóny,“ vysvětluje Babič. Nicméně i za ekonomickými úvahami se skrývají politické motivy. Jedno je jasné: i když na summitu Východního partnerství, který se uskuteční 28. – 29. listopadu ve Vilniusu, k podepsání asociační dohody mezi EU a Ukrajinou nedojde, hra o budoucnost Ukrajiny tím nekončí, ale teprve začíná.