Kosovský premiér Hashim Thaçi během dárcovské konference v Bruselu v roce 2008.

Evropu oklamali Albánci?

Rada Evropy 15. prosince zveřejnila zprávu, ve které kosovské představitele obviňuje z obchodu s lidskými orgány. Tato skutečnost však vrhá stín i na shovívavý postoj EU vůči premiérovi Hashimu Thaçimu a někdejším albánským separatistům.

Zveřejněno dne 17 prosince 2010 v 13:13
Kosovský premiér Hashim Thaçi během dárcovské konference v Bruselu v roce 2008.

Švýcarský senátor Dick Marty, který se proslavil díky odhalení tajných věznic CIA, ve kterých byli zadržováni údajní teroristé, ve své zprávěobviňuje bývalého premiéra a řadu vládních představitelů vzešlých z UÇK [Kosovské osvobozenecké armády] z přímé odpovědnosti za obchod s orgány,“ píše Le Monde. Marty „tvrdí, že identifikoval šest míst v Albánii, ve kterých měli být zadržováni kosovští Srbové či prosrbští Albánci. Tato místa byla v provozu i po kapitulaci Srbů [před NATO] v červnu 1999.“ Tato situace podle deníku „pokračovala dokud NATO nenasadilo své mezinárodní síly. V Albánii měli být vězni mučeni a některým z nich odebrány orgány.

Toto obvinění proti Thaçimu a jeho mužům ostatně nepadá poprvé,“ připomíná Le Monde. Bývalá nejvyšší žalobkyně Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii Carla del Ponteová ve své knize „Lov: já a váleční zločinci“ vydané v roce 2008 „obvinila členy UÇK, tehdejší vůdce ozbrojeného boje proti Srbsku z odebrání orgánů více než třem stovkám vězňům zadržovaným v Albánii.“

Podpora Berlína, Londýna, Paříže i Washingtonu

„Je to možné? Je možné, že na rozkaz předsedy vlády evropského státu mohli být unášeni lidé? Že je nechal zabít, aby se mrtvolám mohly následně odebrat orgány, jako například ledviny pro bohaté klienty v Německu, Kanadě, Polsku či Izraeli, kteří měli zaplatit až 45 000 euro za transakci?“ táže se list Tageszeitung. „Je možné, že premiér Kosova Hashim Thaci, kterému Berlín, Londýn, Paříž i Washington vyjádřily tak jednohlasnou podporu, vděčí za svou politickou moc bohatství nahromaděnému prostřednictvím zločinných aktivit?“ „Ať už je to jakkoli,“ podle berlínského deníku „bude mít zpráva Dicka Martyho těžký dopad na dialog mezi Srbskem a Kosovem, který byl s velkou slávou ohlášen v Bruselu.“

Tageszeitung upozorňuje, že „ani jeden Srb nepřistoupí na to, aby se posadil k jednacímu stolu s Thaçim. Avšak bez něho je takřka nemožné vytvořit v Prištině po výsledcích parlamentních voleb z 12. prosince vládu.“ Jinak, „pokud si má mise EU v Kosovu zachovat důvěryhodnost, je zapotřebí provést nestranné vyšetřování Thaçiho a jeho blízkých, čemuž se doposud bránila. Řada albánských politiků totiž patří mezi bývalé velitele guerilly a ještě dnes mají k dispozici ozbrojené skupiny.“

Newsletter v češtině

Brusel na lavici obžalovaných

Jak tedy Brusel zareaguje? Těžko říct. V září 2010 vedoucí sekce „Válečné zločiny“ při *„*misi Eulex tvrdil pravý opak, či téměř pravý opak, než zpráva Dicka Martyho“, píše list Le Temps. „Podle finského policisty Matti Raatikainena neexistovalžádný důkazo obchodování s orgány Thaçimu a jeho okolí,“ připomíná švýcarský deník.

Deník dodává, že „Evropská unie si je přesto vědoma toho, že vše, co vyjde na povrch o kriminálních aktivitách Thaçiho, postaví ji samotnou do pozice obžalovaného. Jak nadále vyžadovat, aby Bělehrad zatkl bosenskosrbského generála Ratka Mladiće, který je stále na útěku? Anebo jak se především postavit těm, kteří stejně jako mladý kosovský nacionalistický politik Albin Kurti požadují odchod Eulexu kvůli ústupkům vládní elitě?“

Skutečnost, že kabinet Vysoké představitelky EU pro zahraniční věci Catherine Ashtonové zareagoval na Martyho zprávu výzvou, aby „přišel s důkazy“ vypovídá o mnohém, domnívá se Le Temps, podle něhož „EU nemá po pravdě moc na výběr. Na nezávislost Kosova (které Španělsko, Rumunsko, Řecko, Kypr a Slovensko dodnes neuznávají), ratifikovaná na základě společné dohody se Spojenými státy, se v Bruselu vždy nahlíželo jako na hořkou pilulku, kterou je třeba na cestě k budoucí integraci Balkánu spolknout.“

Názor

Mýtus „spravedlivé války“ bere za své

Hrůzné případy porušování lidských práv, které odhalila zpráva Evropské rady o Kosovské osvobozenecké armádě (UCK), bývalém spojenci Západu, diskreditují prohlášení bývalého britského premiéra Tonyho Blaira o tom, že válka NATO s Jugoslávií v roce 1999 byla „bitvou mezi dobrem a zlem, mezi civilizací a barbarstvím, mezi demokracií a diktaturou,“ tvrdí Neil Clark v listu Guardian. „Byla to fikce, kterou podporovalo mnoho levicových liberálů,“ píše Clark.

„Kdyby ale býval Západ chtěl jednat na Balkáně ve jménu morálky a chránit kosovské civilisty, existovala jiná řešení než válka proti Srbům a jiné možnosti než podporovat UCK, nejnásilnější skupinu na kosovské politické scéně. Mohl přistoupit ke skutečnému mnohostrannému vyjednávání nebo navrhnout, že z Bělehradu sejme sankce výměnou za mírové řešení pro Kosovo.“ Intervence NATO v Jugoslávii byla stejně tak nemorální jako válka proti Iráku v roce 2003, uzavírá Clark. „Ale protože irácká válka byla zdiskreditována, stalo se pro stoupence ‚liberálního intervencionalismu‘ ještě důležitějším prosadit myšlenku, že Kosovo znamenalo svým způsobem úspěch. Zpráva Evropské rady o zločinech UCK činí tento postoj mnohem obtížněji obhajitelným.“

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma